Území dnešní Itálie je osídleno již od nejstarších dob. V severní části této země, v Lombardii, se nalézá rozsáhlé a velice zajímavé údolí. Jmenuje se Val Camonica a je známé především velkým množstvím skalních kreseb, jejichž stáří se datuje zhruba na 10-12000 let (Val Camonica). Ovšem, to co zachycují, se kolikrát nedá interpretovat jinak, než že se jedná o bytosti v helmě. Jinde je vidět něco, co by se zas dalo přirovnat k vrtulníku. A na dalších fotkách jsou zas podivné konstrukce, jež by s troškou dávky fantazie mohly představovat třeba kosmické moduly (viz též například zpráva expedice KPUFO Val Camonica 2005). A mnoho dalších zvláštních výjevů.  

Asi necelých 100 km jihozápadně od Val Camonica nalézá se další záhada. Nacházíme se asi 40 km od centra Milána, poblíž obce  Montevecchia. A právě zde byly objeveny podivné tvary kopců, které připomínají pyramidy. Doba jejich vzniku není známá. Těmto pyramidám je věnován článek ve WM Magazínu  http://www.mwm.cz/clanek1.php?id=1184. Pyramidy jsou údajně uspořádané obdobně jako pás Orionu, jenž se též nalézá mezi třemi pyramidami v egyptské Gíze.

V osmém století před Kristem se v této oblasti objevuje záhadný národ „Etruskové“. Jeho původ je nejasný. Někteří tvrdí, že sem přišli z Malé Asie, jiní, že pocházejí z Alp. Ovšem vytvořili zde velice zajímavou kulturu. Na Apeninském poloostrově dokázali postavit několik měst, pod kterými zbudovali hluboké podzemní prostory a složité systémy chodeb. Proč? To je záhadou. Byli to také zruční řemeslníci. Dokázali například mistrně pracovat se zlatem, a některé jejich metalurgické dovednosti se povedly napodobit až ve 20. století. Typickým příkladem jsou miniaturní zlaté kuličky o rozměru až 0,1mm, se kterými navíc dokázali provádět úžasná kouzla. Například spojovat či jimi ozdobit šaty. Z jejich  písemností se toho moc nezachovalo. Jen několik ústních tradic. Jedna z nich, která se vztahuje k počátku jejich kultury, například říká, že poblíž etruského města Tarquinii se kdysi objevilo záhadné dítě jménem Tages, které však mělo vzhled starce. Chodili k němu lidé z celé Etrurie a žasli nad ním, neboť jim tato bytost dokázala odpovědět mnoho tajemství světa. Potom se prý Tages rozplynul ve vzduchu. Ať chcete nebo ne, dítě, které vypadá jak stařec, hodně připomíná tzv. malé šedivé, které známe ze současnosti z případů blízkých setkání čtvrtého druhu. A rozplynutí ve vzduchu též.

Událost, která je také velmi silně podobá blízkému setkání čtvrtého druhu, čili únosu, se vztahuje i k zakladateli Říma k Romulovi. Jak tuto událost popisuje starořímský historik Titus Livius v díle „Ab urbe contidita. Liber III.“, stalo se to takto: „Když vykonal tyto nesmrtelné činy, pořádal Romulus na Martově poli u Kozího močálu shromáždění, aby vykonal přehlídku vojska. Náhle se strhla bouře s velikým burácením a hromobitím a zahalila krále tak hustým mrakem, že ho nikdo ze shromážděných nemohl vidět. A pak už nebylo Romula na Zemi.“ Použit zdroj Hausdorf H.: Když si bohové hrají na Boha, Brána, Praha, 1997. Ve stejné publikaci jsem nalezl i další zajímavost:

Nyní si vzpomeňme na můj článek Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky, kde jsem se zmiňoval o tamějších olympiádách, a to konkrétně o hodu diskem. Tak zde v Římě nalezneme něco, co se tomu hodně podobá. Nebeské štíty, tedy zbroj, která byla považována za božský či nebeský dar. Údajně jich bylo dvanáct a měly spadnout z nebe. Štíty, pokud víme, tak většinou byly kulaté, tedy diskovité. Jen tak mne napadá, zda to náhodou nemůže být nějaká pravzpomínka na nějakou dávnou havárii létajícího plavidla ve tvaru disku, jaké známe například z moderní doby v četných hlášení o havárii UFO (Výročí dvou záhadných havárií). Havárie UFO ve starém Římě? A možná nebude jediná.

Zajímavou zmínku píše ve své knize „UFO stále záhadné“ záhadolg ing. Věnceslav Patrovský: „V roce 75 za konsulů Martia  a Sexta Julia bylo vidět kámen, jak se valí ze skály , vyskočil do vzduchu , kde zůstal nějakou dobu stát, než dopadl na zem.“ Že by další možná havárie neznámého létajícího objektu?

Ovšem Patrovský se v téže kapitole jeho knížky zmiňuje o dalších zvláštních událostech, které se nám dochovaly ze starého Říma:

-          V roce 42 před Kristem se prý nějaký objekt s velkým hlukem zvedl ze země a pak letěl oblohou.

-          V roce 16 n.l. letělo v noci oblohou po okolí Říma silné světlo, které ozářilo celou oblohu.

-          Událost se znovu opakovala v roce 41 n.l.

-          V roce 163 za konsulů T. Graccha a Juventuse svítilo v noci Slunce v Capui.

-          Událost se pak opakovala v roce 166 v Cassinum.

-          V roce 213 byl na obloze spatřen oltář a na něm postava v bílém oděvu

Další zajímavé zprávy uvádí ve své knize „Když si bohové hrají na Boha“ již zmíněný Hartwig Hausdorf:

-          dle díla „Ab urbe contidita. Liber XII“ od Tita Livia se u Praeneste z nebe snesly žhnoucí lampy, u Arpi vysel na obloze Štít, v noci svítily dva měsíce a na obloze se ukázaly přízračné lodě.

-          Roku 100 před naším letopočtem pozorovali vyděšení Římané, jak hořící a jiskry sršící štít neuvěřitelně rychle letěl večerní oblohou ze západu na východ. (Plinius)

-          Dle díla římského spisovatele Julia Obsequina (4. století po Kr.) proletěly roku 222 n.l. nad Rimini a dalšími místy tři tajuplné měsíce.

-          Tentýž římský autor píše, že se roku 218 př. n.l. objevily na obloze přízračné lodě a v Amimternu se v dálce objevili tajuplní muži v třpytivých oděvech, kteří se však už dál nepřiblížili.

-          Tentýž  autor se zmiňuje o „třech sluncích“ na obloze nad Lanuviem roku 175 před naším letopočtem, které provázela řada hvězd

-          (týž autor) Roku 91 př.n.l. přistála ve Spoletu zlatě zářící ohnivá koule. Když se zvětšila, odlepila se od země a vzlétla. Odletěla východním směrem a přitom tak zvětšila svůj objem, že zakryla i slunce. 

Staří Římané létat pravděpodobně nedovedli. A pokud se něco takového někde objevilo, a to platí i o jiných kulturách, zpravidla se tomu přisuzovalo božský původ. Však také o létání hovoří i římská mytologie. Tak například římský bůh Merkur, obdobně jako řecký Hermes, vlastnil okřídlené boty.

Římská civilizace však byla velmi úžasná. Svědčí o tom například složité vodovodní systémy s mnohými akvadukty –  mostní kanály na vodu, díky kterým byla tato životodárná tekutina přiváděna dle potřeby. Ale nejen to. Udivující jsou i mnohé starořímské stavby. Jsou zajímavé především tím, že Římané znali beton. Tato stavební technologie byla po zániku jejich říše téměř zapomenuta a pro moderní dobu byla znovu použita až v druhé polovině 18. století. Ovšem jak na tuto technologii přišli staří Římané? Dovolte, abych vám sdělil jednu svojí hypotézu.

Jednou ze staveb, kde byl použit je na jedné z nejúžasnějších římských staveb, na Pantheon. Pozor nezaměňovat s athénským Parthenónem, o kterém jsem psal v článku Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky. Ovšem římský Panteon je neméně úžasná stavba, která byla postavena 27 let před naším letopočtem. Jeho centrem je obrovská aula, která je zakryta velkou betonovou kupolí o průměru 43 metrů. Ta je současně největší kupolí na světě, která byla postavena v době starověku. Silný architektonický efekt jí dodávají především pravoúhlé kazety, jež navíc mají tu vlastnost, že celou kupoli odlehčují. Já, když vidím takovouto dokonalou betonářskou práci, která dokázala vydržet více než 2000 let, stále mi to připomíná jedinečné práce starých kameníků, jakou například známe z jihoamerického Pumapunku (viz . Nezodpovězené otazníky prastarých kameníků). A nyní zpět k oné hypotéze. 27 let před naším letopočtem, to se velice překvapivě blíží dvěma událostem. Jednak smrti císařovny Kleopatry v roce 30 před naším letopočtem, která byla současně poslední královnou egyptskou. A pak v téže roce připojení Egypta k Římské říši. A dle některých hypotéz právě Egypťané uměli vyrábět umělý kámen. Dle profesora doktora (Josepha Davidovitse - viz Wikipedia) byly takové kameny, jako se například používaly na stavbu pyramid, ulity z podobného materiálu jako beton. Kromě toho na ostrově Sehel nedaleko Asuánu nalezl egyptolog Charles.E. Wilbour stélu, na které je popsán postup na výrobu umělého kamene. Tuto technologii prý měl faraonu Džoserovi, staviteli první pyramidy, ve snu sdělit staroegyptský bůh plodnosti a stvořitel všeho živého Chnum. Nemohly se tedy takovéto a podobné od bohů pocházející technologie společně s připojením Egypta na přelomu 31 a 30 před naším letopočtem dostat až do Římské říše? Je jen pouhá náhoda, že pouhé tři roky na to se začíná stavět Panteon?   

Další významnou stavbou, která byla postavena z betonu je Cestiova pyramida, které jsem se již věnoval v článku Svět plný pyramid. Tato pyramida byla postavena  v letech 18 - 12 před naším letopočtem jako náhrobek pro lidového tribuna Gaia Cestia Epula. Pokryta je mramorovými deskami Její výška je vyšší než její šířka, a tak svým tvarem připomíná spíš než egyptské, tak pyramidy núbijské, které se nalézají v súdánském v Meroe.

Beton byl použit i na další stavbu, na stavbu, která byla 7. července 2007 zvolena za jeden z nových divu světa, na římské Koloseum. Jeho stavba začala mezi roku 70 a 72 našeho letopočtu. Tento jedinečný amfiteátr dokázal pojmout až padesát tisíc sedících diváků, čímž může konkurovat i nejmodernějším fotbalovým stadionům. A během několika minut bylo i možné zdejší arénu zatopit vodou.

Nyní se však pojďme podívat na další římskou zajímavost. Tou jsou tzv. věčné ohně. O co by se mělo jednat? O jakési lampy, ohně či světla, která pořád svítí. Jeden takový věčný oheň se měl nalézat ve Vestině chrámu v Římě.  Další taková lampa se měla údajně nalézat v hrobce Evanderova syna Pallase nebo i v chrámu Jupitera. Další lampa, která hořela minimálně 1500 let se údajně nacházela v mauzoleu mladé patricijky na Via Apia poblíž Říma. Alespoň to tvrdili muži, kteří se do tohoto zapečetěného mauzolea v roce 1485 dostali násilím dovnitř. Že by se v případě těchto věčných lamp jednalo o technologii nám dosud neznámou?

Takže, jak je vidět, v historii evropské kultury se to nehemží nejrůznějšími záhadami jen Řecku (Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky) nebo v Anglii (Tajemná místa dávné Anglie), ale svým dílem k tomu přispěje i starověký Řím.

Zdroje a doporučená literatura

Wikipedia a odkazy použité v článku

Woff P.: Obývají Etruskové bájnou Aghartu? Enigma č. 7, ročník 2009, RF Hobby, Praha

Záhadní Etruskové, kapitola knihy Enigma 1 – Tajemství starověku, Euromedia Group, Praha, 2002

Hausdorf H.: Když si bohové hrají na Boha, Brána, Praha, 1997

 Patrovský V.: „UFO stále záhadné“, Radost, 1991

Bagenal P., Meades J: Obrazový atlas největších staveb světa, Agentura Cesty, 1995

Sechi-Jonesová P.:100 největších divů civilizace, Colubus, Praha 1998   

Childress D.: Neuvěřitelné technologie starověku, Ivo Železný, Praha, 2004

Foto? Wikipedia, flickr.com

Související rubrika:  archeoastronautika