Kde se vzaly měsíce asteroidů?

Většina planet sluneční soustavy má své měsíce. Mají je i některé trpasličí planety. Ale už se tak neví, že své měsíce má i mnoho asteroidů. Jak se ale k tak malým tělesům dostaly? Mezinárodní tým vedený českým vědcem se na to pokusil najít odpověď.

Ida (vlevo), Dactyl (vpravo)NASA/JPL, wikipedie

I d a   –   D a c t y l

Stalo se to cca před šestnácti lety. Tehdy jsem jako čerstvý středoškolák poprvé poznal astronomický časopis „Říše hvězd“. A právě jeho číslo 4/1994 se mimo jiné zabývalo i tehdy novým astronomickým objevem. Cituji: „Sonda Galileo objevila přirozený satelit asteroidu Ida, který se tak stal prvním měsícem v historii objeveným u planetky.“ Jenom připomenu, že sonda Galileo, je ta sonda, která se později vyznamenala při výzkumu Jupiteru. A objev měsíce u Idy byl vlastně takovým doplňkovým objevem, ke kterému došlo cestou, když sonda dne 28.8. 1993 prolétala kolem této planetky. Ida má velikost zhruba 54 x 24 x 15 km a obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem ve vzdálenosti 2,8 astronomických jednotek (1 astronomická jednotka = vzdálenost Slunce – Země). Malý měsíc planetky Ida, který později dostal jméno „Dactyl“ a je veliký 1,4 x 1,2 x 1,6 km. Jeho průměrná vzdálenost od Idy je 90 km a jeho oběžná doba je udávána v rozmezí 20-36 hodin. (http://en.wikipedia.org/wiki/243_Ida) Objev Dactylu byl skutečně prvním objevem přirozeného satelitu kolem asteroidu, ale astronomy čekaly i několik desítek podobných objevů. Říká se tomu binární planetky. Pojďme si připomenout některé ty další zajímavější

E u g e n i a

Další vícenásobnou planetkou se stala Eugenia. Ta obíhá hlavním pásu asteroidů a je veliká cca 214 km. V listopadu 1998 se po Idě stala druhým asteroidem, u kterého byl nalezen měsíc. Stalo se tak na observatoři Mauna Kea na Havajských ostrovech. Byl nazván Petit-Prince, to na počest knížky Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho. Jeho velikost je asi 13 km a Eugenii obíhá ve vzdálenosti cca 1200 km. A co víc, v roce 2004 mu byl objeven ještě druhý a o něco menší zhruba 6ti kilometrový bratříček, jehož označení je S/2004 (45) 1. http://en.wikipedia.org/wiki/45_Eugenia

K a l l i i o p e   -   L i n u s

Dalším příkladem binární planetky je Kalliope. Opět planetka obíhající Slunce v hlavním pásu planetek Ta měří 235 × 144 × 124 km. A její měsíc Linus měří 28 km a planetku obíhá ve vzdálenosti cca 1100 km od jejího středu. Objeven byl 29. srpna 2001 astronomy Jean-Luc Margotem a Michael E. Brownem z Kalifornského technického institutu. (Mimochodem se druhým jmenovaným jste se již na mém blogu setkali. Je to ten samý astronom, který se proslavil objevem takových trpasličích planet jako Sedna, Eris, Makemake, Hauamea apod. - Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?) (http://en.wikipedia.org/wiki/22_Kalliope)

P a t r o c l u s – M e n o e t i u s

Planetka Patroclus se nalézá ve skupině Trojanů, což je skupina planetek, která se nalézá na stejné oběžné dráze jako Jupiter, ale cca 60 stupňů za ním (Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?). Odhadovaná velikost tělesa je cca 122 km. 22. září 2001 však bylo týme astronomů z Mauna Kea na Havajských ostrovech objeveno, že planetka se ve skutečnosti skládá ze dvou obdobně velkých těles. Ten o něco menší má 112 km a byl pojmenován jako Menoetius. Obě složky obíhají kolem společného centra a jsou od sebe vzdáleny asi 700 km. (http://en.wikipedia.org/wiki/617_Patroclus)

S y l v i a

Tento asteroid o rozměrech 384 × 262 × 232 km a nalézající se na vnějším okraji hlavního pásu asteroidů má stejně jako Eugenia dva satelity. Nazvány byly symbolicky po zakladatelích Říma, a to Romulus a Remus. Romulus byl objeven 18. února 2001, a to stejně jako Linus (viz výše) astronomy Jean-Luc Margotem a Michael E. Brownem. Je veliký 18 km a planetku obíhá ve vzdálenosti 1356 km. Remus byl objeven 9. srpna 2004 a jeho velikost je cca 7 km. Obíhá však blíže, a to ve vzdálenosti 700 km. (http://en.wikipedia.org/wiki/87_Sylvia)

Toto je asi pět nejzajímavějších binárních či vícečetných asteroidů. Ovšem jak je možné, že i u takto malých těles může existovat jejich přirozená družice? Tuto otázku si položil i časopis Říše hvězd už tehdy v roce 1994, když informoval o objevení malého průvodce Idy. Může to být například zachycený objekt, který vznikl samostatně? Tato možnost je velice malá. A navíc už tehdy vědci věděli, že těleso, později pojmenované jako Dactyl, je ze stejného materiálu, jako samotná Ida. A tak vznikla další hypotéza, že se jedná o těleso, které se roztříštilo vlivem nějaké kolize.

Dnes však už však víme, že vznik asteroidních měsíců je maličko jiný, než aby to bylo vlivem nějaké kosmické srážky. S touto novou teorií přišel letos v srpnu mezinárodní tým astronomů vedený českým vědcem Petrem Pravcem z Astronomického ústavu AV ČR. Ta vychází z několika věcí, Jednak z toho, že planetky jsou ve skutečnosti dost nesoudržná tělesa. Druhou věcí, ze které vychází, je fakt, že působením slunečního záření se planetky můžou docela silně roztočit, obdobně jako větrníky při větru. Toto roztočení a nesourodost mají pak za následek to, že se z tělesa může odlomit menší odštěpek, který pak začne těleso obíhat. Tým objevil i to, že tyto měsíce pak nemusí své mateřské těleso obíhat moc dlouho. Časem se totiž vyvážou z jeho gravitačního vlivu a začnou obíhat Slunce po vlastní dráze.

Jak je tedy vidět, i asteroidy jsou tělesa, které jsou mimořádně zajímavé a u kterých je ještě stále co zkoumat. A čeští vědci tak můžou být na svoji práci řádně hrdi. A to nejen díky této práci. Také bych rád připomněl i to, že řada asteroidů byla objevena i zde v ČR, například v hvězdárně na Kleti, která patří ke světové špičce v tomto astronomickém oboru.

Zdroje:

dh, ph: Měsíc planetky (243) Ida – 1993 (243)1, Říše hvězd č. 4, roč. 1994, IPOS, Praha

wikipedie a odkazy uvedené v článku

www.astro.cz/clanek/4394

http://tn.nova.cz/magazin/hi-tech/veda/objev-z-ceska-slunce-rozbiji-male-planetky.html

Související články:

Planeta s podmínkami pro život objevena!

Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?

Jaké je galaktické okolí Mléčné dráhy?

Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?