Středa 25. listopadu 2020, svátek má Kateřina
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 25. listopadu 2020 Kateřina

Trampskou stopou po Českém Krasu

8. 08. 2009 14:08:16
Další putování po historii trampingu v Čechách mne zavedlo do Českého Krasu. A to na břehy Staré řeky a Kačáku, jak odedávna trampové říkají řece Berounce a říčce Loděnici. A právě zde se nalézají další legendární trampské osady, o kterých ve svých „Dějinách trampingu“, píše Bob Hurikán.

Na svých letošních toulkách po stopách trampů jsem již navštívil Velkou řeku (Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu). Dále Hadí řeku (Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně), nezapomněl jsem ani na Zlatou řeku (Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky) a scházela mi ještě Stará řeka. A tak jsem se tento týden vydal na další pěší výlet do Českého Krasu. Vlakem jsem jel do Srbska a zde vystoupil.

DSC07821.JPG
Dopoledne jsem strávil na pravém břehu Staré řeky, neboť právě zde se nalézají dvě legendární trampské osady. Jednak je to trampská osada Skalnaté Údolí, dříve nazývaná též Býčí Oko. Její historie se píše od roku 1921. Tehdy do údolí, zvané Prdlák, pronikli čtyři trampové. Jmenovali se Hyena, Rudla, Kalivoda a Bobi. Objevili zde starou chatrč, která kdysi sloužila jako sklad výbušnin pro lom. Nyní však byla opuštěná, a tak ji naše čtyřka začala opravovat. Název Býčí oko vznikl opět podle stejnojmenného filmu, protože tento opuštěný kamenný objekt jim připomínal chatrč bandity Swenyho. Ale protože tato čtveřice si velice ráda hrála na divoký západ a tak se stalo, že i tu jimi opravenou chatrč při jedné z her vyhodili dynamitem do povětří. Místo ní tu pak vzniklo několik nových chat, které tu jsou až do současnosti.

DSC07831.JPG
Nad touto osadou se rozprostírá Císařská rokle vedoucí do národní přírodní rezervace Koda. Tu jsem samozřejmě nemohl na svém výletu minout, a to hlavně Kodskou jeskyni. Toto místo mám rád, protože se jedná o velkou jeskyni, kterou dokáže i dospělý člověk projít vzpřímeně. Poprvé jsem zde byl jako dvanáctiletý kluk na výpravě s oddílem uhříněveských skautů a i nyní sem často jezdím se svým dnešním turistickým oddílem, který vedu. A tak jsem si to jednou také vychutnal, abych po nějaké době zase zažil, jaké je to tady být bez dětí, za které bych zde měl zodpovědnost. Tato jeskyně dodnes láká nejrůznější romantiky, což dosvědčuje i to, že pokaždé, když jsem tady, se před vchodem do jeskyně nalézá neuklizené ohniště. Není divu. Pro svojí velikost dokáže dát přístřešek i nejednomu náhodnému tulákovi a jako útočiště před nešvary počasí slouží patrně od nejstarších věků. Bylo zde totiž nalezeno osídlení až ze starší doby kamenné

DSC07835.JPG
Pod Kodou v Kodském údolí směrem k Srbsku se nalézá ta druhá legendární a snad i známější trampská osada, a to Údolí Děsů. Vznikla ve stejnou dobu, jako již zmíněné Skalnaté údolí, to znamená kolem roku 1921. O rok později zde byla postavena první chata. Jejími průkopníky byli dle dějin Trampingu od Boba Hurikána opět čtyři trampové: Béda Preller, Franta Švestka, Krkoun a Olda Karhan přezdívaný lesní muž Fejfar. K dramatické události zde došlo roku 1925. Mohutný přívalový déšť rozvodnil malý zde protékající potůček v divokou říčku, která strhávala s sebou vše, co jí stálo v cestě. A dokonce i chatu našich čtyř přátel zaplavila do výše jednoho metru. Na památku této události pak osadu pojmenovali právě na Údolí Děsu. Osada se postupně rozrůstala a dnes je zde již mnoho chat. Jezdil sem i známý trampský písničkář Pedro Mucha, jehož píseň
Řeka hučí zná snad každý pořádný tramp.

DSC07839.JPG
Pak jsem se vydal na levý tok Berounky, čili Staré řeky. Ovšem málokdo ví, že její původní název nebyl ani Berounka ani Stará řeka. Starou řekou ji nazvali trampové a název Berounka je doložený až z konce 17. století. Do té doby nesl celý tok jiný název. Od Českého Lesa až po soutok s Vltavou se prostě celá řeka nazývala „Mže“. Víz
Berounka na wikipedii

DSC07841.JPG
Když jsem přešel most v Srbsku, vydal jsem se proti proudu řeky. Nejprve jsem zde minul několik vojenských řopíků, které zde vznikly před druhou světovou válkou na ochranu Prahy. I když většinou byly stavěny v pohraničí, tak složitá soustava betonových pevností vyžadovala ochranu i zde..Pro ty, kdo mají rádi vojenskou historii, a pro ty, kteří rádi modelaří, jsem připravil speciální stránku: „
Postavte si vojenský bunkr“ Stačí k tomu pár modelářských materiálů a šikovné ruce a i vy si tak můžete postavit model vojenských pevností, jaké se u nás stavěly před druhou světovou válkou.

DSC07847.JPG
A když už jsme u 2. světové války, tak u ní ještě chvíli zůstaneme. Moje cesta totiž pokračovala po břehu Staré řeky, který lemují mohutné skalní stěny často využívané horolezci a na kterých se vyskytuje i několik krasových jeskyní. Ale po krátkém čase jsem dorazil do starého lomu, známého pod názvem Alkazar. Původně to byl stěnový etážový lom na těžbu vápence. Ten zde však byl v roce 1940 ukončen. Místo toho se ho chopili za 2. světové války nacisté, kteří zde budovali podzemní továrnu s krycím názvem Kainit. A protože druhou podzemní továrnu měli v komplexu lomů „Amerika“, existuje dokonce legenda, že obě továrny mohly být propojeny dlouhou, několikakilometrovou štolou. Jenže tu se zatím nalézt nepodařilo, a tak nám zbyl lom proděravělý několika štolami a dnes jeho vápencové stěny využívají i horolezci. A i já sem občas se svým turistickým oddílem zavítám. Opět jsem si tedy mohl vychutnat, jaké je to se projít Alkazarem bez toho, abych zde měl za někoho zodpovědnost.DSC07849.JPG

DSC07853.JPG
A tak jsem pokračoval dále. Z Alkazaru jsem pokračoval kolem říčky Kačáku. Došel jsem do Hostimi a odtud pokračoval směr Svatý Jan pod Skalou. I zde silnice stále vede kolem Kačáku a za chvíli mne na jeho protějším břehu vykouklo několik dřevěných srubů. Dle mapy Marko Čermáka se jedná o další trampskou osadu, a to o osadu Šedí Vlci. Ale to už jsem jenom kousek od dalšího mého cíle.

DSC07858.JPG
Zde se totiž nalézá Svatý Jan pod Skalou. Jeho nejznámější pamětihodností je raně barokní kostel svatého Jana Křtitele, na který navazuje na největší travertinovou jeskyni ve Střední Evropě, užívanou již 10 tisíc let. Byly zde také nalezeny nástroje z doby bronzové a železné. (
Svatý Jan pod Skalou na stránkách KPUFO) Ovšem nejznámější je pověst o zdejším poustevníkovi - svatém Ivanovi, který zde po urputném zápasu vyhnal démony. (Více o o prvním českým poustevníkovi na stránkách KPUFO.) Dodnes je zde k vidění například kámen, kde sv. Ivan klekával nebo oltář či lůžko, které je dle pověsti potřísněno i jeho krví. Hned vedle kostela též vyvěrá pramen léčivé –tzv. pramen sv. Ivana.DSC07862.JPG

DSC07864.JPG

DSC07870.JPG
Když jsem si prohlédl a vyfotografoval vše, co jsem potřeboval, vydal jsem se nahoru na skalní vyhlídku na Svatojánské skalní stěně. Nejprve jsem prošel kolem kaple sv. kříže, až jsem se dostal na vyhlídku, ze které je tak nádherný pohled na celý Svatý Jan pod Skalou, a to včetně okolí.

DSC07875.JPG
Odtud to však není daleko do dalšího zajímavého místa. Tím není nic jiného než skanzen Solvayovy lomy. Pokud jdete z vyhlídky, zanedlouho narazíte na kolejiště úzkorozchodky a pokud budete mít štěstí (jako já), můžete tu potkat i právě projíždějící vláček s návštěvníky, jenž je veze do jedné ze zdejších štol. Také jsme tu jednou s naším turistickým oddílem byli. A tak jsem šel stále kolem kolejí a za chvíli byl pode mnou první lom. Jako lom už pochopitelně dávno neslouží, místo toho zde četní návštěvníci budují z kamenů něco jako českou obdobu peruánské planiny Nazca. A odtud je na ni nádherný výhled. DSC07879.JPG
Přímo pode mnou se skvěl veliký křižák a slunce o kus dál srdce a obří nápis „EDA“ a spousta drobných obrázků. Koleje mne pak zavedli až do samotného skanzenu. Tento lom byl zřízen za 1. světové války a v roce 1918 se začalo s těžbou. Dnes se tu už netěží, ale místo toho je tu skanzen, jenž návštěvníky seznamuje s těžbou zdejšího vápence. Viz
www.solvayovylomy.czDSC07882.JPG

DSC07886.JPG

DSC07893.JPG
Já se už nyní blížím k závěru svého výletu. Nyní se však naskýtá otázka, jak se nejlépe dostat zpět do Prahy? Nejlepší to tedy asi bude do Loděnic na vlak. Tak dobře. Tak tedy jdu a cestou projdu kolem poslední dnešní trampské osady. Ta se nalézá u Barrandovech jam a jmenuje se Fort Adamson. Založila ji skupina trampů roku 1930 a pojmenovali ji osada Bílých stínů. O rok později ji přejmenovali na Fort Adamson. Osada byla známá především skládáním vlastních trampských písniček a z jedné z nich udělali i svojí hymnu. A tak nějak podobně to chodívalo na většině trampských osad. Trampská hudba k tomu prostě patří A abych i já všechny trochu seznámil s touto hudbou, chtěl bych zde závěrem dát odkaz na můj kytarový speciál, který jsem připravil na stránkách mého oddílu. Stačí jen kliknout na
http://toselmy1.sweb.cz/web5/indexkytara.htm .

srbsko.jpg

Zdroje: výše uvedené odkazy

Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990

Marko Čermák: Karlštejnsko (mapa), Centrum sportu a turistiky, Praha

Koutský P.: Mystérium lomů Amerika, Enigma č. 12, ročník 2008

Související články:

Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

rubrika: náměty na výlety

rubrika: tábornictví a turistika
Autor: Libor Čermák | sobota 8.8.2009 14:08 | karma článku: 24.06 | přečteno: 6337x

Další články blogera

Libor Čermák

Ještě, že u nás se letos nevolí. Kvůli rouškám nemám koho bych volil

V našem volebním obvodě letos žádné volby neprobíhají. Ale kdyby byly. Mám koho volit? Opoziční strany komunistů a tzv "liberálů" by to u mne nebyly z principu. A co strany vládní? Kvůli rouškám by to teď nebyly ani ony.

29.9.2020 v 6:10 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 394 |

Libor Čermák

Bezrouškový cyklovýlet do Mnichovic a zpět

Komu podobně jako mně vadí roušky na výletech apod, tomu doporučuji cyklovýlety. Například včera jsem podnikl cyklovýlet z Uhříněvse přes Říčany po nové cyklostezce do Mnichovic a zpět. A zažil jsem i něco z Josefa Lady a Mikeše.

13.9.2020 v 15:16 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 339 |

Libor Čermák

Prestiž filmových Oskarů končí. Už nebude o umění, ale o politice

Protože jsem tvrdý zastánce svobody slova i svobody, a to i v umění, tak jsem s otevřenými ústy zíral na nová pravidla pro předávání Oskarů za nejlepší film, která se mají řídit jakými si kvótami za "rozmanitost".

10.9.2020 v 8:01 | Karma článku: 35.04 | Přečteno: 842 |

Libor Čermák

Vážená ARD, já nejsem ten Čech, který by se za našeho pana prezidenta styděl!

Podle německé ARD se prý lidi za našeho pana prezidenta M. Zemana stydí. Co? Já tedy v žádném případě! Já bych se styděl jen v případě, kdybychom za prezidenta měli nějakého sluníčkáře. Ale to přece není případ Miloše Zemana.

18.8.2020 v 10:49 | Karma článku: 44.38 | Přečteno: 2579 |

Další články z rubriky Cestování

František Plamínek

Výlet za poznáním termálních lázní v Maďarském Hevízu

Rok po ovdovění jsem začal cestovat. To, co jsme si plánovali původně s manželkou se bohužel nenaplnilo, a tak jsem od roku 2009 využíval společnosti syna, pro znalost angličtiny a sestru Jitku.

24.11.2020 v 6:31 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 451 | Diskuse

Hana Van Soest Jarocka

Angličtina pro děti – minitipy z Austrálie (2)

Pokud chcete své dítě vzdělávat tzv. po australsku, je potřeba, abyste do své slovní zásoby přidali co nejdříve následující slova:

21.11.2020 v 9:23 | Karma článku: 23.18 | Přečteno: 521 |

Jiří Strádal

Nahlédnutí k novozélandským Maorům

Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.

20.11.2020 v 22:18 | Karma článku: 16.48 | Přečteno: 339 | Diskuse

Milan Zajic

Opotřebované zevlo opět v akci

Tak vir nám hodil zatím do zimní sezóny pěkné "vidle". Vše se tady uzavřelo, otevřeny jsou pouze nezbytné obchody. Je doporučeno se co nejméně stýkat s ostatními a více času trávit v přírodě.

19.11.2020 v 15:16 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 325 | Diskuse

Pavel Liprt

Wappenstein nebo Juliusstein, rok 1544, český lev a zkřížené meče. A také Vysoký kámen.

Název tohoto hraničního kamene není až tak důležitý, jako rok „jeho narození“. 1544 to je velice zajímavý letopočet, jelikož by se mělo jednat o nejstarší hraniční kámen, který se dochoval do dnešní doby.

18.11.2020 v 18:40 | Karma článku: 23.14 | Přečteno: 612 | Diskuse
Počet článků 2350 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1829

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz