Libor Čermák

Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky

9. 07. 2009 18:30:06
Jak pokračuje naše putování po trampské historii v Čechách? Nyní zavítáme do Posázaví, a to konkrétně do Zlatého kaňonu, jenž se táhne mezi Kamenným Přívozem a Pikovicemi. A právě zde se to starými trampskými osadami jen hemží. A zdaleka ne jen nimi.

DSC07065.JPG
Trampování je něco, k čemu jako vedoucí dětského turistického oddílu, mám docela vztah, a proto mne samozřejmě zajímá i jeho historie. Kdo čte můj blog, jistě si i přečetl mé předešlé reportáže na toto téma, a to Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu a Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně. Tentokrát jsem se vydal po stopách trampů na další významné řece, a to na Sázavě, čili trampskou hantýrkou řečeno, na Zlaté řece. DSC07073.JPG

Motoráček mě nejdřív dovezl na nádraží do Kamenného Přívozu, kde jsem vyzbrojen batohem na celodenní výlet, mapou a knížkou „Dějiny trampingu“ od trampského spisovatele a písničkáře Boba Hurikána, započal svojí túru. Sešel jsem dolu k Sázavě, přešel most a zde se napojil na proslulou Posázavskou stezku. Cesta po silnici sice nebyla nic příjemného, dokonce jsem zde narazil i na pomníček jedné dívky, která se tu kdysi zabila na kole. Ale jak už jsem byl v Hostěradicích, oddychl jsem si. Zde červená značka konečně odbočuje pryč ze silnice k chatám. A za chvíli jsem se dostal až dolu ke Zlaté řece. Cesta zde vede po břehu kolem jezu v Žampachu a za ním se už nalézá jedna legendární trampská osada za druhou.DSC07075.JPG

DSC07081.JPG
První trampskou osadou je
Rychlá řeka (viz její stránky ) a naproti ní další osada Goward. Zde si to rozprostírají na březích Zlaté řeky na dohled velkého železničního viaduktu u Žampachu.Tento most je dle některých zdrojů nejvyšším kamenným železničním mostem v České republice či možná dokonce i v Evropě. Jeho výška je skoro 42 metry a délku má 109 metrů. Postaven byl na konci 19. století a je to tak dokonalá technická práce, že zatím nemusel být nikdy opravován. (zdroj: Železniční viadukt Žampach).

DSC07082.JPG
Ale to už se blížím k další staré osadě, a to
Kadjak. Upozornil mne na ní znak osady umístěný při odbočce k ní. Dle Dějin trampingu ji založili v roce 1928 stanaři z Vršovic. První chata zde vyrostla v roce 1930, což sem přilákalo mnoho nových členů. A navíc prý pamatovala na své nezaměstnané členy, kteří se tak mohli podílet na stavbě dalších chat a úpravě okolí. Za to je i dobře platila. DSC07085.JPG

DSC07102.JPG
Nedaleko za ní byla postavena další osada -
Ajax. Založená byla v roce 1926 partou kamarádů, kteří se říkali „posázavští rytíři“. Byli to romantičtí, nadšení a obětaví osadníci. Žili zálesáckým životem, pěstovali kanoistiku a prastarou kovbojskou hru zvanou Qvoifs, což je házení podkovou.

DSC07112.JPG
Naproti ní se na pravém břehu Zlaté řeky rozprostírá další slavná osada, a to
Toronto. Tato trampská osada je také známá z písně bratrů Nedvědů Toronto, a tak bychom si ji zde mohli alespoň myšleně společně zazpívat. Osada je to je velice stará, založila ji parta kamarádu kolem Pepy Počepického kolem roku 1924. Osada začala pořádat různé sportovní i zábavní večírky. Za získané peníze postavili například osadní klubovnu. Členové zdejší osady vynikali například v boxu, ale také v atletice, plavání a lyžování. (viz Osada Toronto)DSC07108.JPG

Já však od Kadjaku a Ajaxu pokračuji dál po cestě nacházející se vysoko nad levým břehem Zlaté řeky a mojí trasu lemují další legendární trampské osady. Nejdřív je to T.O. Úsvit, která vznikla v roce 1956 a za chvíli budou následovat další. Ale to už přicházím na rozcestí „Pod Třebsínem“ a za ním se nalézá snad nejkrásnější vyhlídka na Sázavu. Nejdříve se však přijde na Raisovu vyhlídku. Z ní je vidět Sázava nádherně, a to proti proudu. Mohutné zalesněné svahy Zlatého kaňonu občas ozdobí tu a tam i nějaká ta chata. Ale to není ještě úplně ono. U této vyhlídky je odbočka na menší bufet, který se nalézá v jednom z níže položených srubů. A pohled odtud, to je něco nevídaného. Hluboko pod vámi klikatící se Sázava. Vytváří zde nedaleko Luk pod Medníkem úchvatnou zatáčku. Chaty podél ní, vodáci na řece, občas zahouká v dálce vlak, to vše jsou výjevy, které sem nesporně patří.

DSC07106.JPG

A přímo naproti Vám, na protějším břehu se nalézají Spojené osady údolí slunce. Tato osada byla založena v letech 1923 – 1927, kdy se zde nejdřív tábořilo a pak zde začaly vyrůstat první chaty. Mezi trampy, kteří sem za první republiky jezdili, patřili například i vynikající sportovci. Například slávista Karel Průcha nebo sparťan Karel Senecký a další. Vedle ní po proudu se nalézá další trampská osada, a to Píska (viz její web: web). DSC07118.JPG

Nyní opustíme tyto nádherné vyhlídky a vydejme se dále, za nedlouho nám šipka ukazuje, že procházíme kolem další trampské osady, a to Údolí ticha. Založila ji v roce 1927 parta chlapců, kteří si zde nejdříve postavili malou jednoduchou chatu. A později si přistavovali další. Prostě za první republiky tomuto kraji vládli trampové, což se ostatně přeneslo až do současnosti, neboť chat a chatových osad je v tomto kraji snad nejvíc na čtvereční kilometry. O tom jsem se přesvědčil, když jsem vytvářel mapu toho kraje (viz níže)DSC07122.JPG

DSC07146.JPG
A pokud pokračujete podél Zlaté řeky dále, narážíte na další chaty a další sruby, postavené dole u řeky i nahoře na skálách, až člověk žasne, jak to tam někdo mohl takto postavit. Tak to jde po Posázavské Stezce podél Medníku až do Pikovic. Skály, lesy, chaty, mezi tím řeka, vodáci, trampové, zkrátka romantika jaká má být. Mezi tím můžeme na druhé straně Sázavy spatřit další trampské osady jako například
Osada Staří kamarádi, založená roku 1933 nebo Údolí Zlatého Potoka, která byla založena skauty Volnosti na zdejším zlatonosném potoku kolem roku 1929.DSC07184.JPG

Pikovce jsou místem pro trempy známé především svým tábořištěm, které slouží i jako cílové místo pro vodáky sjíždějící Sázavu. Romantika zdejších skalisek, ze kterých bych chtěl upozornit například na známou Píkovickou jehlu, sem přitahuje spousta dobrodruhů. A není od věci, že i já sem občas jezdím tábořit se svým oddílem. DSC07188.JPG

DSC07211.JPG
Ale já jsem se odtud tentokrát vydal přes řeku nahoru do Petrova, odkud jsem si to namířil do Jílového u Prahy. Cestou jsem se zastavil na další skalní vyhlídce - na Třeštiboku. Opět jsem zde mohl spatřit onen nádherný Zlatý kaňon, ovšem tentokrát směrem na jih. Hluboko pode mnou si to klikatila Zlatá řeka a po dostatečném odpočinku jsem si to namířil dolu na Bohuliby. A zde mě čekalo překvapení. Ocitl jsem se v další trampské osadě
Na zlatých dolích, pojmenované po zdejších bohatých nalezištích zlaté rudy. Mohutný totem a osadní vlajka dávaly najevo, že jsem v osadě, ve které žije. Udělám tedy pár fotografií a musím jí, abych včas dorazil do Jílového a navštívil zdejší Regionální Muzeum. DSC07216.JPG

.

DSC01963.JPG
Do
Jílového u Prahy jsem dorazil a dokonce jsem ještě stihl i to muzeum v otevírací době. A právě zde mají vyvěšenou velkou mapu, kde jsou zachycené všechny ty nejdůležitější trampské osady v okolí. Tato mapa mi byla cenným pomocníkem nejen pro tento výlet, kdy jsem si upřesnil umístění některých osad, ale také pro další výpravy například na Kocábu nebo na Svatojánské proudy. Ale zde v muzeu mají na prohlédnutí samozřejmě i další věci. Například vše o historii tohoto kraje od pravěku do současnosti, včetně historie těžby zlata. Není proto divu, že se tu Sázavě přezdívá Zlatá řeka a jejímu údolí Zlatý kaňon. V okolí Jílového je možné navštívit i několik štol, které jsou zpřístupněné pro veřejnost. Například mezi Žampachem a dolním Studeném jsou to štoly sv.Josefa a sv.Antonina Paduánského. A pak je zde ještě Štola V Halířích. Zlato se tu těží snad už od nejstarších dob a údajně odtud pochází i to, které bylo použito na svatováclavskou korunu.

DSC07235.JPG
Samotné Jílové je zajímavé ještě z dalších hledisek. Pobývali zde například alchymisté Edward Kelley a Michal Sendivoj, dále se ve zdejším kostele točily scény Formanova oskarového filmu „Amadeus“, a nahoře nad městem, v místě zvaném Boží skála, je kámen, o kterém mnozí soudí, že je to pravěký menhir. Když jsem zde byl před několika lety, tak to byl nádherný kámen, u kterého měl člověk pocit jak někde mezi megality v Avebury nebo Carnacu. Kámen je tu samozřejmě pořád, jen do něj někdo na hoře zasadil železný kříž (více o menhiru zde .) je u něj i lavička, tak se zde může člověk posadit a přijímat čerstvou energii. mapalsazava.jpg

Čas se schyluje k večeru a mne nezbývá nic Jiného, než jít pomalu na nádraží do Jílového, odkud mne vlak odveze zpět domů. Opět jsem se ponořil do té romantické atmosféry trampů. Jak je vidět i ve 21. století tento styl života žije a stále je i mnoho lidí, kteří by rádi byli trochu víc v souladu s přírodou. Ostatně moderní člověk žijící ve shonu a stresu v přetechnizovaných městech obklopen asfaltem a betonem a potřebuje únik do přírody jako sůl. Příroda je to, odkud pocházíme a kam se i pravidelně vracíme. Doufám, že to neplatí jen o mě (i já za pár dní odjíždím se svým oddílem na letní tábor), ale že to platí i o většině čtenářů tohoto článku. A pokud jsem někoho nadchnul k poznávání nových dobrodružství, jsem jedině rád.

A závěrem bych se chtěl zmínit ještě o něčem. Pro všechny takové, kteří rádi jezdí do přírody, jsem připravil ilustrovaný speciál, co všechno s sebou na výpravu. Dělal jsem ho sice pro členy svého turistického oddílu, ale věřím, že bude užitečný i pro kohokoliv dalšího.

Více po kliknutí na: http://toselmy.sweb.cz/ssebou.htm

S přáním mnoha pěkných zážitků na letních dovolených, na prázdninových pobytech a i jinde

Libor Čermák

Zdroje a použitá literatura

Bob Hurikán: Dějiny trampingu, Novinář, 1990

Mapa trampských osad v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy

Stejskal M.: Labyrintem tajemna, Paseka, Praha, 1991

Odkazy použité v článku

Související články:

Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně

Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu

rubrika: náměty na výlety

rubrika: tábornictví a turistika

Zvyšte článku karmu!
Autor: Libor Čermák | | karma: 25.49 | přečteno: 9316 ×
Facebook Twitter Google Plus
Poslední články autora
PŘEJÍT NA ÚVODNÍ STRÁNKU iDNES.cz