Zláťa přenesl Páťu na most přes řeku, kterou lemovala řada skal. Za ním se nalézala železniční trať a před ním městečko. Víte, kde se to naši přátelé ocitli?
Tento příběh navazuje na předešlý díl: "Páťa a kolo Zláťa: Jak má být vysoko sedlo?"
„To je Srbsko, „Páťo.“ Tak mu odpovědělo jeho kolo, co se podle svých pomosazených prvků jmenovalo Zláťa.
„Srbsko?“ Podivil se Páťa. „To už jako nejsme v Česku, ale někde na Balkáně?“
„Ale ne. Jsme pořád v Česku!“, odpověděl mu Zláťa. To je město, které se jmenuje Srbsko. A ta řeka, to je Berounka. Mimochodem, víš že do konce 17. století se nazývala Mže? Dnes končí Mže v Plzni. Ale dřív se tak tato řeka jmenovala pěkně až do soutoku s Vltavou v Modřanech. A teď jeď přímo za nosem. A za mostem se dej doleva.“
Páťa svého kovového kamaráda poslechl. A zanedlouho se ocitl dole u řeky, a to u jakéhosi vysokého domku. Tam bylo vidět, že ne vždycky byla hladina Berounky tak klidná jako nyní. Bylo na něm vyznačeno, kde až byla hladina řeky při velkých povodních. A některé z nich dokonce přišly i v 21. století!
Páťa pak opět nasedl na Zláťu a vydali se spolu po cyklostezce kolem Berounky. Cestu nejprve lemovalo několik betonových bunkrů.
„Páťo vidíš tyto bunkry?“ Zeptal se chlapce jeho bicykl. Páťa mu odpověděl, že vidí.
„Tak takovým to bunkrům se říká řopíky. Před druhou světovou válkou byly stavěny hlavně v pohraničí. A pak také tady, na obranu Prahy.“
Páťa šlápl na pedály dál. A za nedlouho je z pravé stany lemovaly skály. A občas tam mohli spatřit i nějakou tu jeskyni.
„Nesmíš Páťo zapomenout, že se nalézáme v Českém krasu. Vápencovém území plným jeskyní, propastí a dalších krasových útvarů.“
Páťa se díval a spatřil i horolezce, jak se snaží zdolávat jednu ze skal. Za chvíli dojel na most přes říčku Kačák. A za ním mu Páťa nakázal, aby zahnul do leva. A právě tady se nalézá něco úžasného. Lom Alkazar. Původně to byl stěnový etážový lom na těžbu vápence. Ten zde však byl v roce 1940 ukončen. Místo toho se tohoto místa chopili za 2. světové války nacisté, a ti zde vybudovali podzemní továrnu s krycím názvem Kainit. A dnes je volně přístupný pro turisty.
„Tady Páťo zastav. Vem si mne opět na rameno a vydejme se spolu podél támhleté skály“
Páťa tedy svého kamaráda poslechl. Všiml si množství štol, které vedou někam do hloubi zdejších skal. Ale to ani netušil, že za nedlouho se ocitne přímo před jednou z nich. Zláťa mu poradil, ať se klidně dovnitř podívá, že konkrétně v této štole se mu nic nestane. Ale musí být zticha, protože ve štole jsou navrtány díry, ve kterých můžou přespávat netopýři. Ale byla to úžasná věc projít se štolou. A z té za nedlouho odbočovala štola další, která vedla daleko doleva. Páťa se bál jít tak daleko bez světla, a tak vyšel zpátky na denní světlo. A nakonec i na cyklostezku. Jenomže by to nebyl Alkazar, kdyby se tu zrovna neutábořil i nějaký táborový oddíl. A ten také zrovna, také přijel na kolech.
Pokračování příště
První výlet: po Modřanské cyklostezce: 1. díl: Nečekaná výhra, 2. díl: Opravdu zvláštní kolo, 3. díl: Cesta pod Vyšehradem, 4. díl: Zloděj na cyklostezce,
Druhý výlet: Ve skanzenu: 5. díl: O své kolo se musíš starat!, 6. díl: Školák z 19. století, 7. díl: Páta a kolo Zláťa: Jak Páťa pomohl propadlíkovi
Třetí výlet: Na Dlouhých stráních: 8. díl: Výlet do hor, 9. díl: Na Dlouhých stráních, 10. díl: Jak spolu vyráběli elektřinu
Čtvrtý výlet: Na Hadí řece: 11. díl: Dobrodružství na Kocábě, 12. díl: Mezi trampy, 13. díl: Morseovka na Kocábě, 14. díl: U Svojsíkovy mohyly
Další moje příběhy pro děti a mládež na mém blogu:
