Do Mariánských Lázní jsem se dostal vlakem. Ze Stebnice, kde jsem byl ubytovaný v kempu, tam jezdí přímé železniční spojení. Z nádraží jsem se vydal podél hlavní silnice, abych se dostal do lázeňského centra.
Lázně zde založil roku 1786 doktor Johann Josef Nehr.
Popravdě řečeno, z nádraží je to do lázeňského centra docela dálka.
Asi dva kilometry.
V Mariánských Lázní jsem ale teď nebyl poprvé v životě. Byl jsem zde už v pěti letech (rok 1983) na dovolené se svým dědou a babičkou. Podle jejich vyprávění vím, že jsem je tu tenkrát prý hodně zlobil. Dnes by se o mne řeklo, že jsem byl hyperaktivní dítě. Tehdy jsme bydleli v zotavovně Donbas. A tak jsem se chtěl podívat, jak že ten hotel vypadá teď. Ale hrklo ve mne. Ten areál je v současné době opuštěný a zchátralý. Vždyť to byl tak velký hotel! To se po revoluci nenašel nikdo, kdo by ho koupil a provozoval? Je to smutné.
Dodnes si pamatuji, že vždy, když jsme tenkrát chodili s dědou a babičkou do města, vždy jsme šli kolem Lesního pramene hned pod hotelem. A totéž jsem udělěl i letos.
A tady je i podium
Z rodinného osmičkového filmu vím, že jsme tenkrát byli i u kaple Panny Marie Bolestné, které se též říká "kaplička Lasky", a to proto, že ji v novogotickém slohu nechal roku 1909 postavit na paměť své matky ředitel zdejšího divadla Julius Laska. Samozřejmě jsem se tam vydal i nyní.
Dnes se na cestičkách kolem kapličky i geologická expozice s nerosty a horninami, které se v okolí města nalézají.
Ale pak jsem se vrátil k hlavní lázeňské kolonádě, abych v celou hodinu stihl Zpívající fontánu. A to konkrétně za melodie Noktrurna od hudebního skladatele Vadima Petrova. Fontána byla postavena v roce 1986.
A pak jsem se vydal do hlavní kolonády, úžasného díla z litiny, skla a dalších materiálů.
Neobarokní litinová stavba byla postavena v letech 1888-1889. Jejími architekty byli Hans Miksch a Julian Niedzielski. V době 2. světové války dokonce hrozilo její rozebrání a využití na výrobu zbraní. Naštěstí se tak nestalo, a tak dnes stále může být úžasnou ozdobou Mariánských Lázní.
Nafotil jsem si ji a z fotografií udělal speciální fotoblog: "Hlavní lázeňská kolonáda v Mariánských Lázních".
Navštívil také vedlejší empírovou stavbu fontány Křížového pramene z roku 1818.
A nedalekou kolonádu Karolinina pramene.
Poté jsem se vydal na oběd do jedné ze zdejších restaurací. A pak jsem se rozhodl pro procházku k mariánskolázeňské dominantě, hotelu Krakonoš. Ale k ní se jde do kopce, odkud jsou pěkné vyhlídky na město.
Goethovo odpočívadlo. Pomník připomíná pobyty J.W. Goetha v Mariánských Lázních.
Jak jsem tak stoupal do kopce, najednou se předemnou objevila románská zřícenina. Je to ale ve skutečnosti kamenná rozhledna Hamelika, která do této podoby byla vystavěna v roce 1876.
A jaký je z ní výhled?
A pro ty, co se těší na zimu a na lyžování, tak je tady i sjezdovka s vleky.
Jé! Daňci a jeleni.
A konečně jsem se dostal k hotelu Krakonoš, u kterého se nalézá Park Boheminium s maketami významných českých památek v měřítku 1:25. Tento hrad snad nemusím představovat.
A tento hotel a zároveň televizní vysílačku, snad také ne.
Hotely Krakonoše jsou tu celkem dva. Jednak tento.
Za ním se nalézá legendární socha Krakonoše.
A pak i nový hotel Krakonoš.
U něj se nalézá rovnou celý tzv. "Sochařský pohádkový ráj". Schvlálně jestli poznáte tuto pohádku. Nápovědou je název tohoto hotelu.
No a pro ty, kteří narozdíl ode mne neradi chodí, nebo nemůžou chodit do kopců, tak je tu i lanovka.
A poté jsem se po silnici lesem vydal zpět dolů do Mariánských Lázní.
Protože jsem měl ještě čas, než mi z nádraží pojede vlak nazpět do Stebnice, rozhodl jsem se, že se ještě projdu po městě a ochutněm ještě najaké prameny. Třeba Ferdinandův pramen.
Rudolfův pramen
Pramen Alexandra.
Ambrožův pramen.
A navštívil jsem i mariánskolázeňské kostely. Například kostel Nanebevzetí Panny Marie v novobyzantském slohu, který byl postaven zhruba v polovině 19. století.
A na závěr jsem nevynechal ani pravoslavný kostel sv. Vladimíra, který byl vystavěn roku 1900 pro ruské lázeňské hosty. Má nádherný interiér. Škoda jen, že se vevnitř nesmí fotografovat.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule