V pořadí druhý pěší výlet, který jsem udělal během své dovolené na Chebsku, vedl z Františkových Lázní přes Motýlí dům, přírodní rezervaci SOOS do města Skalná. I to byl velice zajímavý výlet.
Ráno jsem se probudil ve svém novém stanu v kempu Stebnice a přitom jsem v mysli samozřejmě ještě měl včerejší "Výlet po hrázděných domečkách Chebska". Připravil jsem se tak, abych stihl vlak, který z nádraží odjíždí kolem sedmé hodiny ráno, a to ve směru Cheb.
A v Chebu jsem přestoupil na vlak do nedalekých Františkových Lázní.
Až 23 pramenů můžeme využít v nejzápadnějších lázních tvz. Lázeňského trojúhelníku". Toto je například pramen František.
Léčebné prameny tu jsou známy už od 15. století. Oficiálně však byly založeny v roce 1793 císařem Františkem I. jako první slatinné lázně na světě. Zdejší voda má největší účinky na nemoci srdeční a oběhové soustavy.
Však také lázně za celou dobu navštívila celá řada známých osobností. Kromě již zmíněného císaře Františka například i Johann Wv Goethe, Ludwig van Beethoven, Johann Strauss mladší, Božena Němcová, Franc Kafka, císař Karel I. a v novější době například prezident Václav Havel. Tento altánek možná znáte i z filmu Kolja.
Já jsem si samozřejmě celé lázně prošel a z fotografií, které jsem pořídil, udělal speciální fotoblog "Obrázky z Františkových Lázní" s daleko více fotografiemi, než mám zde. Poté jsem si došel na oběd. Sice najít restauraci s obědy za normální ceny bylo trošku umění, ale nakonec jsem ji našel podobě jednoho čínského bufetu.
A pak jsem šel podél kostela sv. Petra a Pavla, až jsem narazil na červenou turistickou trasu, po které jsem se vydal.
Došel jsem až do Žírovic, které jsou zajímavé jednak tím, že se nedaleko nich nalézá mohylové pohřebiště z doby bronzové.
Ale když jsem ze Žírovic pokračoval dál, tak asi po kilometru jsem narazil na asi nejzajímavější zdejší turistický cíl, tzv. "Motýlí dům"
V jeho přízemí, kde se nakupují vstupenky, se nalézají sbírky motýlů z celého světa. Pan profesor přírodopisu Matulka nebo lord Castlepool by si tu jistě přišli na své.
A v patře, kde je však třeba důsledně zavírat dveře, se nachází skleník, ve kterém je možné sledovat nejrůznější živé motýly ve všech svých vývojových fázích. Tj. housenky, kukly, i dospělé motýli.
Někdo má i to štěstí, že si na něj nějaký motýl přímo posadíl. Ale to se mi bohužel nepoštěstilo.
Pokračoval jsem dál do Nového Drahova. První písemná zmínka je z roku 1272 (vláda Přemysla Otakara II.).
Od roku 1995 je uznána jako vesnická památková rezervace, a to hlavně kvůli četným zdejším hrázděným a polohrázděným statkům.
Pokračoval jsem po červené značce dál a zanedlouho mne přivítaly vláčky na úzkorozchodné železnici, která vede podél přírodní rezervace SOOS.
Vstup do rezervace je zpoplatněný. A tak jsem si koupil vstupenku.
Je to vlastně vleké rašeliniště, které vzniklo na dně vyschlého dávného slaného jezera.Vede jím 1,2 km dlouhá stezka po dřevěných chodnících. Je zde hned několik rarit. Jednou z nich je křemelinový štít. Ale asi nejznámějším zdejším útvarem jsou mofety, neboli bahenní sopky. Díky zdejší vulkanické činnosti tu probublává oxid uhličitý.
A také se tu nalézají minerální prameny, jako třeba Císařský pramen. Je to studená, středně mineralizovaná, železnato, sírano, hydrouhličitano, chloridová sodná kyselka se zvýšenými obsahem berylia a arsenu. (Napil jsem se). Nebo minerální pramen Věra. Toho jsem se nenapil, protože mi připadal, že není úplně nejčistší.
Zajímavý je vznik názvu "Soos". Neznamená to nepovedený signál o první pomoc, ale "močál", v chebském německém nářečí. Je tu hezky a stojí to tu za návštěvu. Já jsem si tu pořídil i celou řadu dalších fotek a z nich udělal další fotoblog "Přírodní rezervace Soos"
V ceně vstupenky je i zdejší zoopark
A muzeum.
Poté jsem pokračoval dál podél rezervace a i úzkorozchodné železnice (která bohužel zrovna nejezdila), a turistická trasa mne dovedla nejprve do osady Kateřina.
A pak do osady Zelená (první zmínka z roku 1299), kde se nalézá tato kaplička Panny Marie z roku 1860, původně zasvěcená svatému Vendelínu.
A opět i několik venkovských statků. Jako třeba tento zdobený starými zemědělským nářadím.
A nebo tento hrázděný statek č.p. 13. Mimochodem, na mých toulkách po Chebsku to nebylo poprvé, kdy se v obci zachoval takovýto starý právě s tímto číslem pořadným. A jestli pak bude ještě někdo vykládat, že je to snad nějaké jakobý něšťastné číslo? Spíš bych řekl, že tu k takto očíslovaným domečkům mají i jakousi úctu.
A tento hrázděný dům se nalézá už v nedalekém městě Skalná, která vznikla v podhradí hradu Vildštejna. V pozadí na snímku ho můžete spatřit.
A tento dům je zas před kostelem.
I kostel jsem tu navštívil. Je barokní a zasvěcený sv. Janu Křtiteli.
Ale asi nejvýznamnější památkou Skalné je hrad Vildštejn. Počátky tohoto hradu směřují až do 12. století, a to konkrétně do let 1166-1225, kdy zde byl na kamanném ostrohu postaven tento původně vodní hrad. Později byl částečně goticky a renesančně přestavěn, ale prvky románské zůstaly. Jeho prvním známým majitelem byl Gerold. Po něm to byl rod Nothaftů, který hrad držel až do roku 1299. Dále byl v držení Jana Raba z Mechelsgrünu a jeho potomků. A to do roku 1349, kdy ho prodali Frankengrünerům z Chebu. Dalšími majiteli byli Gumerauerové, Šlikové a Wirspergové. A po nich? Rod, jejichž jméno mají Češi spojeny s Krkonošemi. Jmenoval se totiž Trautenbergové. Těm panství patřilo od roku 1596 do roku 1799, takže celkem 203 let. Kromě Vildštejna jim patřila i Trnová na Tachovsku a skutečně i několik statků v Podkrkonoší. Takže Božena Šimková (autorka Krkonošských pohádek) společně s Marií Kubátovou, která již před tím vymyslela postavu Trautenberka, si v tomto ohledu až tak moc nevymýšly. Mezi roky 1799 a 1884 patřil hrad Wihelmům, po nich Wolkenstein-Trostburgové v meziválečném období a do 2. světové války továrnické rodině Geipelů.
Dnes je v něm jednak expozice historická i s rytířským sálem. A v druhém patře je hasičské muzeum.
Kolem roku 1783 byl v předhradí postaven zámeček ve stylu barokního klasicismu.V něm je umístěna expozice trestního práva.Návštěvník se dozví například, jaký je rozdíl mezi vězením, tuhém vězením, žalářem a těžkým žalářem.
Já jsem si hrad celý prošel a z pořízených fotografií jsem udělal další fotoblog "Hrad Vildštejn".
A pak se po zelené turistické trase vydal do sousední vsi Starý Rybník. První písemná zmínka z roku 1364 (doba vlády Karla IV.).
I zde je několik hrázděných domů.
A také, bohužel znepřístupněná, zřícenina gotického hradu "Starý rybník" z roku 1364. I tento hrad nějaký čas patřil již zmíněným Trautenbergům. Bohužel spustl díky požáru v roce 1792, kdy přestal být obýván.
A protože už bylo k večeru a já jsem si tu náhodou všiml, že zanedlouho odtud odjíždí autobus, odjel jsem s ním do Chebu a pak vlakem zpět do Stebnice. Když nepočítám procházku po Františkových Lázních, mám v nohách něco kolem dvanácti kilometrů, na kterých toho bylo opravdu dost zajímavého.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule
