Kraj, kde jsem letos strávil svojí dovolenou, jsem si vybral Chebsko. Tam jsem ještě nikdy pořádně moc nebyl, a tak jsem to jel letos napravit. Zabalil jsem si batoh, stan, spacák a karimatku a vyrazil jsem tam z Prahy vlakem.
Do Chebu jsem dorazil krátce před polednem. Proto jsem si nejprve došel na oběd.
Do odjezdu dalšího spoje jsem měl ještě asi hodinu čas, a proto jsem se prošel po městě. Například jsem si došel na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad
Chebsko bylo autonomní území, které v rámci Svaté říše římské, Zemí koruny české a Habsburské monarchie fungovalo mezi roky 1135-1721, dokud se pak nestalo součástí království Českého.
Pak jsem se rozhodl, že svojí letošní dovolenou zahájím navštěvou zdejšího největšího a nejstaršího kostela svatého Mikuláše a svaté Alžběty.
Ten se začal budovat ve 20. letech 13. století jako jedna z dominant Chebu. Tehdy to byla románská bazilika, ze které se dochovaly obě věže. V roce 1270 postihl Cheb rozsáhlý požár, při kterém byl poškozen i kostel. A tak začala jeho gotická rekonstrukce. Při níž byl postaven chór a sakristie. Největší pozdně gotickou přestvbu však chrám zažil v letech 1456-1470, kterou vedl mistr Jörg z Chebu. V letech 1472-1476 pak kostel nově zaklenul i mistr E. Bauer z Eichstättu. Během staletí byly několikrát poníčené věže kostela i se zlatými helmicemi. Nejprve v roce 1742 po zásahu bleskem. Pak při požáru roku 1809 a nakonec při bombardování města 20. dubna 1945 za 2. světové války. Pokaždé však byly obnoveny. Zajímavá historická událost se v kostele konala i v roce 2015. To se zde natáčely scény v kostnickém kostele pro třídílný film Jan Hus (https://www.filmovamista.cz/3034-Jan-Hus?od=72&pocet=8&raditPodle=9&smerRazeni=0) s Matějem Hádkem v hlavní roli.
Já jsem si celý kostel prohlédl, pomodlil jsem se za zdárný průběh mé dovolené. A také si ho nafotil. A z výsledných fotek jsem udělal fotoblog "Chrám svatého Mikuláše a Alžběty v Chebu".
Pak jsem se vrátil na nádraží. A vlakem jsem se přesunul dvě stanice a vystoupil jsem na zastávce Stebnice. Obec se nalézá asi půl kilometru od nádraží. První zmínka je z roku 1273 (vláda Přemysla Otakara II.).
Já jsem měl namířeno do zdejšího kempu poblíž vodní nádrže Jesenice. Ten jsem si vybral proto, že je z něj kousek na vlakovou zastávku, odkud se pak dají dělat nějrůznější výlety vlakem. Postavil jsem si tu stan, pod kterém jsem následujících pět nocí přespával. Pokud se divíte, že rád jezdím na dovolenou pod stan, tak musím říci, že takové dovolené mám nejraději, protože je považuji za nejdobrodružnější. O letošním létě jsem mimo domov potřetí a pokaždé jsem spal pod stanem. Poprvé to bylo v červnu na národním oldskautském táboře v Pařezské Lhotě v Českém ráji (viz Jak bylo na oldskautském táboře 2017?). Tam se spalo v podsadových stanech, což je i pro dospělého úžasný zážitek. Podruhé to bylo v červenci u Nového Knína na letním táboře našeho turistického oddílu, který vedu devatenáct let (viz Obrázky z letního tábora). Při něm jsem střídal svůj stan a týpíčko. A to proto, že mi během tábora dosloužil můj deset let starý stan, se kterým jsem byl například už v roce 2008 na dovolené v Anglii. A tak jsem k svátku místo něj dostal stan nový. A tak si ho musím na této dovolené vyzkoušet. Takže když to shrnu, z letošního roku jsem dohromady téměř měsíc strávil pod stanem.
A když jsem měl stan postavený, vydal jsem se pěšky po silnici na další část dnešního výletu.
Dorazil jsem do obce Lipová. Tady jsem si nakoupil nějaké potraviny. A hlavně jsem si prohlédl zdejší hrázděné usedlosti.
A odtud jsem si to vydal do nedaleké vísky Doubrava. První písemná zmínka je z roku s magickou číslovkou 1313. Ale hlavně je to víska celá plná hrázděných domečků.
A tady stojím před "Rustlerovým statkem", který dnes slouží jako skanzen a muzeum otevřené pro veřejnost. To jsem samozřejmě navštívil.
Obytný dům pochází z roku 1751 (doba vlády Marie Terezie)
A jak se v tokovýchto hrázděných domečcích ve dřívějších dobách žilo?
Já jsem si z fotek ze skanzenu i dalších objektu v této vísce udělal podrobný fotoblog "Hrázděná vesnička Doubrava" a můj pěší výlet pokračoval dál k nádraží Lipová u Chebu.
Tady jsem se napojil na modrou turistickou značku, po níž jsem došel do Dolních Lažan, kde je opět několik hezkých hrázděných usedlostí.
Jednu z chaloupek tu zrovna rekonstruují, a tak je vidět, jak vlastně takové hrázděné domy vznikají. Nosnou konstrukci tvoří rošt z trámů. Jejich povrch byl ošetřen býčí krví. Prostor mezi nimi byl pak vyplněn výplní, která však už nosná není. Zpravidla to byla hliněná mazanina, vepřovice a později i pálené cihly.
Já jsem se vydal po silnici na opět na Lipovou a pak po modré značce na Dolní Lipinu o níž je první zmínka z roku 1299 (vláda Václava II). Toto je statek č.p. 13.
Odtud modrá turistická značka vedla nepříliš dobře vyšlapanou lesní cestou kolem Kozelského potoka.
Ovšem největší překvapení na mne čekalo, když jsem měl přejít samotný potok. Měla by tam být lávka, ale tady prostě nic nebylo! Co dělat?
Vzpomněl jsem si na skautskou nástěnku, kterou jsem si v poledne prohlížel na chebském nádraží. Tam bylo napsáno, že skaut by si měl při nesnázích pískat. A tak jsem se rozhodl, že i já se k této nesnázi postavím z humorem. Sundal jsem si boty a ponožky a přešel jsem potok bos.
Teď jsem se vydal po břehu vodní nádrže Jesenice. Už byl večer a mračna nad přehradou vykouzlil doslova malovanou podívanou.
Prošel jsem ještě chatovou osadu Mechová.
A pak už jen pár kroků do kempu Stebnice, kde jsem si došel na večeři. Mimochodem, snad minutu po mém příchodu do kempu se strhla taková průtrž, že jsem byl rád, že jsem pod střechou. A pak ulehl do stanu, abych se připravil na další výlet následující den.
Zdroje: wikipedia, místní informační tabule
