Pěší výlet Čertovou brázdou

Protože už panuje letní atmosféra, vydal jsem se na další pěší výlet tentokrát do Posázaví. A to přímo do samotného města Sázava. A pak lesy stále na sever. Kopíroval jsem tak prastarou cestu zvanou Čertova brázda.  

A tak jsem vlakem, tzv. "posázavským pacifikem" dorazil do města Sázava.

První zmínka o městě pochází z 11. století. Ale o jeho historii se zmíním za chvíli. Nejprve jsem prošel kolem kostela svatého Martina, který se nalézá na zdejším hřbitově. 

A tady ji konečně máme. Tu slavnou "Zlatou řeku", Sázavu, tolik oblíbenou trampy a vodáky a dobrodruhy všeho druhu. Teď v létě to tu přece žije nejvíce. Kousek proti toku tu jsou hned dva kempy. A v blízkém okolí Sázavy dalších asi pět.

Řeku jsem přešel po mostě a zamířil k Sázavskému klášteru. Koupil jsem si vstupenku a prošel jsem si ho. Expozice je věnovaná našim nejstarším dějinám a historii tohoto kláštera. Ten byl založen roku 1032 knížetem Oldřichem a svatým Prokopem. A stal se tenkrát centrem slovanské liturgie. Vypráví, že kníže Oldřich nechal v roce 1032 tento klášter založit jako odměnu za zázrak, když mu sv. Prokop nabídl vodu, která se proměnila ve víno.

Také zde byla postavena románská rotunda sv. Kříže, vysvěcená roku 1070, po které dnes zbyly jen základy v zahradě. V roce 1096 byli mniši z kláštera vyhnáni. A ten byl předán benediktinům. A slovanskou liturgii tak samozřejmě vystřídala ta latinská.

Nedokončená loď v gotickém slohu pochází z přestavby ze 14. století, jehož stavbu přerušily hustitské války.

Jeho presbytář byl však v 17. a 18. století přestavěn na barokní kostel sv. Prokopa.

Protože byla zrovna neděle, měl jsem to štěstí, že jsem sem dorazil těsně před nedělní mší svatou. A jako křesťan jsem se tedy rozhodl, že tam tu hodinku zůstanu. Protože místní pan farář byl zrovna na dovolené, tak mší celebroval páter Mareš od salesiánů z Kobylis. (Snad si dobře pamatuji jeho jméno)

Když mše skončila. Tak jsem si dovyfotografoval klášter. A z fotografií udělal fotoblog "Sázavský klášter". Poté jsem si došel do nedaleké restaurace na oběd a vydal se po zelené turistické značce.

Dokonce na hru pro děti jsem tady narazil. Takže pokud chcete, můžete si zkusit také zaluštit.

Dorazil jsem k místu zvlášť tajemnému. K Čertově brázdě. Podél které tady vede i turistická značka

Pověst říká, že sv. Prokopa lidé spatřili orat s ďáblem zapřaženým do pluhu a poháněným křížem. Z čehož vznikla legenda o vzniku tzv. Čertovy brázdy. To je ale ve skutečnosti pravěká cesta, po které pravděpodobně dávní lidí vozili na Nymburksko k Labi vytěžený vápenec z nedalekého lomu Bílá skála, který se nalézá na opačné straně řeky (viz Po magických místech kolem trampské řeky). Ale pozor. já jsem teď šel na sever a vlastně jsem tuto dávnou stezku svým způsobem i kopíroval. Takže je docela možné, že jsem ji klidně i několikrát přešel, protože na většině místech už moc patrná není.

Dokonce i poutní místo v lese se tu nalézá. Ale přes ten rozkynklaný můstek jsem se přejít neodvážil. 

Když jsem došel nahoru na kopec a ven z lesa, rozprostřel se tu přede mnou náherný výhled do širého kraje.

A dokonce žluté pantoflíčky tady rostou.

Dorazil jsem do obce Mělník. Marně jsem tu hledal soutok Vltavy s Labem. To stejnojmenné okresní město se nalézá trochu jinde. Zato mne tu překvapilo zaterasení turistické cesty někým, kdo si ji zřejmě koupil a zkomplikoval tak cestu nejednomu turistovi. Bohužel takoví lidé mezi náma chodí. A ze svých zkušeností vím, že jsou ještě větší magoři než zde! Například pár dní před tímto výletem jsem se s dětmi z mého oddílu zúčastnil jednoho turistického pochodu na Říčansku. A na jediné cestě, která vede přírodou a po které se léta chodí, se tam najednou objevila cedule ve smyslu. "Zákaz vstupu, majitel je vlastníkem střelné zbraně." Nad tím už jen člověk kroutí hlavou s otevřenou pusou. Co se někde může narodit za takto přihlouplé lidi? Ta cesta mu tam evidentně k ničemu není. A on tak přesto jen komplikuje život obyčejným kolemjdoucím. Ale vraťme se z okolí Říčan sem zpět do obce Mělníka.

Já jsem tu tedy samozřejmě bloudil a bohužel i přes nějaké soukromé pozemky, vlastníci snad prominou, protože to jinak nešlo, jsem se konečně dostal na náves.

Pak tudy zelená turistická značka vede chvíli ještě po silnici. Ale za chvíli jsem se konečně ocitl v tom pravém krásném lese. 

A těch malých stromečků, kolik tu bylo! Ale asi většina z nich nejspíš bude mít tu smůlu, že se dospělosti nedočkají a skončí jako vánoční stromečky.

Tady je také hájovna se strašně hezkým názvem. Jmenuje se to tu "Kachní louže"

Cesta lesem je tu hezká. Jezdili tu kolem mne i cyklisti. A dokonce jsem tu potkal i holku na inlinebruslích. A čas od času jsem tu narazil na hezké lesní stavbičky a krmelce pro zvířátka.

A další hezké místo. Pařez starého stromu ochraňuje malé stromečkové děťátko. Věřme jen, že se to tomu starému stromu skutečně povede a že z toho mladého vyroste jednou stejně statný smrk jako byl on.

"A babičko, proč máte tak velké oči?"

"Abych tě lépe viděla"

Že by se tato pohádka mohla klidně odehrávat v této chaloupce?

Dorazil jsem do vesnice Krymlov. První zmínka pochází z roku 1360 (doba vlády Karla IV.) A na wikipedii se o ní píše, že tu opět prochází ona prehistorická cesta "Čertova brázda".

Pak jsem se vydal po této silnici, která mne dovedla na autobusovou zastávku na hlavní silnici Praha-Kutná Hora. A tam počkal na autobus. A přitom jsem vzpomínal, jak na stejnou zastávku jsem dorazil právě před dvěma měsíci, při "Květném výletu kolem Kouřimi".

No vida. Sice to byl tentokrát trošku kratší výlet (cca 15 kilometrů), ale zato byl proložen jednak křesťanským duchovnem a hlavně dobrodružstvími ve zdejších lesích a přírodě. 

zdroj: wikipedie, místní informační tabule

Další výlety: 133: Pěší výlet po Kladensku, 132: Inlajnový výlet do pražských Vysočan, 131: Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou, 130: Pěší výlet z Mladé Boleslavi do Bakova nad Jizerou, 129: Květný výlet kolem Kouřimi, 128: Pěší výlet z Běchovic do Úval 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126: Procházka podzimní Prahou, 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse, 115 a níž: viz rubrika výlety a tramping