Libor Čermák

Beltainový pěší výlet přírodou z Benešova do Týnce nad Sázavou

6. 05. 2017 11:35:13
Co 1. května? Třeba na nějakou politckou akci? Já tento den vnímám především jako prastarý přírodní keltský svátek Beltine. A tak jsem šel do přírody. Šel jsem z Benešova, přes Konopiště, Kožlí, Neštětickou horu do Týnce nad Sáz.

První květen, neboli první máj. V době komunismu se povinně chodívlo do průvodů. A i dnes se v tento den vyskytují politické akce různých stran a nebo různých politických proudů. Jak jsem se dozvěděl z médií, tak na jednom z nich se dokonce objevila i jedna dívka ve skautském kroji. Já osobně jsem sice od loňského roku čelenem jednoho z pražských oldskautkých klubů. Ale propagovat ve skautském kroji nějaký konkrétní politický názor? To bych fakt doopravdy nešel. Proč? Skaut je přeci nepolitické sdružení, které má v dětech a mládeži vychovávat jednak vztah k respektování plurality názorů. A co víc? Hlavně a především kladný vztah k přírodě! Proto jsem se rozhodl, že se zachovám o dost více skautštěji než někdo, kdo se ve skautském kroji promenáduje na politických akcích ať už na té či které straně. A tak jsem se na 1. máje vydal přímo na výlet do přírody. A to také proto, že první květen už řadu let vnímám nejvíce jako prastarý keltský svátek Beltine, jemuž odedávna v předvečer předcházélo zapalování ohňů a vater na ukončení studené a začátek teplé poloviny roku. A tak jsem ráno sedl na vlak a vyrazil jsem si s ním do Benešova u Prahy.

V Benešově u Prahy se zrovna konala akce s historickými vlaky. Tam měli zrovna namířono další členové mojí rodiny. Ale já jsem se rozhodl pro pěší túru do přírody. A tak jsem vyrazil.

Z benešovského nádraží jsem se vydal po žluté turistickén značce. A co najednou nevidím? Tam někde na okraji lesa u Konopiště. Tam u krmítka stála srnka a dívala se na mne! Hezký začátek výletu.

Pokračoval jsem dál. Nemůžu si pomoci. Ale tento kamenný most, který se nalézá nedaleko parkoviště, ve mne vždycky, kvůli jeho zamřížovaným průchodům, vyvolá pocit jakéhosi romantického vězení. Romantického? Vždyť celý konopišťský park je přeci romantický.

A odtud jsem se vydal přímo k zámku Konopiště.

Původně se jednalo o významný šlechtický hrad, jehož první zmínky pocházejí z let 1318 (doba vlády Jana Lucemburského), kdy jeho držiteli byl rod Benešovců. Ale jeho skutečný vznik se datuje už na konec 13. století. Nejpravděpodobněji k roku 1294 (doba vlády Václava II.), kdy ho založil Tobiáš z Benešova, rádce již zmíněného krála Václava II.Od roku 1327 patřil hrad Šternberkům. Asi nejznámějším majitelem tohoto hradu byl Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, nejvyšší hejtman, nejvyšší purkrabí a královský diplomat. Ten vlastnil hrad od roku 1440. Mimochodem Šternberkové vlastnili i nedaleký hrad Kožlí (viz Zřícenina hradu Kožlí). V roce 1602 panství koupila Dorota Hodějovská z Harasova. Hodějovští z něj učinili hlavní sídlo svého panství. Poté hrad vlastnili i Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, Vrtbové z Vrtby nebo Lobkovicové. A od posledně jmenovaných ho v roce 1887 odkoupil již zmíněný František Ferdinand d ́Este. A právě ten ho nechal mezi lety 1889-94 pod vedením architekta Josefa Mockera přestavět do současné novogotické podoby.

Zámek má i své pověsti. Například, že je pod ním ukryt poklad ve formě soudků plného dukátů.

K zámku náleží i velký zámecký park o výměře 225 ha, ve kterém můžeme navštívit mnoho zajímavých míst. Například Růžová zahrada se skleníkem. Člověku se zde nemůže nevybavit film z dílny Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, a to „Jáchyme, hoď ho do stroje“, kdy zde dva zřízenci psychiatrické léčebny snaží dostat Františka Koudelku a místo něj zde se slovy „Ješito, Ješito, už to máš ušito“, chytnou japonského malíře miniatur.

Dalším zajímavým místem je medvědárium, které je asi největší atrakcí pro děti. Alespoň když jsem byl malý já, tak jsem se vždy nejvíc těšil právě na zdejší medvědy. Toto je medvěd ušatý jménem Jiří.

Park jsem si celý prošel a z fotografií, které jsem tu pořídil, jsem vytvořil fotoblog "Zámek a park Konopiště", kde je těch fotografií mnohem víc, než tady.

A pak se vydal dál po červené turistické značce.

Došel jsem až do vísky Chvojen. Tato ves se stejně jaké celé zdejší okolí, za 2. světové války dokonce stala cvičištěm SS. Vzpomněl jsem si, jak jsem tady šel před časem při výletě Trampská cesta Měsíčním údolím. Zjistil jsem, že místní hřebčín je v současné době přestavován.

A nejen hřebčín se tu nachází. "Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte, krávy, krávy, jakou máte řeč." Snad se na mne pan Zdeněk Svěrák nebude zlobit že jsem použil slova z jeho písničky a před chvílí i z jeho filmu.

A tady, jak se píše na informačních tabulích, se nalézá druhý nejstarší kostel na Benešovsku. Je to románský kostel z poloviny 13. století. A co víc! nalézá se na místě starého keltského hradiště (až z doby 500 let pře dnaším letopočtem), což mi opět připomnělo, že je beltine, prastarý keltský svátek. Později se zde nacházelo i slovanské hradiště. Při té příležitosti jsem si všiml ještě jedné věci. Že pokud bychom se odtud vydali podle kompasu na západ, narazíme na mystickou Neštětickou horu, dominantu Benešovska. že by snad naši dávní předkové podle tohoto hradiště a této hory určovali podle západu a východu slunce, kdy nastává rovnodennost?

Pokračoval jsem dál lesem dolů po červené turistické značce. Jehličnatý les tu je jak z učebnice přírodopisu. Vedle sebe tu rostou smrky, borovice, modříny a další stromy.

Dorazil jsem k Janovickému potoku.

A nad ním se nalézá zřícenina hradu Kožlí.

Bylo někdy kolem roku 1300 - 1318, kdy na ostrohu nad soutokem Janovického potoka a potoka Tisem vznikl tento hrad. Jeho pravděpodobným zakladatelem byl Kunrát z Chvojna. Jádro hradu mělo obdélníkový půdorys. A chráněno bylo i příkopy. Hrad se skládal ze dvou paláců s nádvořím. Dalšími jeho majiteli byli Petr z Pětichvost a po něm Beneš Libun z Dubé. Roku 1495 hrad koupil Zdeněk ze Šternberka a připojil ho ke Konopišťskému panství. Tehdy se o něm mluvilo jako o tvrzi. Ovšem o sto let později. Mezi roku 1590-1614 se už o něm mluví jako o pustém.

Já osobně jsem tu potřetí. Poprvé to bylo před vánoci v roce 2006, kdy jsem sem se svým turistickým oddílem udělal vánoční výpravu. Podruhé to bylo před sedmi lety při mém výletu Trampská cesta Měsíčním údolím. To jsem ještě fotil na mobil, který mi dělal ne už úplně kvalitní fotky. A po třetí teď, kdy jsem to tady konečně nafotil pro svůj článek "Zřícenina hradu Kožlí". Narazil jsem zde na ještě dohořívající ohniště, neklamné znamení, že večer tu někdo slavil Beltine nebo spíš pálil čarodějnice.

Sestoupil jsem zpět dolů k potoku, kde se nalézá altán. Ten jsem využil pro polední posilnění se a pokračoval po turistické značce dál.

Za nedlouho jsem prošel kolem Kozlího mlýna.

A pak jsem začal stoupat na kopec jménem Chlum. Jak jsem se dozvěděl z informačních tabulí u hradu Kožlí, někde na severní straně tohoto kopce má být dokonce jeskyně jménem Kaverna! Tak jestli se mi náhodou poštěstí na ní někde narazit. Píše se tam, že je z části umělého původu a že pravděpodobně sloužila jako štola k těžení rud už v době středověku. Je prý obestřena i několika záhadami. Jednak za druhé světové války zde bylo cvičiště SS a tak se diskutuje o ukrytých nacistických pokladech nebo dokumentech. A pak v jeskyni se prý nalézá jezírko s tmavočervenou vodou. A vypráví se, že se do ní jednou potopil jistý potápěč. A když se ho na to pak zeptali, co tam viděl, odpověděl: "Nechci o tom mluvit. Ale nikdo na světě mne už nepřemluví, abych se tam znovu potopil:"

Bylo by to asi velké štěstí, kdybych na ni narazil, protože turistické značky k ní nevedou a ani na mapě není vyznačena. Ale při stoupání na Chlum jsem si všiml jedné cesty, která vedla k jakési plošince s ohništěm. Řekl jsem si "Líbo, to není normální. Tam se" určitě něco nachází zajímavého." A nebo tam včera zase jen někdo slavil Beltine.

Ale vedle ohniště v křoví jsem ji našel! Tady je důkaz.

Dokonce jsem nakoukl dovnitř. Baterku jsem neměl, protože jsem nepočítal, že tu dnes narazím na jeskyni. A tak jsem byl jen na kraji, protože spadnout někam do té hluboké tmavočervené vody jsem fakt nechtěl. Ale když jsem si ji vyfotil s bleskem, zjistil jsem, že skutečně dál někam pokračuje.

Vrátil jsem se na turistickou cestu a po ní přišel do Přibyšic. I když se jedná o malou vesnici, první zmínka je z roku 1318, tedy z té samé doby, kdy vzniklo nedaleké Konopiště i hrad Kožlí.

Tady bohužel turistická cesta vede po silnici. Naštěstí bylo možné využít i pole. A z něj jsem si pořídil snímek dalšího mého dnešního cíle - Neštětické hory, 534 metrů nad mořem vysokou dominantu Benešovska.

Z Neštětic na ni vede žlutá turistická značka a nahoře se na ni nalézá rozhledna. Ta byla postavena v srpnu 1927, a to na památku tři sta let od sedláckého povstání, které se zde konalo v roce 1627 proti útisku Pavla Michny z Vacínova, se kterým jsme se setkali už na Konopišti. Tady na Neštětické hoře bylo povstání potlačeno a sedláci byli panským vojskem poraženi.

I přestože rozhledna není úplně v nejlpeším stavu a už ji na některé straně přerostly i okolní stromy, je přístupná. A tak jsem se vydal nahoru. Je zní například vidět Posázaví a vlevo Týnec nad Sázavou. tam až možá, že dnes dojdu.

A na důkaz, že jsem tam byl, jsem se i podepsal do vrcholové knihy.

A při návštěvě této hory neodpustím i trošku toho tajemna. Jak jsem svého času psal v článku "Tajemství hvězdných hor": Dokonce i k ní se vážou pověsti. Například o kouzelné studánce, která se za dne i v noci třpytila zlatem. Bohužel vyschla, ale její místo je prý stále patrné. O onom místu však ví jen málokdo. Také se zde nalézá tzv. Kubova jáma, což je pozůstatek po těžení zlata. A další stará hornická legenda říká, že se v Neštětické hoře ukrývá hlava zlatého koně. Jednou ji prý horníci odkryli, když najednou jeden z nich zaklel a v tom se zlaté zvíře propadlo dvakrát tak hluboko než bylo původně. A pak kolem této hory existuje šesticípá hvězda o poloměru cca 15 km, kterou tvoří: oblast Jílového u Prahy (další místo spojené s těžbou zlata, dále menhir Boží skála, viz Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky). Dále Lštění (mohutné raně středověkého hradiště z 9. století, viz Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy), Jemniště (zámek), Votice (významné město), Sedlčany (významné město), Křížov (že by se tu něco křížilo, například ley lines?).

Vrátil jsem se z Neštětické hory spět dolů a odbočil na zelenou turistickou značku směr Týnec nad sázavou. Přišel jsem do Černíkovic.

Kromě kapličky na návsi u rybníka jsem tu narazil i na několik hezkých domečků.

A opět v nádherném lese plným kamenů, skalek i skal.

Chrášťany, to je další obec, kterou jsem na své cestě prošel. Mimochodem, opět jsme u toho pověstného roku 1318, se kterým jsem se při své cestě už několikrát setkal. Takže příští rok tady na vsích po Benešovsku určitě budou hodně slavit. Vždyť tu budou mít výročí 700 let.

Teď jsem šel nejdřív opět po silnici a pak kolem polí. A dokonce i rybník s kachnami a labutěmi.

Dorazil jsem do Chářovic. No a vida. Konečně změna v roce první písemné zmínky. V tomto případě je to rok 1394 (doba vlády Václava IV.).

Z Chářovic jsem sestoupil dolů k Janovickému potoku. Ano, tomu samému, který tekl pod Kožlím. Jen vlvem přítoků je tu už širší. Akorát zanedlouho se i on sám vleje. A víte do které řeky? Malá nápověda, jsme na samém okraji města Týnec nad Sázavou.

A teď, že neuhodnete rok, ze kterého pochází první písemná zmínka o Týnci nad Sázavou? Pozorný čtenář mého zápisu z tohoto výletu teď jistě vyhrkne rok 1318. A má pravdu. I když archeologické nálezy potvrdily existenci zdejšího hradu už v 11. století. Ale to byl jen hrad dřevěný s románskou rotundou.

Naproti hradu se nalézá kostel sv. Šimona a Judy.

A také dům "U Micků", dům s nádhernou fasádní výzdobou.

A konečně Sázava. Řeka dodávající celému tomuto kraji jak kouzlo, tak jakousi mocnou přírodní energii.

Teď už jsem šel už jen na železniční nádraží, kde jsem počkal na vlak, který by mne dovezl do Čerčan a pak po přestupu domů do Prahy.

No řekněte. Znáte nějak hezčeji prožitý 1. květen, den prosáklý přírodní duchovností onoho prastarého keltského svátku, než právě v přírodě? Já ne. Mám za sebou úžasných více než dvacet kilometrů pěší chůze. A jako vždy i teď se mi při nich krásně pročistila hlava.

zdroj: wikipedie, místní informační tabule, Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Další výlety: 130: Pěší výlet z Mladé Boleslavi do Bakova nad Jizerou, 129: Květný výlet kolem Kouřimi, 128: Pěší výlet z Běchovic do Úval 127: Pěší výlet Modřanskou roklí 126: Procházka podzimní Prahou, 125: Pěší túra kolem Kolína, 124: Pěší výlet z Uhříněvsi, přes Dobřejovice, do Stránčic,123:Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín, 122: Pěší výlet okolo Tábora, 121: Pěší výlet z Hořovic přes Valdek do Jinců, 120: Z Nové Paky po stopách duchů a strašidel ,119: Pěší výlet ze Sobotky Plakánkem na Kost, 118: Pěší výlet hruboskalským skalním městem, 117: Peší výlet kolem Trosek, 116: Pěší výlet do Jičína po stopách Rumcajse, 115 a níž: viz rubrika výlety a tramping
Autor: Libor Čermák | karma: 17.98 | přečteno: 818 ×
Poslední články autora