Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářům

24. 12. 2016 4:13:13
Štědrý den je dnes také dnem pohádek. Snad každý rok má nějaká nová premiéru. A tak pohádku na motivy podkrkonošské pověsti jsem se pokusil sepsat i já. A vymyslel jsem ji i tak, aby i vánoce v ní měly své místo.

Jak mne to napadlo? Když jsem byl letos v létě na dovolené v Českém ráji, navštívil jsem i zříceniny hradu Kumburk (viz Zřícenina hradu Kumburk) a Bradlec (viz zřícenina hradu Bradlec). Ke Kumburku se váže pověst, podle které Česká televize v roce 1995 natočila pohádku „O Kumburské meluzíně“ (viz např: https://www.youtube.com/watch?v=eExIaYrK0NU). Můžete si ji pustit a přitom vzpomenout i na paní Lubu Skořepovou (Hudrlína od Kolína), která nás včera ve věku 93 let bohužel opustila)

Ovšem zajímavá pověst se váže i k nedalekému hrádku Bradleci. Nalezl jsem ji v Labyrintu tajemna od Martina Stejskala, kde se píše: „Podle staré pověsti se na hradě Bradleci i na blízkém Kumburku zjevoval přízrak krásné Bílé paní. Vypráví se, že mladou manželku hradního pána, původem z Kumburku, zaklela zlá čarodějnice. Bílá paní se často zjevovala lidem a pomáhala jim. Leckdo ji spatřil, ale jakmile se pohnul nebo promluvil, zjevení zmizelo. Na smrtelné posteli čarodějnice prozradila svůj hrozný čin a Bílou paní se podařilo ze zakletí vysvobodit.“

Vždyť To by se také mohlo zpracovat do nějaké pohádky. Dokonce se domnívám, že by to mohlo být pokračování oné pohádky první. A tak jsem se rozhodl, že ji zkusím sepsat. Akorát kvůli autorským právům jsem dal postavám jiná jména. Ale pokud chcete, můžete si pod nimi představit postavy z původní pohádky. Takže jdeme to toho.

V těch pradávných dobách se bradlecký rytíř Jan zamiloval do Johanky z Kumburku. A tak nastala veliká svatba, kde se sešli pánové a dámy z obou slavných rodů.

„Nechť vám všem Bůh všemohoucí žehná“, popřál novomanželům novopacký farář Řehoř.

Hudba hrála, jídlo se postupně všechno snědlo a sudy vína se vyprazdňovaly. Nastal čas, kdy rytíř Jan nastoupil do kočáru a Johanku si odvezl na svůj hrad Bradlec.

„Už se těším, jak spolu prožijeme celý dlouhý život“, pronesla Johanka.

„Neboj se, teď už to bude jen jako z pohádky.“ odpověděl rytíř Jan. Jenže to nevěděl, jak strašnou bude mít pravdu. Svatbě totiž nepřála zlá čarodějnice Serpentice. Vůbec se jí nelíbilo, že jejich příběh skutečně dospěl až do svatby. A tak připravovala krutou pomstu. Kočár s novomanžely mezitím sjel dolů z Kumburku. Dojel k hospodě Klepandě, kde zahnul k Bradleci. V tu chvíli už byl Bradlec v dálce vidět. Tam na Čedičovém vrcholu stála mohutná čtvercová věž, ze které do tvaru písmene „L“ vybíhaly další dvě hradní křídla.

„Vidíš to Johanko, tohle teď bude jen naše“, oznámil jí Jan. Jakmile však přijeli k první hradní bráně, oba zpozornili. Někdo u ní stál. Ano, byla to Serpentice, čarodějnice, které se bálo celé okolí. Jednou prý na nedalekou ves Železnici dokázala přivolat takovou bouřku, že krupobití tam pobilo všechnu drůbež. V Lomnici prý dokázala rozvodnit říčku Popelku tak, že odnášela chalupy i s lidmi. A na Paku prý uvrhla řádění celé skupiny duchů, že si s nimi nevěděli rady ani všichni tamější spiritisti. A teď se chystala na naše dva hrdiny. Když dojely k bráně, Jan vystoupil a vytasil meč. „Kliď se odtud babizno. Pust nás domů, než se staneš dcerou smrti!“

„Co si o sobě myslíš mladíku? Já se žádnou dcerou smrti nestanu! Ale vy byste se měli mít na pozoru. Kumburk, Bradlec, moje přání, ať Johanka je bílou paní.“

„Cože, babizno?“ zařval rytíř

"Jen se podívej na svoji mladou paní!“

Jan se otočil ke kočáru a uviděl, jak Johanka z něj vychází s dlouhým bílým závojem a špičatou čepicí. Když ji viděl, nejprve úplně zkoprněl. Jakmile se však vzpamatoval, zavolal: „Johanko, co je s tebou!“ A rozběhl se k ní. V ten moment Johanka nikde.

„Kde jsi Johanko, kde jsi“, běhal rytíř kolem brány hradu. Ale Johanka pořád nikde.

„Víš rytíři“, odpověděla mu Serpentice, svojí milou uvidíš jen pokud se nebudeš hýbat a mluvit. Jakmile se pohneš nebo na promluvíš, tak ti zmizí. A nejen tobě.“ A za hlubokého smíchu odešla do své chatrče, kterou měla, nikdo neví kde.

Jan odešel do svých komnat a přemýšlel, co se to vlastně stalo. Uvidí ještě někdy svojí Johanku tak, aby si s ní mohl popovídat? Sedl si smutně ke stolu a podíval se kolem sebe. Přitom si všiml že, že květiny na stole potřebují zalít. Ale k jeho smutku se mu do toho vůbec nechtělo. V tom se objevila Johanka ve svém obleku Bílé paní. V ruce měla konev a květiny zalila. „Snad mi od toho nějak pomůžeš!“ poprosila ho.

„Pomůžu. Udělám vše, co bude v mé moci.“ Odpověděl.

Jakmile k ní rytíř promluvil, Johanka zase zmizela. Ale protože to byla hodná dívka, nepomáhala takto jen svému muži. Ale také lidem v okolí. Například se jednou stalo, že v nedalekém Újezdci se malému Toníkovi, chudému vesnickému chlapci, ztratil pejsek. „Najednou se objevila Johanka a zpoza jedné skály mu pejska přivedla. Jakmile jí ale Toník poděkoval, opět zmizela. Obdobně se vedlo i staré babičce kořenářce z Bradlecké Lhoty. Té zas pomáhala s vědry vody ze studny. V Syřenově zas sterému dřevorubci s kmeny v lese. A tak bychom mohli pokračovat dál. Dokonce se i lidé naučili, že se v její přítomnosti nesmí pohnout.

Celý širý kraj měl proto Johanku rád. Kdo se ale s jejím osudem nechtěl smířit, byl rytíř Jan. Co pak neexistuje způsob, jak Johanku přivést zpět do normálního života? A tak zapřáhl svého hřebce a vyjel do podhradí. Někde přeci tu zlou čarodějnici musí nalézt. A tak celý týden bloudil od jednoho lesa ke druhému. Od jedné vesnice ke druhé. Ale po chatrči zlé Serpentice, jako by se zem slehla. A tak se smutně vracel ke svému panství. Až v Újezdci potkal onoho malého chlapce, Toníka.

„Co jsi tak smutný rytíři Jane?“, zeptal se ho hoch.

„Proč bych neměl být smutný, chlapče, když jsem přišel o svou ženu Johanku. Zaklela ji zlá čarodějnice Serpentice. A já nevím, kde tuto čarodějnici mám hledat.“

„Tak to je snadná pomoc. Copak vy dospělí nevíte, že my děti máme prolezlé všechny kouty v celém širém okolí? Chatrč čarodějnice Serpentice je přece u pramenů Cidliny!“

„Děkuji ti chlapče“. Znova nasedl na svého hnědáka a vyjel ve směru hory Tábor. Na jeho západním svahu totiž řeka Cidlina počíná svůj tok až směrem k Labi. Když k němu dorazil, našel zde i polorozpadlou chatrč. Tam žije čarodějnice Serpentice.

„Hej Serpentice!“ Jsem tady!" Zavolal a vešel dovnitř.

Zlá čarodějnice právě ležela v posteli: „Co po mně chceš, teď, když zrovna umírám?“

„Tak ty umíráš!“, zařval Jan. „Tak, ještě, než umřeš, řekni mi ještě, jak mám zachránit Johanku.“

„To nemůžeš udělat teď hned. Ale jen na Štědrý večer. Musíš celý svůj hrad obejít kolem dokola se zatajeným dechem. Když se ti to podaří, tak svou ženu vysvobodíš.“ Snad ještě něco chtěla čarodějnice říci, ale mezitím vydechla naposled. Hlavně, že měl rytíř návod, jak vysvobodit Johanku. Ale i tak teď bude mít celý kraj od ní pokoj. A vyrazil k domovu, na svůj hrad. A tam musel ještě tři měsíce počkat, až nastane Štědrý večer. A přitom každý den trénoval obcházení hradu se zadrženým dechem. Dokonce se mu to i dvakrát povedlo takto hrad obejít kolem dokola, ale to ještě nebyl Štědrý večer.

A když konečně přišel ten Štědrý večer, dal se Jan opět do obcházení. Začal u hlavní brány. A když se zadrženým dechem došel opět k hlavní bráně, povedlo se. Johanka se tu opět objevila v celé své původní svatební kráse.

„To je nádhera, že si ten Štědrý večer užijeme spolu a ty nikam nezmizíš.“ Řekl své ženě rytíř.

„Tak teprve teď má ta pohádka šťastný konec“, prohlásila Johanka. "A snad se nebudeš, můj milý, zlobit, když k nám na Štědrovečerní večeři ještě někoho pozveme.“

„A koho?“ zeptal se rytíř

„No přeci toho chlapce Toníka a celou jeho rodinu. Nebýt jeho, nikdo by mne už nevysvobodil.“

„Jen pojďte, mojí drazí přátelé!“ přivítal je Jan na hradě. Pojďte s námi k hostině, zazpívat si vánoční koledy. A myslím si, že i pod stromečkem se pro vás něco najde." A tak společně šli. Jedli, pili, zpívali a obdarovávali se. Vše přesně tak, jak se to na štědrý den má dělat. A byl to pro všechny ten nejkrásnější štědrý večer.

Zdroj: Stejskal M.: Labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991, http://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=539579

Další pohádky na mém blogu:

Můj blogerský vánoční speciál s pohádkou „O zakleté královně a kouzelném amuletu“

O Honzovi a říční víle Stříbravě

Vánoční doba: Nová pohádka i na Den přípitků (O dračím stromu)

Jak inlajny chtěly být čisté

Jak se planety učily bruslit

Pohádka o (ne)šťastné Třináctce

Pro letošek jsem také připravil vánoční koledy s kytarovou nápovědou. Jsou tam nejen značky akordů, ale i obdobná nápověda na zabrnkání samotné melodie. Protože je přidávám abecedně, tak dnes přišla řada na koledu "Z jedné strany chvojka", která se také často zpívá i ve variantě „Zelená se louka, na té louce chvojka“. Pokud si ji chcete poslechnout, doporučuji například https://www.youtube.com/watch?v=2ZH41f2T2oY

Související články:

psal jsem právě před čtyřmi roky v rubrice „adventní kalendář 2012“:

Můj blogerský vánoční speciál s pohádkou“: (Tak přátelé dočkali jsme se. Je tu Štědrý den. Den plný zázraků, kouzel, svátků klidu a pohody. Nejvíc se určitě těší děti, co že to večer všechno naleznou pod stromečkem.)

Psal jsem právě před třemi roky v rubrice „adventní kalendář 2013“:

Vánoční křížovkový obrázek“: (Dnes ve slavnostní Štedrý den uzavírám svojí letošní rubriku Adventní kalendář 2013. Na závěr jsem si nechal čtyři jednodušší vánoční luštěnky. Je v nich ukryté i moje vánoční přání.)

Psal jsem právě před dvěma roky v rubrice „adventní kalendář 2014“:

Vloni na Štědrý den jsem viděl letět Ježíška“: (Když jsem byl malý kluk, který ještě věřil na Ježíška, tak jsem se často na Štědrý den koukal z okna, jestli ho už neuvidím někde letět. Tehdy se tak bohužel nestalo. Až možná vloni...)

Psal jsem právě před rokem v seriálu „Vánoční doba 2015“

Vánoční doba: Štědrý den plný vánočního dobrodružství“: (Co je to vánoční dobrodružství? To je když někdo na Štědrý den zažije takové vánoční věci, že na ně nikdy nezapomene. A právě to zažil Matěj.)

1. prosince: Kdy, že začíná ta předvánoční doba?

2. prosince: Jak vyrobit malý adventní věneček

3. prosince: Dnes by chodily nejen Barborky, ale také Perchty

4. prosince: Jak by se daly kulturně obohatit český advent a vánoce?

5. prosince: Co nám vlastně zbylo z oné mikulášské tradice?

6. prosince: Víte, co to byly přástky?

7. prosince: Kdo to byla „Mikuláška“ neboli „Matička“?

8. prosince: Vánoční věštící obyčeje

9. prosince: Obrázky z předvánoční Prahy

10. prosince: Znáte roráty?

11. prosince: Zamyšlení nad Číhošťským zázrakem

12. prosince: Kde ještě chodí Lucie?

13. prosince: Žber - strašidelná adventní postava

14. prosince: Tajemné vánoční pověry

15. prosince: Magický vánoční oheň

16. prosince: Na Vánoce nejsou jesličky jen v betlémech, ale i na obloze!

17. prosince: Jak si kdo představuje Ježíška?

18. prosince: Co to byla obchůzka Adamáků?

19. prosince: Co to byla Klempera?

20. prosince: Staročeské vrkoče (fotoblog)

21. prosince: Dnes by chodili Tomášové

22. prosince: Jak v Krkonoších chodila Štědrá Bába

23. prostince: Když po Praze chodili Kališi

Moje vánoční dárky pro mé čtenáře:

Celý advent jsem sem každý den, do článků mé rubriky Adventní kalendář 2016 vkládal i své menší dárky pro své čtenáře. Jednak je to zpěvník koled s kytarovou nápovědou. A pak betlém s figurkami z nejrůznějších adventních a vánočních postav. Jak může vypadat betlém hotový? Můžete se podívat na následující fotografii tohoto betlému, který jsme z těchto postav vytvořili s dětmi na schůzkách mého turistického oddílu.

Ale také bych chtěl čtenářům nadělit i něco praktického, co se jim hodí i jindy, než jen na Vánoce. Když maluji figurky v grafickém programu, vím, jaké je to náročné, když má například člověk vytvořit maskáčový vzor na oblečení. Například, když vytvářím něco pro turisťák (viz např. článek Proč dětem na výpravu doporučuji maskáčové oblečení?) A tak jsem vytvořil devět různých maskáčových vzorů, které by snad mohly pomoc zrychlit kresbu. Jsou od klasických vojenských (například vzor 95), přes zimní, černobilé a pouštní. Také by se například daly použít třeba na pozadí. Ale to už nechám na vás, jak můj vánoční dárek využijete. Hezké vánoční svátky přeje Libor Čermák

Autor: Libor Čermák | sobota 24.12.2016 4:13 | karma článku: 9.59 | přečteno: 167x

Další články blogera

Libor Čermák

Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí

Při své letošní dovolené jsem zavítal i do Mariánských Lázní. Ty patří mezi nejkrásnější česká lázeňská města. Prošel jsem se po nich i po jejich okolí a i trochu zavzpomínal. Takže další pěší výlet.

12.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 20.51 | Přečteno: 506 |

Libor Čermák

Tajemství pohádkového polibku

"Ke spící panně přišel princ, políbil ji, a ta se probudila." Takto vrcholí řada známých i méně známých pohádek. Například o Sněhurce nebo o Šípkové Růžence. Ale už vás napadlo, že se za tím možná skrývá něco mnohem víc?

11.11.2017 v 5:20 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 504 |

Libor Čermák

Politické procesy ve Španělsku? Tak to teda sorry.

Já osobně nejsem žádným příznivcem toho, když se v demokratickém světě chtějí odtrhávat území od států. Ale když slyším, že tamějším politikům za to hrozí až 25 let vězení, zírám na to přímo s vytřeštěnýma očima.

9.11.2017 v 8:05 | Karma článku: 30.06 | Přečteno: 696 |

Libor Čermák

Křesťanské záhady a zázraky

Jakožto křesťan a současně záhadolog jsem se již několikrát zabýval i křesťanskými záhadami a zázraky. Proto bych tyto články rád dal do speciální rubriky, která tyto články bude kromě rubriky "archeoastronautika" také shraňovat.

28.10.2017 v 20:00 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 477 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 176 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 5.29 | Přečteno: 122 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 236 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 746 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 221 | Diskuse
Počet článků 1707 Celková karma 20.87 Průměrná čtenost 1758

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.