Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O Honzovi a říční víle Stříbravě

14. 12. 2013 6:06:00
Dnes bych v okénku adventního kalendáře chtěl naše děti obohatit o pohádku, kterou jsem kdysi vymyslel. Vánoce bývají plné pohádek. A tak jsem zvědavý, zda se bude líbit.

V údolí pod Smrčnými horami nalézá se malá víska. Žijí v něm samí dobří lidé, kteří s tímto krajem doslova splynuli. Na jaře zasejí svá políčka, chovají svá zvířátka a na podzim sklidí to, jak se o vše celý rok starali. Přes zimu se pak scházejí ve zdejší hospodě, kde se baví, jedlí a pijí.

V této vsi, žila i jedna paňmáma se svým synem Honzou. Měli menší roubenou chalupu s jednou místností. Avšak máma začala stárnout a cítit, že na ženskou práci sama nestačí, a proto řekla jednou svému synáčkovi:

„Honzo, je nejvyšší čas, abys sis našel nevěstu. Běž do světa a po nějaké se poohlídni. Určitě nějakou najdeš.“

„Mámo,“ odpověděl Honza, „proč musím, někam chodit? To se nějaká nenajde tady ve vsi?“

„Ale vždyť dobře víš, tady již moc volných dívek není. Buď se již vdaly a nebo jsou moc malé. Tak musíš jít hold hledat jinam.“

Tak tedy, co mělo Honzovi zbývat. Zabalil si do ranečku buchty, co mu máma napekla a šel. Rozloučil se, doma i ze sousedy a už si to mířil za humna. Jejich krásné údolíčko mu mizelo za zády a jen důvěrně známá říčka Stříbrava ho doprovázela na jeho cestě.

A najednou co neviděl. Za zatáčkou říčky, na druhém břehu řeky rozprostírala se další vesnička. „Třeba tam najdu nějakou službu“ Řekl si Honza a šel. Nikde ovšem žádný most. Jediné, co tedy zbývalo, bylo říčku přebrodit. A tak si zul boty a vydal se do prudkých peřejí Stříbravy. Proud byl nemilostivý. Honzu strhával jednou doprava, jednou doleva. Až už se neudržel na nohách a spadl celý do vody. Plavat moc neuměl, a tak se začal topit. Už, už si myslel, že je s ním konec, když vtom se ocitl na břehu řeky.

„Já žiju?“

„Ano žiješ“ řekl jistý hlas, o kterém Honza nevěděl, odkud přichází. Když si promnul oči, spatřil nad sebou nádhernou dívku, jak nad ním stojí. Měla dlouhé světlé vlasy a na sobě nádherné modré šaty, takové, jako ještě nikdy neviděl.

„Děkuji Ti za záchranu krásná dívko“

„Není zač, Honzo, ale měl jsi na mále.“

„Ty mě znáš? Odkud? Já tebe teda neznám.“

„Znáš mě možná lépe, než si myslíš a já tebe také a Také vím, že ses vydal hledat nevěstu.“ Odpověděla dívka.

„Vždyť jsem ji právě našel!“ vykřikl Honza a chtěl rychle vstát, aby svojí zachránkyni objal. „Ty se mi líbíš a žádnou jinou nechci.“

„To nejde, Honzo, já si tě vzít nemůžu i kdybych tisíckrát chtěla. Ty jsi člověk, jenomže já ne. Já jsem říční víla Stříbrava, dobrý duch této řeky a proto si musíš najít nějakou jinou.“

„To ne“ zvolal Honza, „mě se líbíš jedině ty?“ a přitom sledoval, jak se Stříbrava vypařuje a ztrácí! Co teď? Co má dělat? Kdo mu poradí? Usmyslel si však, že Stříbrava musí být jeho stůj, co stůj. A už ví, co udělá. Zajde si za čarodějnicí Šedibábou, ta mu určitě poradí.

Čarodějnice Šedibába bydlí ve skalním městě, kde má do pískovce vytesáno své obydlí. Z povídaček místních drben věděl, že by to mělo být někde na východ od jejich vsi. A tak tedy šel. Lesy tam byly opravdu husté, až přišel na okraj louky, odkud byl nádherný rozhled. A hle tam. Stolová hora je plná skal, tam to asi bude. A tak šel, protože měl před sebou ještě pěkný kus cesty.

Když přišel ke skálám, spatřil rozsáhlé skalní bludiště. Jen aby se v něm neztratil. V tom náhodou potkal jednoho staříka, a tak se ho vyptal na cestu. „Běž pořád tudy touhle cestou a za chvíli tam dorazíš!“

„Děkuji vám pane“ a šel tudy, kudy mu dědeček poradil. Ani se nenadál a stál před velkou skalní stěnou. Do ní byly zabudovány dřevěné dveře a vedle nich okénko. A tak Honza zaťukal. Během chvíle mu přišla otevřít stařenka. Honza jí pěkně pozdravil a zeptal se jí, zda je možné, aby mohl získat vílu Stříbravu za ženu.

„Milý Honzo“ odpověděla Stařena. Možné to je, ale je to velice těžké. Ale než Ti to povím, mám pro tebe úkol. Podle toho jak ho splníš, ti buď poradím nebo ne.

„A co je to za úkol?“ zeptal se Honza.

„No to víš včera jsem koupila na trhu kozu a nemám jí kam dát. Zatím chudinka spí tady u mne. Proto bych tě požádala, abys tadyhle vedle, do té skály vytesal pro ni úkryt. Máš tu krumpáč lopatu a ať ti jde práce dobře od ruky.“

Co jiného Honzovi zbývalo. Chtěl Stříbravu? Chtěl. Tak proto musí něco udělat. Vzal tedy krumpáč a šel kopat. Pracoval až do večera, až se z něho kouřilo. Když pak přišla Šedibába se podívat na jeho práci, velice ho pochválila.

„Dobře jsi pracoval, odpověď máš mít.“ Šedibába vzala karty a začala je před sebou rozkládat. „Stříbrava je víla. I víla se může vdát za člověka, ale přestane být vílou a místo toho se z ní stane pouhý smrtelný člověk. Má to však ještě jeden háček. Střibrava opatruje svojí řeku. Když ji přestane opatrovat, řeka vyschne a s ní vše, co v ní žije. Ale Stříbrava bude tvoje.“

Tak teď tedy Honza nevěděl, zda je to dobrá nebo špatná zpráva. Stříbravu může získat, ale zanikla by tím řeka, která po staletí přináší jeho vsi vláhu a užitek.

„A to nejde babičko, aby ta řeka nezanikla?“

„Jde panáčku, ale je to opět velice těžké. Povím ti to, pokud mi opět splníš úkol.“

Honza souhlasil.

„Zítra mi k chlívku vytesáš dveře, aby koza neutekla. Přespat můžeš opět u mne doma.“

Honza tedy souhlasil a druhý den se pustil do tesání dveří. V lese našel spadlý smrk a znej sestavil nádherná dvířka, která umístil na ten kamenný chlívek. Šedibába ho opět pochválila a byla ráda, že může svojí kozu ubytovat. Pak opět přinesla karty a opět je začala před sebou rozkládat.

„Musíš najít její malou sestřičku Borkavku. Té se stalo zlé neštěstí. Zlomyslní kluci jí jednou zaházeli studánku, kde pramenila a ona pak přestala téci. Borkova teď jen smutně sedí a pláče. Když jí vyčistíš studánku, začne opět téci. Nakonec vteče do koryta říčky Stříbravy a tím bude řeka i vše živé zachráněno.“

Honza velice poděkoval a už se rozhodl, že půjde hledat Borkavku. Jenomže si uvědomil, že neví kam má jít. A tak se vrátil za Šedibábou a zeptal se jí na cestu.

„Povím ti to, hochu, ale musíš mi splnit ještě třetí úkol. Potřebuji, abys mi mojí koze dal žrádlo a pití. Vědro máš támhle.“

Honza opět souhlasil. Nejprve šel ke studni a z ní přinesl koze vodu. Pak šel na louku a natrhal tam celou náruč nejšťavnatější trávy, kterou tam našel.

„I do třetice jsem s tebou Honzo spokojená.“ Opět si vyndala ty své karty a opět je rozložila před sebe. „Jdi z vaší vsi proti proudu řeky. Až přijdeš ke starému mlýnu, vydej se od něj nahoru do leva po vyschlém korytu. Až přijdeš k velkému kameni, tak tam najdeš onu studánku.“

Honza poděkoval, teď měl vše co potřeboval a šel. Šel tudy, kudy mu Šedibába poradila. Šel podél říčky, až skutečně došel ke starému mlýnu. Od něj se dal nalevo vyschlým korytem do kopce a za chvíli skutečně dorazil k velkému kameni. Pod ním se skutečně ukrývala zanesená díra po studánce.

„Tak to bude asi ono!“ Řekl si Honza a začal jí postupně zbavovat nánosu. Hlavně kamenů tam bylo hodně. Ty stačily odhrnout rukama. Pochvíli, co se nestalo! Objevila se na dně voda a bylo jí stále více a více, až začala přetékat studánku. A za chvíli se začalo vodou plnit i vyschlé koryto.

„Děkuji Ti Honzo“ Zavolal na něj tenký hlásek ze skály nahoře. Honza se otočil a tam stála malá holčička oblečená v takových šatech, jako Stříbrava.

„Jsem říční víla Borkavka a ty jsi mi moc pomohl. Máš nějaké přání? Za odměnu ti ho ráda splním.“

„Ano mám!“ vykřikl Honza. “Chtěl bych se sejít ze Stříbravou! Chtěl bych jí totiž za ženu.“

„Normálně by to nešlo, protože by říčka vyschla. Ale, teď, když je voda v ní díky tobě zachráněna, není to pro mne žádný velký problém. Chceš Stříbravu, máš mít Stříbravu.“

Honza se začal rozhlížet kolem a vtom si všiml, jak zpoza kamene se začíná jeho milá víla objevovat.

„Stříbravo, jsi to opravdu ty?“

„Ano jsem to já.“

„To je dobře. Tak teď už bych si tě mohl vzít za ženu?“

„Ano , teď už ano. O říčku se bude moci kdo starat, protože Borkavka je šikovná víla.

A tak nakonec si Honza vílu Stříbravu odvel do své chalupy, kde byla slavná svatba a pak oba spolu žili, dokud neumřeli.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

perex_foto_516.jpgPsal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2012:

Adventní kalendář: za rok se těšme na vánoční kometu

Při otevírání jednotlivých okének mého adventního kalendáře jsme se většinou dívali povídali o minulosti. Ovšem tentokrát nahlédneme do budoucnosti, a to do příštích vánoc roku 2013. Pokud astronomům vše ... celý článek

(Poznámka: Po roce musíme bohužel konstatovat, že kometa ISON, o které byl tento článek, zanikla kvůli blízkému průletu kolem Slunce. Ovšem několik dní před tím ji bylo možné skutečně spatřit na obloze pouhým okem. A navíc ji sekundovala druhá, také pouhým okem viditelná kometa Lovejoy.)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A v této předvánoční době opět přidávám odkaz na některou z vánočních písní. Tentokrát vánoční koleda „Pastýři, nespěte“

http://cs.gloria.tv/?media=232593

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Další pohádky a příběhy na mém blogu:

O zakleté královně a kouzelném amuletu v loňském „Mém blogerským vánočním speciálu s pohádkou

Jak inlajny chtěly být čisté

Jak se planety učily bruslit

Pohádka o (ne)šťastné Třináctce

Související články:

adventní kalendář 2013

13. prosince: Stínové divadlo z prstů

12. prosince: Umíte vázat uzly?

11. prosince: Knížky zdarma jako vánoční dárek?

10. prosince: Vystřihovánky roubené chalupy

9. prosince: Zážitková desková hra „Na inlajnech“

8. prosince: Jak postavit vojenský bunkr

7. prosince: Adventní vločkovka

6. prosince: Znáte turistické značky?

5. prosince: Jde Mikuláš ulicí

4. prosince: Postavte si egyptskou Gízu

3. prosince: Zážitková desková hra „Dobrodružství“

2. prosince: Jak si postavit roubenou chalupu

1. prosince: Adventní českosměrka

ADVENT14.jpg

Autor: Libor Čermák | sobota 14.12.2013 6:06 | karma článku: 7.48 | přečteno: 228x

Další články blogera

Libor Čermák

Výlet po Mariánských Lázních a jeho okolí

Při své letošní dovolené jsem zavítal i do Mariánských Lázní. Ty patří mezi nejkrásnější česká lázeňská města. Prošel jsem se po nich i po jejich okolí a i trochu zavzpomínal. Takže další pěší výlet.

12.11.2017 v 20:49 | Karma článku: 20.51 | Přečteno: 506 |

Libor Čermák

Tajemství pohádkového polibku

"Ke spící panně přišel princ, políbil ji, a ta se probudila." Takto vrcholí řada známých i méně známých pohádek. Například o Sněhurce nebo o Šípkové Růžence. Ale už vás napadlo, že se za tím možná skrývá něco mnohem víc?

11.11.2017 v 5:20 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 504 |

Libor Čermák

Politické procesy ve Španělsku? Tak to teda sorry.

Já osobně nejsem žádným příznivcem toho, když se v demokratickém světě chtějí odtrhávat území od států. Ale když slyším, že tamějším politikům za to hrozí až 25 let vězení, zírám na to přímo s vytřeštěnýma očima.

9.11.2017 v 8:05 | Karma článku: 30.06 | Přečteno: 696 |

Libor Čermák

Křesťanské záhady a zázraky

Jakožto křesťan a současně záhadolog jsem se již několikrát zabýval i křesťanskými záhadami a zázraky. Proto bych tyto články rád dal do speciální rubriky, která tyto články bude kromě rubriky "archeoastronautika" také shraňovat.

28.10.2017 v 20:00 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 477 |

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 5.71 | Přečteno: 176 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 5.29 | Přečteno: 122 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 236 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 12.82 | Přečteno: 746 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 221 | Diskuse
Počet článků 1707 Celková karma 20.87 Průměrná čtenost 1758

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým. Děkuji také všem svým voličům, že mi i pro nové volební období pomohli obhájit mandát člena zastupitelstva MČ Praha 22

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.