Úterý 18. února 2020, svátek má Gizela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 18. února 2020 Gizela

Ze Žebráku po magických místech Berounska

10. 05. 2013 8:32:00
Byla sobota, volný den. A tak jsem ji chtěl opět využít a udělat si další pěší túru. Rozhodl jsem se pro zajímavou trasu mezi místy která jsou protknuta historií. Pravěkou, středověkou i moderní.

Předpověď počasí hlásila zataženo a drobné přeháňky. Když jsem se díval na konkrétní hodinovou předpověď, nemělo být napršet přeháněk víc než 0,1 mm/hod. Rozhodnuto. Od další pěší túry mě nic nezastaví. A tak jsem si zabalil bágl a vydal se pražskou MHD do Nových Butovic, kde jsem nastoupil na autobus. Zatím ještě nepršelo, ale v dálce se už nějaké mraky blížily. Jakmile jsme vyjeli z Prahy, všiml jsem si, že řidič má mokré sklo. Neklamné znamení že prší. Ale bylo to přesně jak předpovídali, přeháňky drobounkého deště. To jsem tedy zvědavý, jestli z toho výletu vůbec něco budu mít. Jenže, jakmile jsem vystoupil v Žebráku z autobusu, najednou ani kapička.

b101_3554.JPG

Žebrák je staré město, první písemná zmínka je z roku 1286 (vláda Václava II.). Na náměstí stojí barokní kostel sv. Vavřínce z roku 1780.

b101_3557.JPG

Kromě toho se tu zrovna konala zajímavá akce. Všude, stánky, reklamy jisté rozhlasové stanice a mopedy. Jak jsem zjistil, konal se tu zrovna 13. ročník „Spanilé jízdy mopedů“. Přesně v pravé poledne by měly vyrazit. To je ještě asi necelé tři hodiny. To si určitě stačím ještě stačím prohlédnout i ty dvě nejznámější památky, které se tu nalézají. A tak jsem se z náměstí vydal po modré turistické značce směr hrady Žebrák a Točník. Rozcestí pod nimi je asi jen dva kilometry. A tak jsem šel.

a101_3571.JPG

Hrad Žebrák se však paradoxně nalézá hned nad vískou zvanou Točník. Byl jsem tady asi před sedmi lety, ale ne vevnitř. Tak doufám, že si to teď vynahradím. Dole je však cedule, že v případě deštivého počasí, je hrad zavřený. Tak jen doufám, že tu ranní přeháňku tady neopovažují za deštivé počasí. Naštěstí ne. A tak jsem vystoupal na hrad, koupil jsem si vstupenky a šel dovnitř.

a101_3594.JPG

Hrad byl založen v 2. polovině 13. století. Postaven byl na úzkém skalním žebru, které vybíhalo z kopce Točníku, tyčícím se nad hradem. A právě podle této skály, podle žebra, je nazván hrad „Žebrák“. I když se zde traduje pověst, že hrad dostal název podle prvního návštěvníka hradu, žebravého studenta. Postaven byl na důležité obchodní stezce z Prahy do Bavorska, takže zde určitě nešlo o žádné chudáky. Jeho prvním majitelem byl ve 13. století Oldřich Zajíc z Valdeka a jeho potomci. Ve 14. století se stal majetkem českých králů. Za vlády Karla IV. a Václava IV, došlo k jeho rozšíření. V roce 1395 zasáhl hrad požár. Byl sice opraven, ale i tak nechal král Václav IV založit nový hrad na zdejším kopci, a to hrad Točník. V 15. století byl dokonce obléhán husity, ale neúspěšně. Koncem onoho století byla provedena další oprava. Jenomže v polovičce 16. století se o něm píše už jako o pustém hradu. Další jeho rekonstrukce proběhla v 80. letech 20. století, kdy byl hrad opraven nejen kvůli turistickému ruchu, ale i proto aby se zachránila hlavní kruhová věž. Na tu se dá vystoupat po dřevěném schodišti a ze shora je nádherný výhled nejen po okolí, ale i na sousední hrad Točník.

a101_3604.JPG

K hradu se také váže pověst o pokladu, který je prý na hradě zakopán. Spatřit ho je možné jen v den sv. Rufa (26. srpen) a o této půlnoci je možné si z něho i nabrat. Podle další legendy se v ten samý den se tady má zjevoval přízrak krále Václava IV. a jeho družiny, který chce od lidí vědět, co si o něm vypravují. Já jsem si to tady prošel, nafotografoval a z fotografií a zjištěných informací jsem vytvořil fotoblog z názvem „Hrad Žebrák“ Takže pokud si chcete prohlédnout celou moji sérii fotek, navštivte výše uvedený odkaz.

a101_3625.JPG

Když jsem si celý hrad prohlédl, sestoupil jsem zpět dolů. Teď mne však čeká stoupání daleko větší. A to na hrad Točník, jenž se nalézá úplně nahoře na kopci. Zatímco na Žebráku jsem už kdysi byl, Točník je jeden z mála středočeských hradů, jehož návštěvu jsem byl to teď dlužný. Takže konečně jsem tady a můžu si i tento hrad prohlédnout.

b101_3727.JPG

I když je hrad mladší, než ty jiné v okolí, na vrchu, kde byl postaven, žili lidé odedávna. Je zde prokázáno osídlení minimálně z doby halštatské, což je doba mezi 7. a 5. stoletím, kdy se ve střední Evropě začali objevovat Keltové. Jak už jsem psal spodní hrad Žebrák v roce 1395 zachvátil požár. I když se hrad podařilo opravit, vladař potřeboval přeci jen o něco reprezentačnější a bezpečnější rezidenci. Úzká šířka skalního žebra bohužel jeho rozšíření neumožňovala. Tak místo něj nechal král postavit 100 metrů nad Žebrákem, na vrcholu Točník nový hrad, pojmenovaný po tomto kopci. A tento kopec je zas tak pojmenovaný proto, že se pod ním stáčí Stroupinský potok, jenž ho společně se Zámeckým vrchem obtéká hned ze třech stran. Hrad byl tak vybudovaný v letech 1398-1401. Král se sem uchyloval ze dvou důvodů. Jednak tu měl příležitost k lovům a pak tudy vedla i obchodní norimberská stezka spojující Prahu z Bavorskem. Po smrti krále Václava IV. připadl hrad jeho bratrovi králi Zikmundovi. Proto se ho také husitské vojsko rozhodlo, že jak Točník, tak i Žebrák bude v roce 1525 obléhat. Ale po třech dnech odešlo směrem k Plzni. Z královských majitelů zmiňme ještě Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagelonského. S dalších majitelů zmiňme rod Lobkoviců (v 2. polovině 16. století). A pak se stalo, že Ladislav Lobkovic se zapletl do protihabsburského povstání, propadl hrad opět koruně. Jenomže císař Rudolf II. hrad už neužíval, a tak byl neobydlený. Během třicetileté války se pak stal úkrytem místních lidí. Vzhledem k tomu, že byl poničen, už zde nešlo bydlet vůbec. Výjimkou byl královský palác, ve kterém byla založena poutní kaple sv. Bartoloměje. Dnes je hrad v majetku státu.

a101_3722.JPG

A ještě pár pověstí. Povídá se například, že je zde ukryt poklad, který hlídá Bílá paní. Podle jiné pověsti sem v roce 1600 zavítal císař Rudolf II. Protože se doslechl, že tu straší, tak se na hrad bál vstoupit. Ale nakonec musel zůstat, neboť královské kočáry nešlo na úzké cestě otočit. A byl zde například vězněn alchymista a nejvyšší komorník císaře Rudolfa II. Jeroným Makovský z Makové. To proto, že ukradl důležité listiny. A magické je i zdejší jezírko, které se nalézá v hradním příkopu. Já jsem si hrad opět celý prošel, fotografoval a z pořízených obrázků opět vytvořil další fotoblog, tentokrát „Hrad Točník“. A pak se vrátil po stejné turistické značce zpět do města Žebráku.

b101_3749.JPG

Bylo za sedm minut dvanáct hodin, když jsem dorazil na náměstí. To bylo plné mopedů, které se za chvíli měly rozjet na onu třináctou spanilou jízdu. I když z jednostopých vozidel dávám před motorkami obvykle přednost jízdnímu kolu, tak tohle jsem si přece nemohl nechat ujít. Počkal jsem na pravé poledne, když se všichni rozjeli. Jak jsem se později ptal paní u stánku s registrací, mělo by tu být asi 406 strojů. A tak jsem si pak došel na oběd do místní restaurace a po obědě se vydal na další část mé pěší túry. Při níž, pokud vše dobře dopadne, měl bych navštívit další čtyři mimořádně zajímavá magická místa s prehistorickým osídlením. Dal jsem se po modré turistické značce.

b101_3772.JPG

Nejdřív jsem prošel vísku Chlustina.

b101_3785.JPG

A pak obec Praskolesy. Opět velice stará obec. První písemná zmínka pochází z roku 1216 (vláda Přemysla Otakara I.). Už tehdy tu byl založen románský kostel svatého Mikuláše, který byl opakovaně přestavován jak v gotice, tak v baroku. A na návsi je tu kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1832.

b101_3788.JPG

Odtud jsem šel podél hlavní silnice ve směru na ves Otmíče. A hlavně už z dálky je tu vidět zdejší dominanta – Otmíčská hora. Je to místo velice starého osídlení. Nejstarší je prokázáno už v eneolitu, což je závěrečná část doby kamenné, někdy též nazývané „doba měděná“ v období od 4500 let před naším letopočtem do cca 2000 let před naším letopočtem. A pak zde bylo hradiště, které stejně jako osídlení na Točníku časově spadalo do doby halštatské.

aberdrak.jpg

Z hlediska záhad bych chtěl upozornit, že toto místo zapadá hned do dvou „ley lines obrázců“. Jednak do „berounského draka“.

aLEYUBEEROUNKY.jpg

A také jakého si letadla, které jsem popsal v článku „Jsou leylines obrazce otisky předchozích civilizací?“ a „Ze Srbska přes Koněpruské jeskyně do Berouna“.

b101_3793.JPG

V současné době se tu nalézá opuštěný diabasový lom, kam je možné se dostat po neoznačené cestě, která vede z hlavní silnice od místa z křížkem.

b101_3803.JPG

Já jsem si to odtud vzal po svahu Otmíčské hory, až jsem došel do samotných Otmíčů. Nacházím se opět ve velice staré vsi o níž první písemná zmínka pochází z roku 1227 (vláda Přemysla Otakara I.). I zde je hezká kaplička. Ovšem pro mne tu končí jedna podstatná číst cesty. Až sem jsem šel po turistických značkách. Jenomže tam, kam chci jít dál, odtud už žádné turistické značky nevedou. Od teď se už musím řídit jen mapou. To pro mne problém není, když to učím i děti z turistických oddílů. Ale kdo ví, pro někoho jiného by to třeba problém být mohl. A tak kvůli tomu přidávám odkaz na svojí metodu, že „I mapové značky lze děti učit zajímavým způsobem“.

b101_3810.JPG

A tak nejprve po poli vystoupám na vrch Kočvary a odtud pak po cestě směr dolů k obci Libomyšl. Vyšel jsem u vlakové zastávky a pak přešel říčku Litavku. Nemůžu si pomoci, i když se o ní píše jako o říčce, tady svojí šířkou připomíná docela solidní řeku.

b101_3813.JPG

b101_3817.JPG

První zmínka o Libomyšli pochází z roku 1370 (vláda Karla IV.) Mimo jiné jsem prošel kolem dvou kapliček.

a101_3875.JPG

A tady někde by měla být další úžasná zajímavost. Z návsi se vydám po silnice ve směru na Želkovice. A hned za posledními domy spatřím kopec, který se na první pohled podstatně liší od jiných kopců v okolí. Oproti nim je menší a má narozdíl od nich nepřirozený tvar. Přesně takový, jako vypadají pravěké mohyly. A teď se právě nalézám u největší mohyly v Čechách, zvané „Na Hrádku“ v Litomyšli. Měří 21 metrů a má tedy o něco víc než poloviční velikost, než nejznámější mohyla svého druhu – Silbury Hill v anglickém Wiltshiru. Podle archeologických nálezů z okolí se usuzuje, že by zdejší mohyla snad mohl vzniknout v době okolo 500 let před naším letopočtem. To by opět odpovídalo době halštatské, během které se ve střední Evropě objevili Keltové.

Nedávný geologický průzkum, provedený v roce 2006, zjistil, že místo vzniklo zvláštním způsobem. Zjistilo se, vrch není navršená hlína od paty až na vrchol. To mnohé zklamalo, a tak uvažují, zda se vůbec jedná o mohylu nebo ne. Mne to však v žádném případě nezklamalo. Jen se vyrojily nové otázky a nové záhady. Za jádro její stavitelé využili skálu z prokřemenělých pískovcových sedimentů, která zde jako skalní výchoz kdysi čněla nad povrch. Ta byla pak byla přikryta cca 3-5 metrů silnou vrstvou hlíny. Popravdě řečeno, trochu je mi té skály líto. Kdyby tenkrát nebyla zanesena zeminou, dnes by tu mohl být určitě zajímavý skalní útvar. Ale i tak se ptám, proč ale pradávní lidé měli potřebu takto překrývat skály a stavět takovéto umělé kopce?

a101_3856.JPG

Kopec byl však využit i ve středověku. Ve 14. století na něm byla postavena tvrz, a tak se kopci do dnes říká „Na Hrádku“. Ta později zanikla. A v 17. století zde dokonce byla postavena kaple, zasvěcená svatému Jiří. Dnes už tu po nich nic nezbylo. Pouze, když stoupáme nahoru, musíme asi ve dvou třetinách výšky překročit mohutný příkop, jenž tak vlastně celý pahorek domodelovává do tvaru kulaté stupňovité pyramidy. A úplně nahoře se nalézá asi tři sta let stará lípa, která zde působí přímo mysticky.

a101_3870.JPG

To, že kopec vždycky působil nějak magicky a že lidé něco o jejím tajuplném původu tušili, dosvědčuje dávná pověst, že se jedná o mohylu, v níž je pohřbena kněžka Kazi, sestra kněžny Libuše. Podle jiných pověstí hora ukrývá poklady. Podle dalších odtud prý vede tajná chodba na protější vrch Španělka. Existují zde i pověsti o zjevení Bílé paní, ohnivých soudcích či plamenných kočárech s ďábly. Jak je vidět z takového množství pověstí, nejedná se o žádnou obyčejnou horu, ale o něco tajuplného až magického. K podobným mohylám (například k podobné v Rudné, kterou jsem před časem také navštívil viz Radotínským údolím za trempy i megality) se vážou též pověsti o koních. A tady? Přímo pod kopcem se nalézá velká ohrada s koňmi. Patří snad koně i sem?

Já jsem si to tu opět nafotografoval a opět vytvořil podrobný článek, jenž celou lokalitu popisuje. Takže pokud i vás zaujala zdejší pravěká mohyla, můžete si přečíst můj článek „Kde leží český Silbury Hill?“ s dalšími podrobnostmi.

b101_3877.JPG

Moje další cesta z Libomyšli vedla po silnici, a to do další zajímavé obce, do sousedních Neumětel. I když první písemná zmínka o obci pochází z roku 1331 (vláda Jana Lucemburského), tak se k nim vztahuje stará česká pověst o Horymírovi a jeho koni Šemíkovi. Podle pověsti tu byla Horymírova tvrz a dodnes tu je tzv. Šemíkův hrob. Jedná se zhruba o metr dlouhý a půl metru široký kvádr, kolem kterého je postavena malá kaplička. Ve skutečnosti se pod ním nikdy nenašla žádná stopa po pohřbu. Pod kámen by se nevešel ani člověk. Natož kůň. I když tak úplně to pravda také není. V místech, kde se nalézá tento kámen a kde se nalézá i kostel svatého Petra a Pavla se hřbitovem, bylo ve skutečnosti dávné pohřebiště, staré asi 2000 let. A tato kameny bylo jeho součástí.

b101_3887.JPG

Kupodivu tento kámen není jediný, který se z prastarého pohřebiště zachoval. Dalších šest původních kamenů je v parčíku hned vedle Šemíkova hrobu.

b101_3904.JPG

A další dva tvoří schůdky na nedalekou zvonici. Když to tak vidím, tento kraj je přímo protkán pradávnou historií, o které my, ač lidé 21. století, víme tak málo. O historii, která skrývá nejednu záhadu i tajemství. Historii pravěké a starověké české kotliny. A aby tomu nebylo málo, dnes na své cestě potkám ještě jednu takovou památku.

b101_3924.JPG

Nejdřív se ale musím vydat po silnici ve směru na obec Skřípel. První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1232 (vláda Václava I.). Jak jsem se k obci blížil, najednou jsem z dálky slyšel hrát dechovku. I když tento druh muziky nepatří mezi mé oblíbené žánry, řekl jsem si, že tu asi mají nějakou akci. Jaké bylo mé překvapení, když jsem došel až do vesnice. Na návsi tu stála velká májka a další menší májky měli lidé před domy. A vesnicí chodil průvod s muzikanty a ten navštěvoval domy takto ozdobené. To, čeho jsem byl svědkem byla obchůzka s májkou, která většinou předchází taneční zábavě. Jak je úžasné, když se někde i ve 21. století dodržují a pořádají prastaré lidové obyčeje (viz Jak a kdy se v minulosti chodilo koledovat?).

b101_3917.JPG

Vyfotografoval jsem si ještě zdejší kostel svatého Šimona a Judy, který se nalézá na návsi a vydal jsem se ve směru vlakové zastávky Osov.

b101_3929.JPG

A právě cestou ze Skřípele na tuto vlakovou zastávku jsem nemohl vynechat ještě jednu tajuplnou pamětihodnost, zřejmě opět pravěkého původu. Uprostřed pole se tu totiž nalézají valy čtyřúhelníkového hradiště o velikosti cca 105 x 125 metrů. I když se zde vžilo označení „švédské valy, pravděpodobně se jedná o keltské hradiště typu "Viereckschanzen". Tento typ se v Čechách vyskytuje jen velice zřídka. Znám je například z Mšeckých Žehrovic nebo od Markvartic. Obrovské téměř třímetrové zdejší valy jsou porostlé stromy. Člověk tu má naprosto úžasný pocit. Je uprostřed něčeho, o čem ani pořádně neví, o co se ve skutečnosti jednalo. Byly to válečné valy? Nebo pradávná svatyně? A nebo zbytky po nějakém osídlení? V současnosti převládá názor, že v případě tohoto typu hradišť mohlo jít o místa, která obývali jedinci vysokého postavení. Například velmožové a nebo druidové. Toto místo je zkrátka magické. A magičnost mu jistě přidává i ten fakt, že je součástí i onoho leylines obrazce, o kterém jsem se zmínil v odstavci o Otmíčské hoře. A další geometrické zajímavosti. Pokud toto místo spojíme s libomyšlskou mohylou „Na Hrádku“, tak přesně uprostřed tato spojnice protne i Neumětely. Kromě toho delší svojí osou ukazuje ve směru na zdejší dominantu, nedaleký vrh Plešivec (viz Mystická hora v Brdech), kde bývalo též rozsáhlé keltské hradiště. Není to všechno zvláštní?

skripel.jpg

A tak pln dojmu z návštěvy tolika magických míst, které jsem dnes poznal, se vydávám na zdejší vlakovou zastávku. A ještě jedna důležitá věc. Na rozdíl od toho, jaké počasí bylo ráno, tak během celé túry na mne z oblohy ani jednou nekáplo. Vlak mi jede za pár minut. Vracím se domů a už se těším na nějaký příští takový výlet.

zebracko.jpg

Použité zdroje: wikipedie, místní informační tabule

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.stredovek.com/list_photo.php?category=hradiste&object=Skripel

http://www.kpufo.cz/oblasti/meg/album/kartoteka/mneume/mneum.htm

http://www.volny.cz/libomysl/mohyly.htm

Dvořák O. Kamenné otazníky české historie, nakladatelství XYZ, Praha 2010

Foto: Libor Čermák

Použité mapy: www.mapy.cz, www.google.com/maps

Související články:

Hrad Točník

Hrad Žebrák

Kde leží český Silbury Hill?

Související reportáže z dalších výletů:

51: Pěšky kolem Jílového

50. Pěší túra do Kolína

49: Pěší túra po Křivoklátsku

48: Pěší túra předjarní Šárkou

47: Na běžkách kolem Chuchle

46: Na běžkách jihovýchodní Prahou

1-45: výlety a tramping

dovolená 2012 Sloupsko

Po stopách trampské historie

Autor: Libor Čermák | pátek 10.5.2013 8:32 | karma článku: 26.01 | přečteno: 2753x

Další články blogera

Libor Čermák

Má gratulace Stanislavu Křečkovi ke zvolení ombudsmanem

Gratuluji Stanislavu Křečkovi ke zvolení veřejným ochráncem práv. Věřím, že dokáže zlepšit obraz veřejnosti k této instituce na rozdíl od toho, co v této funkci vyváděla jeho předchůdkyně paní Šabatová.

13.2.2020 v 7:23 | Karma článku: 38.75 | Přečteno: 980 |

Libor Čermák

Stoupenci pražské kavárny by se měli naučit dívat na jiné názory jako sobě rovné.

V posledních letech mám pocit, že nejrůznější sluníčkáři, pražskokavárníci a politickokorektisti se chovají tak, jako kdyby jen a jen oni měli tu jedinou správnou pravdu. A nikdo jiný. Jenže v demokracii si jsou názory ale rovné.

11.2.2020 v 18:30 | Karma článku: 39.22 | Přečteno: 1125 |

Libor Čermák

Učitelek z Řeporyj se musím zastat!

To bylo humbuku, který vytvořil jistý starosta pražské MČ Řeporyje, jehož jméno nechci na svém blogu nijak propagovat. Jak je možné, že se učitelky ze školky vůbec snažily, aby jim a jejich svěřencům neujel vlak?

8.2.2020 v 8:02 | Karma článku: 48.53 | Přečteno: 24482 |

Libor Čermák

Smutný osud inspektora Brůžka

Kdo by neznal televizní seriál „Hříšní lidé města pražského“ a slavnou policejní mordpartu ze čtyřky, jejíž členové tvoří hlavní hrdiny. Seriál a jeho pokračování „Panoptikum města pražského“ vznikl na motivy povídek Jiřího Marka.

8.2.2020 v 7:00 | Karma článku: 33.10 | Přečteno: 1287 |

Další články z rubriky Cestování

Lenka Malikova

S makó k mořu. Díl 4: Jak dny plynou.

Program nabírá nečekané grády. Večerní promítání o želvách a jejich celém životním cyklu v němčině. A jak lze dostat majitele hotelu na pokoj.

18.2.2020 v 9:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Libor O. Novotný

Jeskyně Desetitisíců Buddhů

Binglingsi - u nás nepříliš známá část Číny. Cesta sem je poněkud krkolomná, nicméně Jeskyně Desetitisíců Buddhů určitě stojí za návštěvu. Nejen kvůli obřímu sedícímu Buddhovi, ale i kvůli nádherným scenériím kolem Žluté řeky.

17.2.2020 v 15:00 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 150 | Diskuse

Klára Žejdlová

Už zase? Jedna zbytečná smrt na Sardinii...dalo se jí zabránit?

Chtěla jsem tu psát jen o hezkých věcech, ale nemůžu. Nejde to. Nemůžu zavírat oči a dělat, že nic nevidím. Cítím to trošku jako svou povinnost. Proto, že jsem v Itálii žila, proto, že jsem vystudovaný (nepraktikující) právník...

17.2.2020 v 9:56 | Karma článku: 34.19 | Přečteno: 1981 | Diskuse

Jaroslav Holý

Americký západ – jak bývalo a možná ještě je (část první)

Už je tomu 25 let. V roce 1995 jsem strávil malém městečku Idaho Falls, blízko srdce Skalistých hor, trojvrcholu Grand Teton, pracovně téměř pět měsíců od konce března do půlky srpna.

16.2.2020 v 22:04 | Karma článku: 24.70 | Přečteno: 605 | Diskuse

Lenka Malikova

S mamkó k mořu. Díl 3: Nastal den D.

Jsme na letišti. Kufry přetížené, nezbývá než ujest. 3 kila za 10 minut. V této disciplíně jsme trénované od malička ze školních jídelen. Ven to z nás už nedostanou. Zajímavý, že 3 kila navíc v břichu nikomu nevadí.

16.2.2020 v 9:19 | Karma článku: 16.00 | Přečteno: 649 | Diskuse
Počet článků 2314 Celková karma 30.88 Průměrná čtenost 1794

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více

Najdete na iDNES.cz