Libor Čermák

Přicházeli starověcí bohové také z paralelního časoprostoru?

17. 08. 2012 6:28:00
Starověcí bohové nepřilétali jen z oblohy a vesmíru – tedy mimozemšťané. Kromě těchto bytostí byli i tací bohové, kteří přicházeli úplně z jiných končin. Mohli někteří z nich pocházet například z paralelního světa?
Takto se znázorňuje zakřivení prostoru v okolí hmotných objektů
Takto se znázorňuje zakřivení prostoru v okolí hmotných objektů

To že mnozí starověcí bohové přicházeli seshora, z oblohy, z hvězd, tedy z vesmíru, je stará známá písnička. Starověcí lidé zkrátka pozorovali něco pro ně bylo neznámého, například létající stroje a bytosti z nichž vylézající. Z našeho moderního pohledu to byli nejspíš mimozemští cestovatelé, kteří v dávných dobách navštívili naší planetu. A protože na naše předky působila jejich technika nadlidsky, tak to pro ně zkrátka byli bohové. I dnešní technologie, kdyby se dostala mezi prosté obyvatele starověkých civilizací (a možná i středověkých), nejspíš by ji považovali za projev nějakého božstva a k našim letadlům a jejich pilotům by se nejspíš začali nějakým způsobem modlit, protože by si zkrátka naši technologii neuměli vysvětlit.

Ovšem podle starověkých legend nepřicházeli všichni bohové jen seshora. Byli i tací, kteří přicházeli z úplně jiných míst. Domnívám se, že po obloze jsou druhým nejčastějším místem, kudy sem oni bohové pronikli či sem tam údajně narodili, jeskyně či hlubiny země. Bohové, kteří se k nám dostali skrz jeskyně, pravděpodobně nebudou pocházet tam ze shora, ale odněkud jinud. Zkusme si tedy ve zkratce projít ty nejznámější případy:

Hapi byl staroegyptským bohem záplav a úrody. To on přivolával každoroční záplavy, díky nimž pak byla v Egyptě dobrá úroda. Podle mytologie žil Hapi v jeskyni poblíž pramene Nilu. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Hapi_%28b%C5%AFh_z%C3%A1plav%29)

V aztéckých a středoamerických mytologiích měly jeskyně zvláštní postavení, neboť i nimi vycházeli na Zem bohové. Ta asi nejdůležitější se nalézala v Teotihuacanu. (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Teotihuac%C3%A1n)

V Peru byla roku 1996 objevena Skalní brána Hayu Marca (viz můj článek Úžasné a málo známe předkolumbovské lokality) O této bráně se povídá mezi Inky legenda, že prý sloužila bohům jako vchod do nějaké podzemní říše. Dala se prý otevřít zvláštním zlatým diskem i když ve skutečnosti nikam nepokračuje. Podobné legendy si Inkové vyprávějí i u jiných památek, například u Tambo Toca u Cuzka.

Na japonském ostrově Kjúšú se nalézá jeskyně Amano-Iwato, které se říkalo „kamenné dveře nebe“. Z této jeskyně byla dle místních legend vylákána bohyně slunce Amaterasu, aby vrátila světu sluneční světlo. (http://en.wikipedia.org/wiki/Amano-Iwato).

V jeskyni v pohoří Ída na Krétě se narodil nejvyšší řecký bůh Zeus. Diova matka Rhea se tu s ním ukryla neboť jeho otec Kronos byl varován, že ho některé z jeho dětí svrhne a stane se místo něj nejvyšším božským vládcem. (viz Kréta z hlediska záhad a archeoastronautiky)

S jeskyní jsou přímo spjati i další řečtí bohové, a to Hypnos, Hermes či Dionýsos. I tito bohové dle antické mytologie, měli určitou část svého života strávit v jeskyni. A řada starořeckých mytologických postav měla zas přímý vztah k podsvětí. Nejznámější jsou Hádes, bůh podsvětí a nebo Charón, což byl zas převozník do podsvětí.

Romulus a Remus, legendární zakladatelé Říma, byly synové římského boha Marta. Ty jak známo před smrtí zachránila vlčice a odchovala je v jeskyni. Mimochodem i když se jedná jen legendu, tato jeskyně je zřejmě reálná, neboť archeologové ji před několika lety skutečně objevili na římském vrchu Palatinum (Římští archeologové možná našli jeskyni Romula a Rema - iDNES.cz)

Ve starověkém Římě byl jeden z náboženských směrů tzv. „Mithraismus“. I ústřední postava tohoto náboženského směru, bůh Mithras se podle legendy narodil či vynořil z jeskyně (http://cs.wikipedia.org/wiki/Mithraismus)

V Betlémské jeskyni se údajně narodil i Ježíš Kristus. Tato jeskyně je dnes součástí baziliky Narození Páně v Betlémě.

Prorok Mohamed, když mu bylo 40 let, tak v jeskyni Hira poblíž Mekky obdržel první zjevení od archanděla Gabriela.

A po světě bychom našli i další.

V souvislosti s těmito bohy bych chtěl také zmínit odstavec z knížky Ericha von Dänikena „Znamení z vesmíru“, který si tam v kapitole 12 všiml jedné zajímavé věci. Cituji: „Nejstarší bohové stvoření vždy přicházejí z kosmu a po vykonané práci se tam vracejí. Teprve pozdější generace bohů přichází z jeskyní, hlubin země či vody.“ Pan Däniken si tak zřejmě všiml zajímavé věci, a to té, že mezi těmi bohy existuje dokonce i nějaká časová souvislost. Opět jen náhoda? Že by se civilizace těchto bytostí dostala na tu správnou vyspělou techniku až o něco později, než civilizace těch, co přiletěli z vesmíru?

Tak odkud by tedy tito bohové mohli pocházet, když ne tedy z kosmu, ale z jeskyně či podzemí? V legendách mnoha národů, a to včetně našeho českého se hovoří o podzemních prostorách, kde žijí například jacísi spící rytíři, kterým plyne čas jinou rychlostí než nám. Nejznámější takovou to českou pověstí jsou blaničtí rytíři (viz Pěší túra magickým Podblanickem). Ale existují i jejich další obdoby. Dalšími variantami o podzemních a jeskynních prostorách jsou tzv. velikonoční poklady. I tam plyne čas podstatně rychleji, než u nás. Vzhledem k onomu jinak plynoucímu času vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o žádné podzemní místo, ale pravděpodobně o vstup do nějakého paralelního časoprostoru. (tuto hypotézu jsem popsal v článku Mýtická svědectví o paralelním časoprostoru.

A teď půjdeme zas obráceně, protože hypotézu obdob planety Země v paralelních vesmírech lze dokonce zdůvodnit i za pomoci Einsteinovy obecné teorii relativity. Tato teorie říká, že libovolný objekt s vlastní hmotností zakřivuje „prostor“, ve kterém se nachází, a toto zakřivení se projevuje jako gravitace. Tedy že gravitace je zakřivení časoprostoru. A kam a jak však může být zakřiven náš třírozměrný prostor? Zcela určitě to bude nějakým jiným směrem, než jsou naše tři známé rozměry. Prostě někam ve směru čtvrtého rozměru, kde se můžou nalézat i ony hypotetické paralelní vesmíry, podobné tomu našemu. Co se však stane, když se jeden prostor zakřiví? Toto zakřivení se zákonitě musí „promáčknout“ i do toho sousedního vesmíru. Pak je pravděpodobné, že i tam se zformuje obdobné těleso, jako v tom prvním případě. A tak to stejně pokračuje dále. (tuto hypotézu jsem podrobněji popsal v článku Jsou paralelní vesmíry navzájem svoje kopie? a Můžou být vesmírná tělesa multirozměrná?

Můžou tak právě odtud oni zmínění jeskynní bohové pocházet? Jestliže by měli přicházet z obdoby planety Země v některém v sousedním paralelním vesmíru, tak sem samozřejmě musí pronikat nějak, co kopíruje povrch naší planety. Jeskyně se v tomto případě zdají přímo ideální, jako případné přestupové hyperprostorové brány. A také mám ten pocit, že to, co jsem nastínil v několika výše zmíněných odstavcích, do sebe zapadá jako ozubená kolečka.

Tak co si, záhadologická veřejnosti, myslíte? Můžeme být v této mé hypotéze alespoň na správné stopě?

Zdroje a použitá literatura: wikipedie a odkazy použité v článku

Vašíček A., Záhady Peru, Mystery Film, Ostrava 2006

Wilson C: Místa, kde se lidé setkávají s bohy, Knižní klub, Praha, 1998

Däniken E: Znamení z vesmíru, Ikrar, KK, Praha 1998

Související články:

Úžasné a málo známe předkolumbovské lokality

Uměl Kristus překonat hranice našeho 3D prostoru?

Rubrika: archeoastronautika

Autor: Libor Čermák | karma: 23.08 | přečteno: 3708 ×
Poslední články autora