V každém případě je to úžasný zážitek. Nejen to, když si ho nejdřív připravíte, pak zapálíte a opékáte si na něm buřty. To, co se děje na obloze, je také mimořádně zajímavé. Nejprve slunce zapadne za obzor. Den pomalu ztrácí na světle a přitom postupně sledujeme, jak z okolních stromů jsou vidět už jen siluety. Postupně se při tom objevují první hvězdy, až se postupně celá obloha rozzáří hvězdami a souhvězdími, které neodmyslitelně patří k letním nocím. Při pohledu na hvězdami posetou oblohu si člověk nejlépe uvědomí, jak nepatrný je on a jak nepatrné jsou jeho problémy s porovnáním s nekonečným vesmírem, jenž je zcela určitě daleko fantastičtější, než si kdokoliv z nás umí představit.
Pokud si chcete vychutnat tu nejhezčí krásu hvězdné oblohy, doporučuji k jejímu pozorování druhou polovinu července a srpen. To proto, že v červnu a začátkem července je i o půlnoci slunce příliš blízko horizontu a proto u nás nenastane dokonalý astronomický soumrak. Ale pak se nám souhvězdí ukážou v celé své kráse.
L y r a
Lyra je malé souhvězdí, které nám večer v letních měsících svítí přímo nad hlavou. Jeho nejjasnější hvězda – Vega patří mezi vůbec nejjasnější hvězdy a je od nás vzdálená 25 světelných let, což je v astronomických měřítkách relativně blízko. Hvězda Vega tvoří společně s Altairem a Denebem tzv. letní trojúhelník, který slouží k lepší orientaci na obloze.
Souhvězdí Orla je další významné souhvězdí letní oblohy. Jeho nejjasnější hvězda Altair, je druhou nejjasnější a zároveň nejjižnější hvězdou tzv. letního trojúhelníku. Je k nám dokonce ještě blíž než Vega, neboť jeho vzdálenost je pouhých 16 světelných let.
L a b u ť
Jedno z nejvýraznějších souhvězdí letní oblohy je Labuť. Díky svému tvaru bývá také nazýváno „Severním křížem“. Jeho nejjasnější hvězda se jmenuje Deneb. Ten tvoří třetí vrchol onoho letního trojúhelníku. Na rozdíl od obou předešlých hvězd je vzdálený 2000 světelných let. Nedaleko Denebu se nalézají dvě překrásné difusní mlhoviny,
které se díky svém
u tvaru nazývají „Severní Amerika“ a „Pelikán“. Obě jsou od nás vzdálené 4000 světelných let.
Dalším významným souhvězdím je Herkules, jehož tvar je určený jeho charakteristickým lichoběžníkem. Nalézá se mezi Lyrou a Severní korunou s Pastýřem (viz Krásné jarní večery pod hvězdnou oblohou). Na západní spojnici tohoto lichoběžníku se nalézá pro běžné pozorovatele snad nejzajímavější objekt tohoto souhvězdí, který lze dokonce nalézt pouhým okem.
Je to nejjasnější kulová hvězdokupa M13, vzdálená asi 23000 světelných let a obsahuje asi 300 tisíc hvězd, které jsou velice staré, až 9 miliard let. V roce 1974 k ní astronomové poslali radioteleskopem v Arecibu zprávu o naší civilizaci případným mimozemským bytostem žijícím v této hvězdokupě.
H a d o n o š a H a d
Jižně od souhvězdí Herkula se nalézá další velké souhvězdí, a to Hadonoš, který rozděluje na dvě části „Hlavu“ a „Ocas“ jiné souhvězdí, a to Hada. Je zajímavé i tím, že i přesto, že jím prochází Slunce i planety s Měsícem, a to dokonce déle než sousedním Štírem, není na rozdíl od něj považováno za znamení zvěrokruhu. K souhvězdí Hadonoše se váže ještě jedna zajímavost. Nachází se zde druhá nejbližší hvězda našemu Slunci, známá pod názvem „Barnardova šipka“. Bohužel není nijak jasná, naopak k jejímu spatření potřebujeme dalekohled. Ale, to že je od nás pouhých 6 světelných let vzdálená, ji pro nás dělá mimořádně zajímavou. Kromě toho zde není vyloučena ani přítomnost planet. Hvězdná obloha by se v takovéto vzdálenosti oproti naší příliš nezměnila. Až na jednu výjimku. Před časem jsem o ní na svůj blog připravil jednu hádanku (viz Astronomická hádanka: Orionův pás se čtyřmi hvězdami). Co kdybyste se jí opět zkusili vyluštit?
Souhvězdí Štíra se nalézá jižně od Hadonoše. Jeho nejjasnější hvězda se nazývá Antares a je ke spatření jako jasná načervenalá hvězda nad jižním obzorem. Pro svojí barvu bývá často zaměňována s pozorováním planety Mars. To proto, že je to červený obr, jehož průměr je 700krát větší než průměr našeho Slunce. A vzdálenost od nás je cca 500 světelných let.
S t ř e l e c
Pokud se důkladně podíváme na hvězdnou oblohu, nemůžeme přehlédnout pás Mléčné dráhy, který se táhne přes celou oblohu od souhvězdí Kasiopey, přes Labuť, Orla až ke Střelci a dál po celé obloze. Ale v souhvězdí Střelce se tento pás roztáhne. To proto, že tímto směrem se nachází střed naší spirální galaxie s příčkou. Pro zajímavost, je od nás vzdálený 30tisíc světelných let. A kromě toho zde byla objevena v roce 1994 trpasličí eliptická galaxie, jež je ve vzdálenosti 70tisíc světelných let pohlcována naší Galaxií (viz můj článek Jaké je galaktické okolí Mléčné dráhy?)
P e r s e i d y
Když se zmiňuji o letní hvězdné obloze, nemůžu vynechat něco, na co se mnozí pozorovatelé těší asi nejvíce. Na pozorování meteorů. V létě jsou nejvýznamnějším meteorickým rojem Perseidy. Tedy meteory zdánlivě vylétající ze souhvězdí Perseus. Můžeme je pozorovat mezi 17. červencem a 24. srpnem, přičemž v maximu, které nastává mezi 11. a 13. srpnem lze pozorovat až 110 meteorů za hodinu. Jedná se o malé prachové částečky vzniklé z komety Swift-Tuttle 1862 III, které se po střetu se zemskou atmosférou rozžhaví, a my je tak můžeme pozorovat, jako tzv. „padající hvězdy“ (viz též článek Dlouhá bílá žhnoucí kometa...)
Jak jsem tedy popsal, pozorování noční oblohy je úžasný zážitek. Ať už při večerním ohníčku někde v kempu u řeky či na chatě nebo jen posezení s přáteli u grilu, to vše může noční obloha okořenit dávkou tajemna a fantazie. Přeji všem tedy hezké léto plné příjemných zážitků a nádhernou dovolenou.
Zdroje a použitá literatura:
Zdroje: wikipedie
Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986
Karkoschka E.: Astronomický atlas hvězdné oblohy, vydavatelství a nakladatelství Blesk, Ostrava, 1995
foto: www.astro.cz