Dokumenty o historických haváriích UFO

Kontroverzní internetový sever „wikileaks“ se také údajně chystá zveřejnit tajné dokumenty o UFO. Dovolte mi však, abych ho trošku předběhl a zveřejnil zde své dokumenty o haváriích UFO. Ovšem o těch dávných či historických, které nalezneme nikoliv v tajných diplomatických archivech, ale ve starých kronikách a legendách.

Člověkem vyrobený stroj se oficiálně poprvé vznesl do vzduchu dne 4. června 1783, kdy před zraky Ludvíka XVI. vzlétl horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů a jejímž prvními pasažéry byly ovce, kachna a kohout. Dá se tedy předpokládat, že pokud se něco objevilo na obloze před tímto datem, tak zcela určitě půjde o něco zajímavého, co by zcela určitě mělo zbystřit naší pozornost. Člověk tehdy těm jevům nerozuměl, a tak si je samozřejmě přirovnával k nejrůznějším věcem, jako čerti, štíty či mlýnská kola a další. A staré pověsti a kroniky se takovýmito odkazy skutečně jen hemží. Tak si je zkusme připomenout.

P r a v ě k : A u i d ,   K l u ž – N a l o k a ,   R u m u n s k o

V roce 1974 byly v Rumunsku nalezeny v písečném nánosu v hloubce 10 metrů tři předměty. První dvě byly kost a zub mastodonta. A třetí předmět byl kovový a zřejmě byl součástí nějakého mechanismu. Zdánlivě se podobal sekyrce. Byl 20,2 cm dlouhý a vedly do něj dva otvory rozdílného průměru, které vůči sobě svíraly pravý úhel. Materiálem byla slitina ze třinácti prvků, z nichž převažoval hliník. Jeho stáří byla údajně statisíce let. Hliník byl však objeven až v roce 1825. Další prvky tvořily: měď, křemík, zinek, olovo, cín, zirkon, kadmium, nikl, kobalt, vizmut, stříbro a pallium.  J Michalčič se domnívá, že tato věc byla součástí nějakého létajícího stroje.

(Zdroj: Lenková J., Šiška V.,Mackerle I.,Zeman J.: Velká kniha otázek a záhad, V Rumunsku našli část prehistorického UFO, ZAZ č. 5, roč. 2003, Vydavatelství Včelka, Plzeň)

1 0   0 0 0   l e t   p ř .   n .   l . ,   B a i n a n – K a r a – U l a ,   Č í n a

V roce 1938 byly v oblasti Bainan-Kara-Ula čínskými archeology nalezeno 716 záhadných kamenných disků. Podle výzkumu provedeném v Moskvě v nich bylo dokonce nalezeno větší množství kobaltu svědčícím o působení elektrického výboje.  Původ disků je tak dosud obestřen záhadou. Na základě těchto disků vznikly domněnky, že zde před 12 000 lety mohla ztroskotat kosmická loď a protože ji mimozemšťanům už nešlo opravit, byli nuceni zůstat zde na Zemi. Postupem času se smísili se zdejšími kmeny a svojí historii vepsali do těchto kamenných disků. Ale tato hypotéza je samozřejmě jen pořád domněnkou.

(zdroj: Hausdorf H:: Bílá pyramida, Brána, Praha 1996)

P e j e n g ,   o s t r o v   B a l i ,   I n d o n é s i e

Podle pověsti domorodců na ostrově Bali se před dávnými věky obloha v noci rozzářila neobvyklým světlem. Těleso ve tvaru Měsíce prý dokázalo celou oblohu rozzářit tak, jak ve dne. Nejprve se prudce přiblížilo k zemi a pak zůstalo viset nad zdejšími vysokými lesy. Pak najednou vybuchlo a jedna jeho část dopadla poblíž vesnice. Ale i tak stále vydávala silné oslepující světlo. Jenže v tu noc se prý  několik zlodějů chtělo vloupat do zdejšího stavení, ale světlo to prý překazilo. Jeden ze zlodějů se ho tedy pokusil uhasit tak, že se na věc pokusil vykonat svojí potřebu. Jenže v ten moment byl mrtvý. Je docela možné, že jeho smrt způsobil zásah elektrickým proudem. Tato věc je dodneška uctívaná v chrámu Panatarah Sasih v Pejenngu.  Jedná se o nepravidelný válec o délce 186 a průměru 160 cm.

(Zdroj: Vašíček A.: Planeta záhad – Bytosti odjinud, Baronet, Praha 1999)

 

V e l i k o n o č n í   o s t r o v

Cituji místní legendu:

„Za krále Rokoroko he Taua spadlo nebe. Spadlo shora na zem. Lidé křičeli: Padalo nebe za času krále Rokoroko he Taua! Nějaký čas se dívalo – počkalo – odešlo a zůstalo nahoře.“

Podle spisovatele A. Vašíčka tato legenda popisuje nouzové přistání vesmírného korábu. Loď byla opravena a pak se zas vrátila nahoru.

(Zdroj: Vašíček A.: Planeta záhad – Bytosti odjinud, Baronet, Praha 1999)

S t a r o v ě k :   T h a j s k o

Jedna thajská pověst vypráví o pádu neznámého létajícího přístroje nebo přístrojů. Jeho trosky popisuje jako černé s netopýřími křídly a se zvířecími drápy.

(Zdroj: Dopatka U.: Velká Encyklopedie Ericha von Dänikena, Vašut, Praha 1999)

M a l a k k a ,   I n d o n é s i e

Místní domorodci tvrdí, že u hory Ophir na indonéském poloostrově Malakka se nacházejí části božské lodi, která přiletěla z nebe.

(Zdroj: Dopatka U.: Velká Encyklopedie Ericha von Dänikena, Vašut, Praha 1999)

N o v ý   Z é l a n d

Maorové, což jsou praobyvatelé Nového Zélandu, si dochovali jednu pověst o božím králi Kupeovi. Ten jednou se svojí dcerou nemohl odletět zpět do své vlasti, neboť se jeho dva ptáci nevrátili z průzkumu země.

(Zdroj: Dopatka U.: Velká Encyklopedie Ericha von Dänikena, Vašut, Praha 1999)

S t a r o v ě k :   I n d i e

V indickém eposu Mahábhárata se lze dočíst následující událost o zničení  nebeských měst:

„Šiva, který řídil tento nádherný vůz, složený ze všech nebeských sil, se připravoval ke zničení tří měst…Když se tři města setkala v poloze pro střelbu., provrtal je bůh Mahadeva svým strašným paprskem z trojnásobných pásů. Dánávové nebyli s to hledět vstříc tomuto paprsku, který byl oživen ohněm Yuga a skládal se z Višnúa a Somy. Když začala tři města hořet, spěchal tam Parvati, aby shlédl tu podívanou.“  Mnozí možná namítnou, že se jedná pouze o epos, ale toto dílo vzniklo ve starověku. A přesto popisuje něco jako leteckou bitvu. Vzhledem k tomu, že něco takového, jako letecké bitvy, vstoupilo do podvědomí moderního člověka až ve dvacátém století, uvažuji o tom, že z tohoto důvodu je tento příběh jakousi vzpomínkou na nějakou pradávnou událost, kterou obyčejní lidé nebyli s to ovlivnit.

(Zdroj: Kandžílál D. K: Letouny, kosmické lodě, podvodní města a válka hvězd v době kamenné, ZAZ č. 5, roč 2004, Vydavatelství Včelka, Plzeň)

S t a r o v ě k :   I n d i e

Opět verš z Mahábháraty: „ Rozhořela se hrozná bitva, během níž bylo vzdušné město vrženo vysoko do nebes, pak opět téměř spadlo na Zemi, bylo hnáno ze strany na stranu a ponořilo se dokonce i do moře. Když už se boj zmítal sem a tam, odpálil Ardžuna smrtící střelu, která rozervala celé město na kousky, které spadly na Zemi. Asurové, kteří povstali z trosek a tvrdošíjně bojovali dál. Ale Ardžuna

učinil bitvě konec s pomoci mocné Pasupaty. Všichni Asurové byli zničeni. Indra a ostatní bohové, oslavovali Ardžunu jako hrdinu.“ K tomu bych snad jen připomněl to samé jako v předešlém.

(Zdroj: Kandžílál D. K.:Letouny, kosmické lodě, podvodní města a válka hvězd v době kamenné, ZAZ č. 5, roč 2004, Vydavatelství Včelka, Plzeň)

S t a r o v ě k á   Č í n a

Podle starých čínských pověstí létaly v dávných dobách po obloze „draci“.  Charakterizovalo je to, že jedli, pili, ale nedýchali. Když však dýchali, vznikl vítr. Císař Jao jednou vydal příkaz, aby tato nestvůra byla zničena, a tak uprostřed umělého jezera nechal zřídit pozorovací věž, ze které bylo možné sledovat na obloze let draka. Nakonec díky ní dokázali, že se drak skutečně zřítil. Nemůžu si pomoci, ale takovýto popis mi spíš připomíná nějaký stroj, než nějakého živočicha, jehož existence  se navíc vyskytuje většinou v pohádkách. A s dalšími obdobnými případy to vidím stejně.

(Zdroj: Hausdorf H., Krassa P. :Satelity bohů, Erika, Praha, 1998, Ptáci nebo letadla?)

S t a r o v ě k á   Č í n a

Jedna čínská legenda vypráví, že souboje létajících draků doprovázely velké přívaly vody. Jedna z největších bitev se odehrála v Jaoung-Jang za panování císaře Tsinga. Nejprve se objevilo bílé světlo, které vyšlo na oblohu z východu. To údajně vydával ohromný bílý drak, který ukazoval kly a ryčel.  Z druhé strany přiletěl černý drak, který rozvířil vzduch. Oba draci pak po sobě začali šlehat blesky, což trvalo přes tři hodiny. Pověst píše, že podle toho, jak se draci k sobě přibližovali nebo vzdalovali, padal z oblohy silný déšť. Ten ustal, až když se černý drak zřítil k zemi a bílý odlétl.

(Zdroj: Vašíček A.:Neuvěřitelné skutečnosti, Mysteryfilm, Ostrava 2001)

S t a r o v ě k á   Č í n a

V příbězích dračích císařů je následující pověst: „Jednoho dne se mezi bohem vod Kung-kungem a bohem ohně Ču-žungem strhla prudká rvačka. Jejich nepřátelství přineslo světu velké neštěstí. V urputném zápase totiž narazil na horu Pu-čou, která podpírala nebe. Vysokánský štít se zachvěl v samých základech a zlomil se. Z výšin se vyvalil nevídaný kamenný proud a země se do daleka otřásla. Když nastalo ticho a zvířená mračna prachu se na pevnině usadila jako sopečný popel, že se polovina nebes rozpadla. Tam, kde ještě před chvílí zářila obloha, zela obrovská černá díra. Zkáza se nevyhnula ani zemi. Křížem krážem po ní se rozběhly černé pukliny, strmé propasti , temné prolákliny.

(Zdroj: Vašíček A.:Neuvěřitelné skutečnosti, Mysteryfilm, Ostrava 2001)

V   b i b l i c k ý c h   d o b á c h

Ve Zjevení Janově se píše: „A strhla se bitva na nebi, Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili. A nebylo již pro ně místa na v nebi. A velký drak, ten dávný had zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a sním i jeho andělé“

(Zdroj: Vašíček A.:Neuvěřitelné skutečnosti, Mysteryfilm, Ostrava 2001)

S t a r o v ě k é   J a p o n s k o

V japonské národní kronice Nihongi je napsána pověst, jak se Ninigi-no-mikoto, vnuk sluneční bohyně Amaterasu, vydal na cestu k zemi. Na jedné „nebeské křižovatce“ se nenadále srazil s neobyčejnou bohyní jménem Sarute-hiko. Její nos byl dlouhý sedm pídí a z úst a ze zadku jí vycházelo jasné živé světlo.

(Zdroj: Hausdorf H., Krassa P. :Satelity bohů, Erika, Praha, 1998)

S t a r o v ě k :   K y j e v ,   U k r a j i n a ,   t e h d e j š í   S S S R

V roce 1917 narazil český archeolog Čeněk Chvojka při archeologických vykopávkách na něco, co je považováno za starověkou vesmírnou loď – vimanu, jaké popisují staroindické texty. Znova na ní narazili dělníci, když v roce 1948 odklízeli trosky zřícené budovy. Objekt byl stříbrný a uvnitř byly údajně nalezeny nápisy v sanskrtu.

(Zdroj: Vimana se Sovětského svazu, M 2000 1/2003), Ptáci nebo letadla?)

S t a r o v ě k é   Ř e c k o

Podle staré řecké báje si prý Faethon, syn boha Slunce, vynutil od svého otce, aby mu půjčil svou sluneční bárku. On s ní skutečně vzlétl, avšak stroj se mu vymkl kontrole a Faethon se s ní zřítil k zemi, až se stroj rozžhavil. Zeus, když viděl, že svého syna už nelze zachránit, tak použil smrtící blesk a sestřelil ho, aby nedopadl na lidská obydlí. Podle pověsti dopadl zbytek této lodi do řeky Ariadnos. 

(Zdroj: Langbein W.J.: Kronika naší fantastické minulosti, ETC Publishing, Praha 1996, Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky)

Ř í m s k á   ř í š e

Podle římských kronikářů se zde v té době vyskytovaly jakési létající štíty, kterým byl přisuzován nebeský původ.  Jeden z těchto štítů údajně spadl z nebe a jedenáct dalších bylo na příkaz Numy Pompilia zhotoveno podle jeho vzoru.

(Zdroj: Hausdorf H.: Když si bohové hrají na Boha, Brána, Praha 1997, Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky)

1 .   s t o l e t í   n . l . ,   b ř e h   N i l u ,   E g y p t

Řecký filosof Plutarch se zmiňuje o zřícení „nebeské bárky“ na břehu Nilu. A ještě dlouho po této události tam bylo možné spatřit trosky ze zlatočerného kovu. Podle něho to byly zbytky jakési sluneční lodi, kterou přicestoval do Egypta bůh Osiris.

(Zdroj: Habeck R.: 10 000 let UFO, Chvojkovo nakladatelství, Praha 2001)

R o k   7 5   n . l . :   Ř í m s k á   ř í š e

Bylo vidět kámen, jak se valí ze skály. Pak však vyskočil do vzduchu, kde prý zůstal nějakou dobu a pak dopadl na zem.

(Zdroj: Patrovský V. : UFO stále záhadné, Radost 1991, Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky)

2 6 8   n .   l . :   P a l m ý r a ,   d n e š n í   S ý r i e

Italský historik Alberto Fenoglio píše, že se nad tímto městem odehrálo toto: „dvě velké ohnivé koule, které rotovaly těsně u sebe a najednou se oddělily a při tom kolem sebe metaly dlouhé světelné blesky. Jedna z koulí, jako by sama cítila, že je v nebezpečí, sestoupila a bleskovou rychlostí přeletěla město, takže teplota náhle stoupla a mnohé palmy uschly. Boj nějaký čas pokračoval stíháním a střílením blesků, až se jedna koule přeměnila v mohutný mrak, z něhož do písku padaly kameny a kusy zničeného objektu., zatímco druhá koule zmizela vysoko na obloze.“

(Zdroj: Hesemann M. Tajná věc UFO – 1. díl, Etna, Praha, 1994, Že by poselství boha Baala?)

Toto je výčet dvaceti zpráv o údajných haváriích UFO v době starověku. U všech samozřejmě uvádím zdroj, ze kterého jsem se o události dozvěděl. To aby bylo vidět, že jsem si žádnou událost nevymyslel. O co se jednalo, to nevíme, jinak bychom tyto zprávy nemohli zařadit mezi UFO. Pozor, nikde nepíšu, že se jedná o zprávy o údajných haváriích létajících objektů mimozemských civilizací! Jsou to prostě stálé záhadné, dosud nezodpovězené události. Ale zároveň tuto možnost apriori nevylučuji. Protože vyloučit předem nějakou hypotézu jen proto, že by se někomu mohla zdát příliš fantastická, je dle mého názoru nezodpovědné k vlastnímu vysvětlení onoho případu. Správný badatel musí ke všem názorům přistupovat objektivně, žádný nepreferovat ani žádný nezatracovat, a to dokud nebudeme znát na událost tu správnou odpověď, co to vlastně ti lidé tenkrát spatřili. Prostě něco se dělo a nevíme, co. A tak nám zatím se zbývá smířit s tím, že dějiny lidstva jsou v tomto ohledu mnohem zajímavější, než si mnozí z nás vůbec dokážou představit.

Související články v rubrice „archeoastronautika“