Libor Čermák

Po stopách záhadných bytostí v České kotlině

27. 06. 2010 7:27:12
Kdo zná knížky Ericha von Danikena, jistě mi dá za pravdu, že se to v nich hemží zprávami o bytostech, se kterými se setkávali lidé ve všech dobách. Ale obdobnými věcmi z našich zemí je tam jen málo, ne-li vůbec. Pojďme tedy tuto mezeru vyplnit a porozhlédnout se po něčem podobném i u nás.

Ačkoliv to možná na první pohled nevypadá, tak i u nás v ČR máme celou řadu indicií o tom, že se i zde se vyskytovaly podivné bytosti, které zaslouží zařazení mezi tzv. hraniční jevy. Dochovaly se například v lidových pověstích, kde se to podivnými jen hemží. Tím nejznámějším je bezesporu čert. Jeho údajná vizáž je všeobecně známá. Chlupatý tvor s s ocasem, rohy na hlavě a kopyto na noze. Když si to tak shrnu, někdy mne napadá, zda se v jeho útrobách náhodou neskrývá i bachor, kniha, čepec a slez, protože výše zmíněné tělesné znaky, jsou zároveň obvyklé znaky přežvýkavců. Ale to jsem jen tak odbočil. Když se však dívám na pověsti o čertech podrobněji, nemůžu neshledat určité souvislosti s tzv. moderními mimozemšťany. A tak se ptám, zda se jen tak náhodou nejedná o setkání lidí s tím samým jevem, jen s tím rozdílem, že se na to dívají podle své kulturní vyspělosti.

Tak například jak čerti, tak mimozemšťané jsou pověstní tím, že unášejí své oběti. Nejznámější z čertovských legend je například Faustův případ. Ale i z našich zemí se vypráví například pověst o Půtovi Švihovském, Novohradské hraběnce , hejtmanovi Thümlingovi z Javorníku, budenickém pánovi, hornolibchavském správci a dalších. A dnešní únosy do UFO? Podle toho, co tvrdí oběti těchto prapodivných událostí, tak je provádí malé šedivé bytosti s mandlovitou hlavou. I když své oběti zpravidla vrátí zpět, ale představme si, že by se něco podobného odehrálo ve středověku. Nebyly by takovéto bytosti náhodou považovány za ďábelské?

Zajímavá pověst se nám dochovala též z okolí obce Olešník u Českých Budějovic. V knize Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa od Martina Stejskala jsem nalezl následující zápis: „V lese za osadou Nová Ves, jsou velké jámy, kde kdysi prováděli své reje vodníci, čerti a světlíci. Jednou se mezi sebou nepohodli a svedli spolu velkou bitvu. Ďáblové při svém řádění nadělali obrovské jámy, v nichž své soky pohřbili. Dodnes se místu říká na Čertovce.“ Je to sice pověst, ale co když nám v sobě zanechala jakousi vzpomínku na podivnou prehistorickou bitvu, která se kdysi na Českobudějovicku odehrála? Zkusme se opět ponořit do myšlení středověkého člověka. Jak bychom nazvali to, čemu dnes říkáme UFO? Pokud bychom to viděli za dne, a vycházel by z toho hluk nebo kouř, nejspíš bychom to považovali za čerta. Pokud bychom to spatřili v noci, tedy byli bychom svědky nevysvětlitelného světelného jevu, nazvali bychom to světla. A co ty vodníci? Copak nemáme jejich ufologickou podobu? Dnes se jim podle mého názoru říká USO – neidentifikovatelný mořský objekt. Ovšem už byl kolikrát spatřen i v mnoha menších plochách jako třeba jezera či rybníky.

Další podivuhodnou dovedností čertů je zanechání svého otisku na skále nebo na kameni. Tak trochu mi to připomíná podivuhodné skalní otisky nalézající se například v peruánských lokalitách Ollantaytambo, Saywite či Kenko a jinde, o kterých jsem psal v článku Nezodpovězené otazníky prastarých kameníků. U nás by dle mých informací měly být otisky čertových kopyt například u Čejova (okres Pelhřimov), u Gírové, u Velkého Meziříčí, na Čertově skále u Humpolce u Lhotic (okres Pelhřimov) , u Karlových Varů, u Malého Beranova, u Novosedel nad Nežárkou, u Seče, u Studené na Moravě a i v mnoha dalších lokalitách. Někdy se otiskly i jeho řetězy nebo rýhy od kol ďáblova kočáru, jako například u Doks nebo u Višňové na Liberecku, což mi připomíná téma, kterému jsem se věnoval zase v jiném svém článku, a to Archeoastronautické středomoří. Vzhledem k tomu, že se u poslední lokality našly i pravěké nálezy, tak to dodává tomuto tématu ještě tajuplnější ráz (www.kpufo.cz/wli/wli.htm). klast1.jpg

Otisk čertových drápů by se dle pověsti měl nalézat i na jedné skalce poblíž Klášterce nad Orlicí. Toto místo je ale podivuhodné z našeho hlediska ještě jinak. V tomto městě se totiž nalézá starý kostel Nejsvětější trojice Boží. Jeho přesný vznik neznáme, protože veškeré písemnosti byly zničeny při vypálení kláštera. Ale pod jeho fasádou byl v roce 1955 objeven zajímavý objev. Zjistilo se, že na omítce jsou vyobrazeny dvě prapodivné postavy s rukama v bok, s ocasem a s jakousi podivnou čelenkou na hlavě (www.kpufo.cz/wuo/klas.htm). Co výjevy představují, se dosud nepodařilo spolehlivě zodpovědět. Dokonce se objevila myšlenka, že by mohlo jít opět o čerty. Ale kdo by kreslil ďábla na stěnu církevní budovy? Ale co mne překvapilo, bylo to, že se mi podařilo nalézt obdobu těchto záhadných postav. Na internetu jsem totiž narazil na webové stránky fotografa Pavla Lysého www.LPhoto.cz. Ten má na nich umístěnou galerii skalních rytin ze Saimaly v Kyrgistánu. Tyto skalní rytiny pochází z neolitu a jsou až 2000 let staré. A pokud si prohlédneme tento výjev, spatříme na něm velice podobné bytosti, které jako kdyby z oka vypadly onomu vyobrazení na kláštereckém kostele. Také mají ocas, ruce v bok a cosi na hlavě.

Když jsme se dostali až k záhadným vyobrazením postav, dovolte abych ještě informoval o dvou zobrazeních, které jsou ovšem velice rozsáhlé, neboť měří dokonce až kilometry. Na první pohled však vidět nejsou. Zobrazí se jen, pokud se rozhodneme zkoumat ley lines a geometrické souvislosti mezi místy. A tak jím říkám ley lines obrazce. O podobných věcech jsem již informoval v článku „Ptáci nebo letadla?otavskyhum.jpg
A nyní vám ukážu další, tentokrát ty, které zřejmě zobrazují ony podivné bytosti. Přenesme se nyní do Pošumaví, a to do města Horažďovice na řece Otavě. Pokud si prohlédneme rozmístění dalších čtyř větších měst v této oblasti, a to Sušice, Plánice, Blatné a Strakonic, zjistíme, že vytvoří dva rovnostranné trojúhelníky o velikosti cca 18 km, přičemž spojnice Sušice – Blatná a Strakonice – Plánice se protíná právě v Horažďovicích. Když zjistíme, že osa souměrnosti protíná další významné pošumavské město – Vimperk, máme zde další, tentokrát rovnoramenný trojúhelník. Když si do toho přidáme o oblast Nepomuku, která se rovněž nalézá cca 18 km od Horažďovic, už se nám docela dobře vybaví mandlovitá hlava s velkýma očima. Co pak nám asi naši předkové chtěli takovým to podivuhodným a zcela jistě nikoliv náhodným umístěním významných sídel asi říci? Když jsem navíc zjistil, že obrazec pomáhá dokreslit i řeka Otava, která doslova symetricky kopíruje ramena obou rovnostranných trojúhelníků, nezval jsem tento výjev „Otavským humanoidem“

DSC02428.JPG
Nyní se přenesme na severní část našeho území, do oblasti Českého Ráje. Kde se odehrává trochu podobného. Poblíž hradu Kost se zde rozprostírá skalnaté údolí zvané Plakánek, které je spojeno i s několika pověstmi. Jedna z nich dokonce vypravuje o čertovi, který sem unesl dceru hradního pána z Kosti, takže jsme opět u oněch únosů. Nad údolím se také nalézá hradiště Poráň, které sloužilo lužické kultuře, lidu popelnicových polí a zřejmě i v době železné. Zajímavé je i to, že z Plakánku je to cca 9 km do dalších významných skalních měst v okolí. K Drábským světničkám v oblasti Mužský – Příhrazy, k Hruboskalskému skalnímu městu a konečně k Prachovským skálám. A stejně jako v okolí Plakánku, tak se v těchto oblastech nalézají hradiště a sídliště z nejstarších pravěkých dob. Pro pravěké lidi byla skalní města nejen útočištěm před nevlídným počasím, ale pro majestátnost zdejších pískovcových věží, zřejmě i něčím jakoby chrámem. A právě skalní města Drábské světničky, Hruboskalsko a Plakánek vytvoří první rovnostranný trojúhelník. Pokud sem doplníme i Hřmenín, v jehož okolí jsou také četné nálezy například lužické kultury, dostaneme druhý trojúhelník společně s Plakánkem a Prachovskými skálami. Dostaneme tak dva rovnostranné trojúhelníky, jejichž záhada ještě více vzroste, pokud vyšetříme osu, podle které jsou souměrné. Jednak směřuje ke hradu Trosky, ale je také skloněná pod úhlem cca 37 stupňů od směru východ-západ, tedy ve směru ukazujícím na azimut západu slunce o zimním slunovratu. To že tato linie mohla být v minulosti něco víc, než jen pouze nedůležitá, svědčí například dnešní hlavní silnice, která zhruba v délce 10 km kopíruje tuto osu mezi Židněvsí a Horním Bousovem. Pokud osu navíc prodloužíme více na jihozápad, dostaneme se do oblasti mezi obcemi Vinařice a Nepřevázka, kde jsou jednak slovanské mohyly i pozůstatky předslovanského osídlení, včetně hradiště nebo keltských nálezů. Pokud tuto lokalitu spojíme s místy, které jsem popsal výše, dostaneme opět onu hlavu humanoida s mandlovitýma očima. A vzhledem k oněm skalním městům, jsem ho nazval „Skalním humanoidem“ (viz též můj článek „Nalézá se Crabwoodský piktogram i v ČR?“) skalhum.jpg

Co k tomu všemu dodat? Asi jen to, že i zde v České republice se dá nalézt mnoho indicií o tom, že historie lidstva mohla být mnohem zajímavější, než jak se učíme ve škole. Jsem přesvědčen, že spousta cenných a v tomto ohledu důležitých artefaktů ještě nebyla ani objevena. A tak nezbývá, než hledat jak je, tak možné souvislosti a současně se pokusit řešit i mnohé záhady, které nás obklopují. A možná budeme na konec i překvapeni.

Zdroje a doporučená literatura:

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

Odkazy uvedené v článku

Foto: KPUFO, www.gogole.com/maps, autor

Související články v rubrice: archeoastronautika

googlemapa ley lines obrazců

Autor: Libor Čermák | karma: 23.77 | přečteno: 7760 ×
Poslední články autora