A tak jsem se i já vydal na svojí další výpravu za poznáním naší trampské historie. Po téměř roce, kdy jste si v mém článku „Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu“ mohli přečíst o mém putování podél Velké řeky, jsem opět zvolil Svatojánské proudy. Tyto mohutné peřeje, které tomuto kraji dávaly punc romantiky, jak známo, díky jezeru přehrady skončily nakonec ponořeny hluboko pod vodní hladinou. Dnes už po nich zbyla snad už jen legendární trampská písnička „Vzpomínka na svatojánské proudy“. Ale trampové zůstali a dál zapalovali své táborové ohně, dále pořádali potlachy a sportovní turnaje a dále volili šerify svých osad. Já jsem si tentokrát vydal po pravém břehu Velké řeky, protože i ten je na osady zajímavý. (Pro ty co nevědí, co je to Velká řeka, připomenu, že se jedná o trampský název pro Vltavu).
A tak jsem se nasedl u pražského smíchovského nádraží na autobus, jenž mne odvezl až ke Slapské přehradě - do Rabyně. Vystoupil jsem u přístaviště, kde moje téměř dobrodružná cesta začínala. Odtud jsem se vydal nahoru do kopce, po modré turistické značce. Přešel jsem vesnici Rabyni, až jsem došel do Pexova Luhu, kde jsem odbočil na žlutou. Ovšem je to možné? Tady nečekaně potkávám první dnešní trampskou osadu. Několik dřevěných chat střeží dřevěná brána z březových stromů a na ní visí nevelký nápis „KENO“. Pod chatami je navíc ohniště, jasný důkaz toho, že to tu osídlili trampové. A jak jsem se dozvěděl z jejich webových stránek www.keno.wbs.cz tedy lépe řečeno z osadní vlaječky na nich umístěné, tak zdejší osada vznikla roku 1958.
Moje cesta pokračuje podél potoka, který se následkem dešťů trochu rozvodnil, a tak mne čeká nelehký úkol ho několikrát překonat suchou nohou. Po menším stoupání se dostávám do vesničky jménem Teletín, odkud pokračuji dále po žluté. Nyní jdu po rozlehlých pastvinách, na kterých se pasou stáda krav. Vlevo vedle mne je les a tam někde pod ním bývalé Svatojánské proudy. Podle mapy tam jsou i ony pověstné Bílé skály, známé z trampské písničky Až ztichnou bílé skály. Já však pokračuji dál, dokud nepřijdu do další trampské osady, do Proudů.
Trampská osada „Proudy“ byla dle údajů na svých webových stránkách http://www.trebsin.cz/proudy/index.htm založena roku 1926. A časem splynula s další osadou, a to „20. mílí“. Tato druhá osada však v roce
1942 díky napouštění štěchovické přehrady z větší části zanikla. A co víc, během 2. světové války bylo toto území zabráno jako vojenský výcvikový prostor, čímž byly i zbylé chaty značně poničeny. Po válce se sem však osadníci vrátili a postavili chaty nové. Ovšem osadní život se podařilo obnovit až později, v 60. letech. Od té doby se zde pořádá mnoho akcí. Například sportovní turnaje, brigády, dětské dny, či osadní výlety. Do dnešních dnů osada drží i několik vítězství v „Trampské lize“. Osada je poměrně rozsáhlá a je v hezkém místě nad Velkou řekou. A jak jsem se mohl přesvědčit, i dnes tu vznikají nové chaty. Ovšem jak jsem si všiml, když jsem si prohlídl vrcholky severních strání, tam vysoko nad řekou se rozprostírá osada další. Ale do té se vydáme následně.
Cestou však ještě musím zdolat údolí Krňanského potoka, které kromě soutoku dvou potoků zdobí ještě hezká dřevěná studánka. A pak se vydávám nahoru k osadě Slávie.
Těžko říci, zda podobnost s pražským fotbalovým klubem je čistě náhodná, ale když vidím osadní vlajku, tak bych řekl, že nejspíš nikoliv. Nedaleko od ní je však nádherná Smetanova vyhlídka na Vltavu. Je na ní vidět celá zákruta Velké řeky od Proudů až téměř ke štěchovické přehradě. A přímo proti vám Ztracenka. Ta vůbec první trampská osada, která v tomto kraji vznikla (Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu). Navíc jsem měl to štěstí, že jsem odtud mohl sledovat plavbu poměrně velikého parníku.
Ale pak jsem už musel jít dál. Přes pole a louky, kde mne čekala další obec Třebsín. Alespoň možnost se posílit před další částí cesty. Třebsín je však znám i tím, že v jeho okolí jsou další trampské osady (jako například Údolí Sporů, Zahrádky nebo Úsvit s údolím Ticha u Sázavy a nebo již zmíněné Proudy a Slavie), které na jeho webu http://www.trebsin.cz/pages/osady.htm mají i své stránky. Ale teď mne čeká poslední etapa mé dnešní cesty, a to přechod vrcholu Medník.
Medník je zajímavý vrch. Nemůžu si pomoci, ale jeho symetricky špičatý vrchol, alespoň pokud se na něj dívám od Sázavy, mi tak trošku připomíná pyramidu. Snad i pro jeho magický tvar, si jeho okolí oblíbili trampové. A nejen oni. Jak jsem se dozvěděl na wikipedii, je tento vrch pravděpodobně jedinou lokalitou v ČR, kde roste ohrožená rostlina kandík, psí zub.
Ale to už sestupuji dolů ke Zlaté řece, do Pikovic, kde je oblíbené vodácké tábořiště a kam i občas jezdíme s naším turistickým oddílem, který vedu. Cestou si ještě zabroukám Babičku Mary od Voskovce a Wericha, protože se v ní zpívá jak o Pikovicích, tak o Medníku. A když už jsem úplně dole, překvapí mne ještě informační tabule č. 14 na naučné stezce „na Medníku“, která se přímo zmiňuje o tomto kraji, jako o kraji oblíbeném trampy. A tak po celodenní túře směřuji na vlak do Petrova u Prahy a odjíždím domů. Cestou jsem poznal zase několik trampských osad a přitom jsem rád, že se s tím můžu podělit i ze svými čtenáři. A teď už jen můžete hádat, kam vás mezi trampy pozvu příště.
A na závěr se s čtenáři rozloučím trošku symbolicky, svým textem trampské písničky, která dosud nemá melodii. Pokud přitom někoho nějaká hezká melodie napadne, tak mi tím udělá jedině radost.
1) My jsme parta tuláků,
někdo říká čundráků,
co táboří za vodou.
Rozděláme ohýnky,
obložíme kamínky
a jsme spjati s přírodou.
Ref:
Aby jsi byl správnej chlap,
Měl bys zkusit býti tramp
a žít volnost přírodní.
Zde se nikdo neztratí,
jsme tencí i kulatí,
žijem tady mnoho dní
2) My jsme parta stanařů,
postrachem všech sadařů,
co drnkají na kytaru.
K ohníčku se sejdeme,
buřtíky opečeme,
až jsou pěkně ve varu.
Ref.
Související články:
Ladovým krajem na běžkách
Králičím údolím za trampským duchem Hagenem
Trampskou stopou po Českém Krasu
Zlatým kaňonem kolem Zlaté řeky
Po stopách trampů po Hadí řece k Askaloně
Svatojánské proudy – kolébka českého trampingu