Co s sebou do batohu na výpravu?

To vystihuje můj další tábornický „orbis pictus“, který jsem připravil nejen pro děti ze svého turistického oddílu, ale pro všechny, co mají rádi dobrodružství. Tak co si s sebou vzít na výpravu do přírody?

Opět pár poznámek:

Krabička poslední záchrany: podrobně jsem se jí věnoval v článku „Co by mělo být v krabičce poslední záchrany?“Zápalky: samozřejmě ji lze nahradit i zapalovačem. Ovšem důležité je, aby děti s nimi pracovaly pod dohledem dospělého.

Mapa: jak naučit děti mapové značky, jsem se věnoval v článku  I „mapové značky lze děti učit zajímavým způsobem“

Stan: Pokud si to situace vyžaduje, dejte dítěti s sebou na výpravu stan. U nás v oddíle, když jedeme pod stan, berou si ho zpravidla do dvojice. Ale pozor! Ať je to skutečně ta kopule pro maximálně dva osoby, která se dá dobře transportovat. Asi před deseti lety se mi stalo, že jsem jel s kluky na skautskou dřevárnu a oni si vzali takový ten velký rodinný stan. Nechtěl bych vám zažít, jak vypadala ta cesta z nádraží na tábořiště. Došli jsme. Sice asi za hodinu, celí urvaní a všichni ostatní nás samozřejmě předhonili.

Buzola: (případně kompas), ta je důležitá hlavně proto, když je třeba se podívat, kde je sever. Pokud se budou děti učit azimuty, tak nedávno jsem tady napsal jednu z možností (viz článek „Ať si děti vytváří obrazy pro bohy“).

Nádoby a jídlo na pití: osobně doporučuji nerezovou ešusovou soupravu. To proto, že ta na rozdíl od hliníkové je zdravější, hezčí a lépe se myje. Kromě toho má i tu výhodu, že například nerezové víčko od ešusu lze použít třeba i jako zrcátko. Ale pokud jste věrni klasickému hliníku, ten má na rozdíl od nerezu jen tu výhodu, že je lehčí. Ale brát vám ho nechci. Pokud mají děti problém se ztrácením lžic, doporučuji jim sehnat lžíci s proděrovanou rukovětí a tu jim připevnit k rukověti ešusu. Pak ji už snad neztratí.

Sekyrka: Těžší věci se balí víc ke dnu batohu

Prádlo: lehčí věci naopak výš do batohu.

Baterka: samozřejmě může být i čelovka. Ta je v mnohých případech i pohodlnější, protože má člověk při svícení prázdné ruce. Ale důležité je ohlídat, aby s nimi děti zbytečně neblbly a nevybily si zbytečně baterie.

Hygienické potřeby: kartáček na zuby, pasta, mýdlo, toaletní papír, atp.

Jídlo na cestu: pokud má dítě s sebou jídlo na cestu, mělo by ho sníst v den cesty. Takové věci, jako jsou salámy, sýry, řízky apod., už druhý den můžou být nepoživatelné nebo by jim mohly způsobit nějaké zažívací potíže. Pití (do nějaké lahve) je nezbytné na výpravu. Při chůzi lidské tělo spotřebuje hodně vody, a tak je nutné ji doplňovat. A prázdná petláhev se může použít i pro načepování dalšího pití.

Jídlo na výpravu: Pokud si mají děti s sebou brát jídlo, tak se nám osvědčilo toto: Aby si každý bral všechno, je zbytečné. Jednak mu to zabere místo v batohu a jednak se to na výpravě stejně všechno nesní a minimálně půlka se veze zpět domů. Proto je užitečné jídlo rozdělit. Například starší děti vezou chleby a mladší například pytlík těstovin, který je lehčí. Kromě toho si  sebou můžou vzít i nějakou pomazánku, pytlíky čaje, apod.

Spací pytel: Aby zajistil lepší tepelný komfort, je vždy lepší takový spací pytel, který je určen do nižších teplot. I takováto informace bývá na spacáku obvykle uvedena.

Karimatka: či jiná obdobná podložka je důležitá pro to, aby člověk nespal přímo na zemi, ale byl od ní dostatečně izolovaný.

Boty: Do přírody jsou vhodné především kvalitní pevné boty. Noha v nich musí dobře sedět a mělo by se v nich dobře jít i náročnějším terénem.

Co na sebe? To jsem popsal minule v článku: „Co na sebe do přírody?“

Batoh na záda: Osobně preferuji si brát zásadně batoh na záda. Proč? Daleko lépe se nese než nějaká taška přes rameno. (A viz také můj článek „Tašku na rameno? Děkuji, raději batoh“.)Co se týká kotlíku případně vařiče a dalšího nářadí, to by měl mít na starost hlavně vedoucí. Takže děti bych tím moc nezatěžoval. Dětem bych nedoporučoval ani žádné cennosti (mobily, elektroniku a podobně). Pokud nejsou vyloženě napsány v požadavcích, tak na výpravě v přírodě je nepotřebují. A když už dítě potřebuje zavolat, může poprosit vedoucího, který by mobil mít měl.

Zdroj:

Kubeš V.: Malá tábornická encyklopedie, Albatros, Praha, 2000

Moje zkušenosti

Související články:

Co na sebe do přírody? Co by mělo být v krabičce poslední záchrany?Znáte svoje kolo? Aneb jednoduchý cyklistický speciál	Interaktviní mapa severní hvězdné oblohyJak z termoláhve udělat čutoru?tábornictví a turistika