Jaké je jediné pozitivum norského Barnevernu?

Možná se budete divit, ale jedno zajímavé pozitivum pochybné praktiky norské sociální služby Barnevern přeci jen mají. A jaké? Na to bych se chtěl zaměřit v tomto článku.

Fakt, že něco takového někde existuje, totiž může posloužit i na zastrašení zlobivých a neposlušných dětí. Dříve to byly nejrůznější čerti, polednice a klekánice, které podle pohádek odnášejí zlobivé děti. Dnes jejich místo zastoupily takové ty pochybné sociální služby, jako je například norský Barnevernet a jemu podobné.

„Když budeš zlobit, přijedou si pro tebe Norové z Barnevernu, vezmou tě nám, dají tě do úplně cizí rodiny, kde budeš muset mluvit jenom norsky a nás už třeba vůbec neuvidíš!“

Může to fungovat? Možná, že jako strašidlo na děti ano. Však se mi také název této pochybné sociální služby podařilo napůl trošku i počeštit. S troškou ironie jí totiž říkám „barnebern“. To aby bylo patrné, že se zaměřuje i na braní či odebírání dětí ze svých rodin.

Jinak jsem ale toho názoru, že žádné jiné pozitivum na existenci takovýchto odebírajících praktik za údajně nesprávnou výchovu není. Svým přístupem rozkládají rodiny, což negativně ovlivňuje po psychické stránce jak děti tak i jejich rodiče. A co víc, hýří se tím i peníze ze státního rozpočtu, které namísto pěstounům odebraných dětí by mohly jít na jiné, lepší účely. Například na školství, na zkvalitnění volnočasových aktivit pro děti a mládež nebo na budování hřišť a sportovních areálů. Toto všechno by dětem pomohlo daleko víc, než existence takových praktik, které nabízí například ona nechvalně známá sociální služba Barnevernet.

Související články:

Papeže Františka se musím zastat

Kdybych byl pracovník Barnevernu, nejen že bych se styděl,

Norsku se prý nelíbí medializace praktik juvenilní justice

Praktiky juvenilní justice jsou zrůdnost

Rubrika: Ne juvenilní justici