Místní buddhističtí mniši v Kolombu mu zcela výjimečně otevřeli chrám s hrobkou a ostatky svých významných předchůdců. Ta se zpravidla otevírá jen jednou za rok kvůli zdejší poutní slavnosti, ale pro papeže Františka byla udělena výjimka. Ten tam naslouchal zpěvům a motlitbám zdejších mnichů.
Osobně si myslím, že zvláště v dnešní době má tento akt i další zvláštní význam. Jasně to ukazuje, že křesťanství a buddhismus můžou spolu žít naprosto v souladu bez jakékoliv nenávisti k druhé víře. Zvláště by si to z toho měli vzít příklad všichni ti fundamentalističtí vyznavači takových náboženství, kteří si myslí, že nad jejich víru není a na věřící jiných náboženství (kterým hanlivě říkají „nevěřící“), se dívají skrz prsty.
Kéž by se o podobné akty soužití náboženství snažili i ti rozumní představitelé jiných náboženstvích. Jsem přesvědčen, že jen právě ta náboženství, která takovéto a podobné akty mezináboženského dialogu a souladu dokážou, lze nazývat skutečnými náboženstvími míru.
Související články:
Papež ve znamení dvou třináctek