Podzimní noční obloha

Léto nám odešlo a nám na něj zůstaly už jen vzpomínky. Navíc, jak se blíží zima, stále se více a více prodlužují i noci. Co s tím? Pokud nám to počasí dovolí, můžeme se proto podívat na hvězdnou oblohu.

Na západě můžeme ještě vidět souhvězdí letní oblohy (viz Léto pod hvězdnou oblohou). Ale přímo nad hlavami a jižním obzorem můžeme nám září souhvězdí podzimní. Ty nám sice neskýtají tolik jasných objektů jako třeba v létě, ale to, co tam nahoře vidíme, jistě není nic nezajímavého. Ba právě naopak.

Dominantou podzimní oblohy je tzv. „Pegasův čtverec“ tvořený hvězdami Scheat, Markab, Algenib a Sirrah, Podle kterého hravě nalezneme souhvězdí Pegase. Hvězda Sirrah (levá horní hvězda) je zvláštní tím, že ačkoliv je součástí „Pegasova čtverce“, tak už patří do souhvězdí Andromedy, které vytváří Pegasovi jakýsi ocas. V tomto souhvězdí se nalézá jeden velice zajímavý objekt - nejvzdálenější bod ve vesmíru, který lze sledovat pouhým okem. Tím je spirální galaxie M 31 (někdy se též říká mlhovina v Andromedě), ze které k nám letí světlo více než dva miliony let. V dalekohledu spatříme, že má ještě jakési dva menší galaktické satelity M 32 a M 110. Galaxie jsou obrovská hvězdná seskupení, čítající mnoho

miliard hvězd. Dělí se na eliptické, spirální, spirální s příčkou a nepravidelné. Současně se sdružují do tzv. místních skupin galaxií. V naší místní skupině galaxií se vyskytuje přes dvacet galaxií, z nichž největší je právě M31 (asi 450 miliard hvězd). Jen tak pro zajímavost, naše galaxie - Mléčná dráha (spirální galaxie s příčkou) je vůči ní asi poloviční, ale co do velikosti v místní skupině je na druhém místě.

Zůstaňme ještě chvíli v naší místní skupině galaxií, protože se v ní nalézá ještě třetí velká galaxie a tou je galaxie M33 v souhvězdí Trojúhelníku. Toto souhvězdí můžeme nalézt hned pod Andromedou.

Když budeme postupovat ještě jižněji, narazíme na malé, ale známé zvířetníkové souhvězdí Skopce (Berana) a ještě jižněji souhvězdí Velryby. Zde, ve Velrybě, je jedna velice zajímavá hvězda, která se jmenuje Mira (Podivuhodná). Na obloze ji můžeme vidět asi tak pět měsíců a pak najednou zmizí. Ona totiž s pravidelnou periodou jedenácti měsíců mění svůj jas. Takovýmto hvězdám se říká „dlouhoperiodické proměnné hvězdy“.

Mezi Velrybou a Pegasem se táhne další velké souhvězdí a tím jsou Ryby. Ty jsou důležité tím, že v současné době se v něm nalézá tzv. „jarní bod“. To je bod, v němž se nalézá slunce v době jarní rovnodennosti. Schválně píšu v současné době, protože tento bod není stálý. Je závislý na precesi, což je pravidelné otáčení zemské osy jednou za cca 26 000

let. V současné době se blíží k dalšímu souhvězdí, a to k Vodnáři, který je od Ryb sousední souhvězdí směrem na západ.

Ještě bych se mohl zmínit o Ještěrce, jež se nalézá mezi Pegasem a Kasiopeou. Kasiopea je velice výrazné souhvězdí ve tvaru „W“, které nemůžeme na obloze přehlédnout. A navíc je u nás vidět po celý rok, protože nikdy nezapadá za obzor.

 

A na východě nám už pomalu začínají vycházet souhvězdí zimní oblohy, jež je podle mého názoru nejkrásnější (viz Vánoční hvězdná obloha je nejkrásnější

.

Zdroj: Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986

Foto: wikipedie

Mapa: Libor Čermák

Související články:

Krásné jarní večery pod hvězdnou oblohou

Léto pod hvězdnou oblohou

Vánoční hvězdná obloha je nejkrásnější

Interaktviní mapa severní hvězdné oblohy

Tajuplnosti jižní hvězdné oblohy 

Rubrika: Vesmír a život v něm