Co když každý vnímáme svými smysly jinak?

Většina z nás ví, jak vypadá modrá barva, jak zní zvuk zvonku nebo jak chutná čokoláda. Co když ale svými smysly vnímáme svět každý jinak? Je možné, aby někdo vnímal modrou barvu jinak než druhý?

To je otázka. Dokonce jsem se už párkrát setkal s tím, že o tomto problému lidé diskutují. Jde nějak dokázat, že například ty čtenáři vnímáš modrou barvu stejně barevnou jako já? A nebo ji možná vnímáš nějak jinak? Ano, jsou lidé barvoslepí, či dokonce slepí. Tam není o čem diskutovat. Pokud jsou takoví od narození, pochybuji, že si tu či onu barvu umí vůbec představit. Ale co zdraví lidé?

A nebo co třeba takový sluch? Nebo čich, chuť a hmat? Máme základních pět smyslů. Vnímáme jimi všichni stejně? A nebo to, co jimi vnímáme, je zcela individuální? Ono si lze skutečně těžko představit, že by jeden vnímal modrou třeba jako jiný červenou nebo snad ještě nějak jinak. Ale co kdyby přece? Zkusím poukázat na to, že u některých smyslů to možná tak platí.

Například chuť. Určitě každý máte svá oblíbená jídla a naopak jídla, která vyloženě nesnášíte. Například já se tu přiznám, že vyloženě nesnáším škubánky nebo nudle s mákem a jím podobná jídla. Já. Ale jsou lidé, kteří tyto jídla naopak zbožňují. Co si o tom myslet? Nejspíš to, že tito lidé zkrátka vnímají chuť těchto jídel jinak než já. Zkusme se zamyslet a třeba přijdete, milí čtenáři, i na další příklady. A jestliže něco platí o chuti, nemůže to náhodou platit také pro zbývající čtyři smysly?

A co víc! Někteří lidé dokonce umí vnímat i takové věci, jako je například tvar zvuku nebo barvu chuti. Pozor to není žádná duševní porucha! Této dovednosti se říká synestézie. Má to jen někdo. Slyšel jsem, že mnozí synestezici například tvrdí, že zvonění zvonku vypadá jako spousta trojúhelníčků. Nevím, nemůžu posoudit, protože synestezikem asi nejsem. Ale třeba je to důkaz, že skutečně každý z nás vnímá okolní svět rozdílněji než jiný.

Související články v rubrice: myšlenky