Tajemství vesmírných trojanů

Planety sluneční soustavy k sobě gravitačně nepřipoutávají pouze měsíce, neboli přirozené družice. Ale ještě jeden druh astronomických objektů, kterým se říká „trojani“.

librační bodywikipedie

Svůj dnešní článek začnu tak trochu za pomocí science fiction, kterou jsem si ve svých snech vytvořil jako kluk. Tehdy jsem přemýšlel o tom, kde by ve sluneční soustavě mohla být planeta, na které by byl obdobný život jako na Zemi. Venuše k tomu byla příliš horká, Mars studený a Měsíc zas malý. A tak mne napadlo, že by v naší planetární soustavě by přeci jen mohlo existovat jedno místo. To místo by bylo stejně příhodné jako Země avšak velice obtížně pozorovatelné. Nacházelo by se totiž na stejné oběžné dráze jako naše planeta, ale úplně na opačné straně od Slunce než Země. Takže tuto „Protizemi“ bychom měli strašně malou šanci objevit. A tak se v mých myšlenkách tvořily různé fantaskní světy, jak by to asi mohlo na takové planetě vypadat či jaká by tam mohla být civilizace.  Dnes už vím, že kdyby nějaká „Protizemě“ skutečně existovala, už bychom o ní nejspíš věděli, neboť by ji zpozorovaly naše vesmírné sondy, které mezi planetami létají.

Jenomže, jak jsem se seznamoval se sluneční soustavou, zjišťoval jsem, že tato myšlenka zas tolik úplně utopická nebyla. Podobné věci se totiž ve sluneční soustavě skutečně nalézají. Jedná se zvláštní druh asteroidů (a jak uvidíte nejen těch), kteří se nazývají trojáni. Oni se totiž tyto asteroidy usazují v místech, kde gravitace mezi planetami a naší centrální hvězdou působí zvláštním způsobem. V okolí oběžné dráhy každého většího tělesa se totiž nalézá pět oblastí, jímž se říká „librační centra. Jsou to zvláštní body v nebeské mechanice, kde se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly. Pokud se do těchto bodů dostane malou rychlostí nějaký málo hmotný objekt, například asteroid, je v nich nucen zůstat. Tyto body objevil v roce 1772 francouzský matematik a fyzik Joseph Louis Lagrange.

Body L1, L2 a L3 leží na spojnici Slunce a planety. Kdybychom to chtěli modelově ukázat na naší planetě, tak bod L1 se bude nalézat cca 1,5 milionů km od Země směrem ke Slunci. L2 pak na opačné straně od Země, než L1. Bod L3, by ležel přesně na opačné straně od Slunce, než Země.

Bod L4 leží na oběžné dráze planety kolem Slunce, ale přesně 60 stupňů před planetou. Takže Slunce planeta a bod L3, vytvoří rovnostranný trojúhelník. A konečně bod L5. To je to samé jako bod L4, avšak se nalézá 60 stupňů za planetou.

A jak tato mechanika vypadá v praxi? Naprosto reálně. Většina planet má svoje trojany. A ty bych teď chtěl ve zkratce popsat.

Jupiterovi trojané

Nejznámější skupiny trojanů vlastní planeta Jupiter. A ten má tyto skupiny celkem dvě. Skupině planetek nalézající se 60 stupňů před Jupiterem v oblasti libračního bodu L4, se říká „Řekové“. K letošnímu roku jich je známo na cca 3890 takovýchto těles. Největší z nich, planetka Hektor má velikost 300 x 150 km. Pravděpodobně se jedná i o největší trojan ve sluneční soustavě. Všechny ostatní jsou menší.

Skupině planetek nalézající se 60 stupňů za Jupiterem v oblasti libračního bodu L5 se říká „Trojané“a těch je známo asi necelých 2000. A právě od nich vzešel název trojané, na všechna taková obdobná tělesa.

Neptunovy trojáné

Další významnou skupinou, i když ne tolik početnou má planeta Neptun. Dosud bylo objeveno šest asteroidů v pozici 60 stupňů před Neptunem a tři asteroidy v pozici 60 stupňů za Neptunem

Trojáné Marsu

Svoje trojány má i naše sousední planeta Mars. Dosud těchto těles bylo objeveno pět. Čtyři z nich obíhají v pozici 60 stupňů za Marsem a jeden 60 stupňů před Marsem

Další trojané ve sluneční soustavě.

Minimálně jeden troján má i Uran. Planetka 2011 QF ₉₉ ,která je asi 60 km veliká, se nalézá cca 60 stupňů před Uranem. A aby tomu nebylo málo, už byl dokonce objeven i první trojan naší planety Země. Předloni se objevila zpráva, že bylo objevena asi planetka o rozměrech 300 metrů, která se pohybuje po docela složité dráze, avšak cca 60 stupňů před Zemí. Jmenuje se 2010 TK7. A tak je docela možné, že takovýchto těles bude víc. Avšak objevit takováto tělesa typu „trojan Země“ není nic jednoduchého, protože se nalézají dost v blízkosti Slunce.

Saturnovy měsíce

Zatím jediná z vnějších planet sluneční soustavy, u které pokud vím, dosud žádní trojané objeveny nebyly, je Saturn. Domnívám se však, že jejich objevení je jen otázkou času. Ovšem Saturn se na rozdíl od jiných svých brášků může pochlubit něčím zvláštním. A to ve své poměrně rozsáhlé soustavě měsíců. A v rámci nich zde existují dvě skupiny, skládající se z těles, která jsou vůči sobě taktéž takto vázáná. První skupina je vázaná na měsíc Dione. Tento měsíc, jenž má zhruba 1100 kilometrů v průměru, oběhne Saturn za necelé tři dny. A na stejné oběžné dráze, akorát 60 stupňů před Dione obíhá asi 18ti kilometrový měsíc Helene a 60 stupňů za Dionem pak obíhá asi 4kilometrový Polydeuces. A druhá skupina je vázaná k měsíci Tethys. Ten je nepatrně menší než Dione a Saturn oběhne jednou za necelé dva dny. A stejným způsobem jsou k němu vázány dva malé asi patnáctikilometrové měsíce Telesto a Calypso.

Když sleduji, jak se objevují asteroidy typu trojáné, a to v místech, kde by skutečně měly být, domnívám se, že je to úplná kosmická magie. A jsem přesvědčený, že se tam budou nalézat další a další takováto tělesa. I když pravděpodobně nepůjde o „Protizemě“ ve smyslu slova planety. Ale vůbec není vyloučeno, že se v těch místech skutečně něco nalézá. Tedy alespoň nějaké asteroidy o velikosti pouhých kilometrů. Když se nad tím zamyslím, jde o tělesa, která alespoň po gravitační stránce patří k planetám obdobně jako jejich měsíce.

wikipedie

http://www.minorplanetcenter.org/iau/lists/JupiterTrojans.html

http://www.minorplanetcenter.org/iau/lists/NeptuneTrojans.html    

http://www.minorplanetcenter.net/iau/lists/t_marstrojans.html

http://technet.idnes.cz/byla-objevena-prvni-planetka-jez-sdili-se-zemi-stejnou-obeznou-drahu-1is-/tec_vesmir.aspx?c=A110805_110057_tec_vesmir_mbo  

Související články:

Dlouhá bílá žhnoucí kometa…

Kde se vzaly měsíce asteroidů?

Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?

Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?

Rubrika: Vesmír a život v něm