Dětské talenty potřebují podpořit

V České televizi vznikla hezká tradice, která se vysílá vždy na Nový rok v poledne. Po každé ji rád sleduji, protože se zde představují děti od 6 do 14 let, které umí něco mimořádného. Soutěž se jmenuje „Zlatý oříšek“ a představují se zde mladí lidé, kteří jsou výjimeční v nejrůznějších oborech.

Každý kdo sleduje vynikající výsledky takovýchto mladých lidí, dá mi jistě za pravdu, že i v této věkové kategorii lze tvořit úžasné věci. A to i takové, co by nepochybně měly úspěch i v práci dospělých. Proto je dobře, že se ve sdělovacích prostředcích najdou lidé, kteří se o ně zajímají a dokážou je i patřičně ocenit. Letos se soutěž konala už po dvanácté a opět sem byly nominovány děti se zajímavými výsledky na poli uměleckém, sportovním či vědeckém.

http://folmici.czhttp://www.zlaty-orisek.cz

Každý mi dá jistě za pravdu, že pokud dítě dostane nějaké ocenění, je to pro něj velká psychologická vzpruha. Ale přeci jen bych k tomu měl dvě poznámky.

Zaprvé bych zde oddělil jednotlivce od kolektivů. Když je v něčem výborný jedinec, jsou za tím především snahy jeho samotného (i když je k tomu patřičně vedený některým z dospělých). Ale když je v něčem dobrý kolektiv, tak je to především hlavně zásluha jeho dospělých vedoucích, kteří ten kolektiv řídí. Jsou do dvě zcela rozdílné nominace. A tak kdybych mohl pořadatelům Zlatého oříšku něco doporučit, tak bych tyto dva druhy soutěžících rozložil do dvou samostatných kategorií.

A zadruhé bych se chtěl zasadit za to, aby žádný nominovaný neodcházel z této soutěže s prázdnou. Úspěchy v různých oborech se velice špatně porovnávají, a tak bych všechny ty, na které nezbil žádný z oříšků zlatých, ocenil alespoň jakýmsi oříškem stříbrným. Když už se někdo nedostane mezi těch deset nejlepších (mezi ty, které jsem v tabulce tučně označil), aby se mohl alespoň nějakým oceněním pyšnit. I to je pro něj určitá pochvala a je to pro něj vždy psychologicky lepší, než když se vrátí domů s prázdnou.  

A je tu ještě jeden důležitý pedagogický účel takovýchto a podobných akcí. Je to zároveň  i motivace pro ostatní. Když někdo chce, může být v dobrý prakticky v čemkoliv. Nikdo nemusí být jen průměrným, ale každý si může nalézt svůj obor, ve kterém bude vynikat.

Ovšem kromě takovýchto soutěží bych se chtěl snažit hledat ještě další věci, které by také mohly podpořit mladé talenty. Napadlo mne například vytvoření nějakého muzea, galérie, archivu, či jak bych to nazval, kde by byly vystavené nejlepší práce či výkony, jejichž původci jsou právě děti mezi 6 a 14 lety. Například práce dospělých malířů jsou v galériích vystaveny běžně a jejich cena jde až do tisíců korun. Ale z jakého důvodu by se však stejných poct nemělo dát i těm mladším autorům? A to se samozřejmě netýká jen výtvarných disciplín, ale jakýchkoliv. A i toto by byla zároveň motivace pro všechny ostatní školáky.

A pokud se na takovéto a podobné věci, které třeba jen psychologicky podpoří všechny nadané děti, ještě více zaměříme, myslím si, že to je velká investice do budoucnosti nejen naší kultury, umění sportu i vědy ale i do budoucnosti celé naší české společnosti.