Dlouhá bílá žhnoucí kometa…

Tak se to alespoň zpívá v jedné známé písničce. Ovšem ohledně té žhnoucí komety je pravda trochu někde jinde. Většina komet se totiž skládá z prachu a ledu, což má k pravému žhnutí jaksi daleko.

Ovšem i tak tento podivuhodný kosmický objekt odpradávna burcuje lidskou fantazii. Kometám je často připisována vina za nejrůznější neštěstí a války, ale naopak i za  dobré události. Stačí se podívat na kterýkoliv betlém s vyjádřením narození malého Ježíška. I když v té době se o kometu nejspíš nejednalo, nejspíše šlo o těsnou konjunkci Jupitera a Saturna (ale třeba také ne), je symbol komety s tradičními lidovými betlémy neodmyslitelně spjat. Pokaždé, když se na obloze objeví, umí pěkně poburcovat naší fantazii.

A to kometa také dokázala udělat s fantazií mojí, když jsem byl ještě dítě. V roce 1986 se všude mluvilo o Halleyově kometě, která tehdy byla ve svém přísluní. Já jsem byl v té době ve druhé třídě ZŠ a právě jsem se začal dozvídat své první vědomosti o vesmíru. Informace o Halleyově kometě, i přesto, že tehdy nebyla úplně ideálně pozorovatelná, mě samozřejmě nemohly minout. Dětská fantazie udělala hodně. V mé hlavě se například začaly honit nejrůznější pohádkové příběhy, jejími hlavními postavami byla (na místo zvířátek ) Halleyova kometa, Sluníčko, Země, Mars a další kosmická tělesa. Škoda jen, že jsem je časem pozapomínal, třeba by z toho dnes mohly být hezké příběhy pro děti. Snad jen má pohádka „Jak se planety učily bruslit“ je trošku vzdáleně připomíná. Nebo, když byl například maškarní ples, nechal jsem si na sebe udělat masku komety. Ku podivu jsem se v tom tenkrát cítil lépe, než kdybych šel třeba za vodníka nebo za čerta, neboť to bylo něco, co mi tehdy bylo bližší. A nebo jsem dokonce nedávno objevil pohled, který jsem tehdy adresoval přímo Halleyově kometě: „Milá kometo Halley, až z planety Země Libor Čermák“ Hold fantazie sedmi-osmiletého kluka se zájmem o všechno možné dokáže udělat hodně. Ovšem jak je to s kometami doopravdy?

Komety jsou i přes to, že za zvlášť příhodných podmínek dokáží oblohu nádherně ozdobit, poměrně nevelká tělesa. Jejich jádro, které je pevné, bývá obvykle veliké jen v řádech kilometrů. To obklopuje obal skládající se především z plynů. Takto vypadá kometa po většinu svého času. Její složení je hlavně z vody, metanu, oxidu uhličitého, prachu a příměsí dalších látek. Takovéto těleso se pak pohybuje sluneční soustavou  a podle tvaru své oběžné dráhy se dělí na čtyři základní skupiny:

-          Krátkoperiodické komety jsou tělesa s protáhlou eliptickou dráhou a jeden její oběh trvá méně než 200 let. Za jejich domov je považován Kuiperův pás, což je oblast, kde se například nalézají trpasličí planety typu Pluta nebo Eris (Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?)

-          Dlouhoperiodické komety mají také eliptickou dráhu, ale tak protáhlou, že jejich oběh trvá více než 200 let. Oběžná dráha těchto komet vede daleko za dráhu Neptuna či Pluta a to možná až do Oortova oblaku komet, jehož hypotetické umístění astronomové předpokládají ve vzdálenosti 2 000 – 200 000 astronomických jednotek (astronomická jednotka = vzdálenosti Slunce - Země), tedy ještě dále, než se vyskytuje nejvzdálenější známý objekt sluneční soustavy - Sedna.

-          Parabolická kometa je pouze jednonávratová kometa, jejichž excentricita jejich dráhy je menší než jedna

-          Hyperbolická kometa je také jednonávratová kometa, jejichž excentricita jejich dráhy je větší než 1. Takovéto komety většinou nepatří do naší sluneční soustavy, ale přicestovaly sem z oblasti vzdáleného vesmíru a po jejich průletu budou zas pokračovat dál.

Tak se komety pohybují v rámci sluneční soustavy. Ale jak se na své cestě dostávají více do blízkosti Slunce, začnou se zahřívat a jejich vnější ledové vrstvy postupně vypařovat. Tento vypařovaný plyn a prach pak samozřejmě osvětluje Slunce a my tak vidíme onen nádherný chvost. Ten může nabrat třeba až takovou délku, která se rovná vzdálenosti Země od Slunce a i více. Z tohoto důvodu nemůže nikdy onen chvost směřovat od objektu směrem ke Slunci, ale vždy od něj, a to i při zpáteční cestě. Když pak do těchto odpařených pozůstatků komet vletí na své oběžné dráze naše planeta, tak pak je můžeme pozorovat, jak proniknou do naší atmosféry v podobě meteorických rojů. Je to trošku zvláštní. Zatímco kometám lidé přisuzují samé neštěstí, tak tomu, co z nich zbude – meteorickým rojům a jejich pozorování, naopak splnění všech svých tajných přání.

Pojďme se nyní podívat na některé známější komety  podrobněji:

H a l l e y o v a   k o m e t a

To je bezesporu nejznámější kometa. V historických kronikách je zaznamenáno asi 30 pozorování této slavné vlasatice, které pocházejí z nejrůznějších dob. A teprve až v roce 1696 informoval královský astronom Edmund Halley, že komety, které byly pozorované roku 1531, 1607 a 1682 mají velice podobné dráhy a že se tudíž jedná o návraty jedné a té samé komety, které se konají každých zhruba 75-76 let. Z kronik tedy víme, že návraty Halleyovy komety se odehrály v letech 467, 240 před naším letopočtem, jak je zaznamenali čínští astronomové. Nebo v roce 12 před naším letopočtem, který někteří považují za onu betlémskou hvězdu, jenomže pořád je to ohledně narození Krista stále moc brzo. Další návrat je zaznamenán například z let 66 n.l., kdy je o ní zmíněno v Talmudu. Relativně blízké průlety byla zaznamenány z let 837 nebo 1456. A i blízko se Halleyova kometa ocitla i v roce 1910, kdy její vzdálenost činila pouze 0,15 astronomických jednotek. A tak se mnozí senzacechtiví novináři obávali, že nebezpečné plyny z jejího ohonu můžou zasáhnout naší planetu a způsobit nejrůznější nemoci. Nic se naštěstí nestalo, a tak tehdy byla alespoň kometa vůbec poprvé vyfotografována. Její poslední návrat v roce 1986 byl dosti zklamáním, protože kometa měla nejhorší pozorovací podmínky za posledních 2000 let. Její jasnost byla podobná asi jako je hvězda Polárka, a tak vypadala jen jako průměrná hvězda na obloze a mnozí lidé ji nenalezli vůbec. Při příštím návratu, který se bude konat 28. července 2061, by pozorovací podmínky přeci jen měly být o něco lepší. Na naší obloze by to měl být objekt obdobně výrazný jako například hvězdy Arkturus nebo Vega (nejjasnější hvězdy severní oblohy – viz  Interaktviní mapa severní hvězdné oblohy). A ještě jasnější bude její návrat v roce 2134, kdy by měla být jasnější i než Sírius. Jinak samotné jádro Halleyovy komety není nijak veliké. Měří asi jen 8 x 16 km a její nejvzdálenější bod od Slunce, na který se během svého 76-letého oběhu, se nalézá zhruba mezi Neptunem a Plutem. (http://cs.wikipedia.org/wiki/1P/Halley)

K o h o u t k o v a   k o m e t a

Jako další zajímavou kometu jsem vybral kometu Kohoutkovu, a to ze dvou důvodů. Jednak ji v roce 1973 objevil český astronom Luboš Kohoutek a jednak proto, že v době objevu se astronomové domnívali, že ve svém perihelu dosáhne mimořádné jasnosti srovnatelné s Měsícem v úplňku. Jenomže očekávání se nepotvrdilo a kometa měla jasnost asi jako průměrná hvězda. Teprve zpětně bylo spočteno, že její oběžnou dráhu výrazně ovlivnila gravitace planety Jupiter, která periodu oběhu komety změnila z původních 80 let na pouhých 6 let. Kometa pak byla pozorována ještě v roce 1981, 1987. Ale v roce 1994 již už údajně pozorována nebyla. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kohoutkova_kometa)

H y a k u t a k e

Mojí první velkou kometou, kterou jsem vlastníma očima pozoroval, byla v roce 1996 kometa Hyakutake. Objevil ji 30. ledna 1996 japonský amatérský astronom Yuji Hyakutake. Když jsem o tom objevu poprvé slyšel. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o nějaký omyl způsobený očekáváním komety Halle Bopp, který se tehdy očekával o rok později. Jakou jsem měl radost, když jsem se dozvěděl, že se i v tomto případě jedná o skutečně velkou kometu, která bude na naší obloze zářit v březnu 1996. A musím říci, že to byla nádherná podívaná, na kterou člověk jen tak nezapomene. Zářila nám přímo nad hlavou a její chvost zaujímal 35 stupňů oblohy. Ale její příští návrat se bohužel odehraje nejdříve za 100 tisíc let. (http://en.wikipedia.org/wiki/Comet_Hyakutake)

H a l l e   B o p p

Druhou velkou kometou devadesátých let byla Hale Bopp. Objevili ji nezávisle na sobě dva američtí astronomové. Alan Hale a Thomas Bopp v červenci 1995. A už tehdy jí předpovídali, že se stane významnou vlasaticí, která ozdobí hvězdnou oblohu. A skutečně se tak stalo a tato kometa se Zemi nejblíže přiblížila 22. března 1997. I tu jsem pozoroval, jak nad západní obloze tvořila charakteristický podlouhlý obláček, a to obdobný jako před rokem kometa Hyakutake. Hale Bopp má opět protáhlou dráhu a jeden její oběh trvá cca 2500 let. Kometa se stala rekordmankou v tom, že byla pozorovatelná pouhým okem více než 18 měsíců. Není bez zajímavosti ani to, že i k ní se vázaly nejrůznější legendy, a to například i nešťastná událost masové sebevraždy stoupenců sekty „Nebeská brána“, kteří věřili, že se tak na ní dostanou, a ona s nimi odletí kamsi do vesmíru.  (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Hale-Bopp)

K o m e t a   M c N a u g h t

Poslední velkou kometou, která byla zde na Zemi pozorovatelná, byla kometa McNaught, jež se tak stala velkou kometou roku 2007 a zároveň nejjasnější kometou za posledních 40 let. Nejblíže nám byla v únoru onoho roku, ale k naší velké smůle mohla být pozorována pouze na jižní obloze. Objevena byla v srpnu 2006 britsko-australským astronomem Robertem H. McNaughtem. Její přesná oběžná dráha nebyla zjištěna. Zjistilo se jen, že výstřednost její dráhy přesahuje 1,0, takže jde o kometu hyperbolickou, která k nám přiletěla z vnějšího vesmíru a naší sluneční soustavu nejspíš zas opustí. (http://en.wikipedia.org/wiki/C/2006_P1)

S c h o e m a k e r   L e v i   9

K tomu, že 90. léta byla by se dala označit také jako desetiletí komet, přispěla ještě jedna zajímavá kometa.

Ta sice nepatřila mezi ty, které by ozdobila naší oblohu, ale proslavila se trochu něčím jiným. Lokalitou její působnosti se v červenci roku 1994 stala planeta Jupiter. Jmenovala se Shoemaker-Levy 9. Objevena byla 23. března 1993 astronomy manžely Carolyn a Eugenem Shoemakerovými a Davidem Levim. Tato kometa byla gravitačně vázaná na Jupiter. A co víc, astronomické propočty říkaly, že se s ním má kometa srazit! A to se také v polovině července stalo. Kometa se díky slapovým silám Jupiteru nejprve roztrhala na několik kusů, které 16. července 1994 začaly dopadat na Jupiter. Srážka této komety s Jupiterem se konala až do 22. července 1994 a šlo tak o první astronomickou událost tohoto druhu, která byla nejen v přímém přenosu ze Země pozorována, ale současně i předem propočtena. Ovšem událost má i svoje varování. Největší fragment komety, který dopadl na Jupiter, odpovídal 6 milionům megatun trinitrotoluenu, což vysoko přesahuje kapacitu všech atomových zbraní na světě. Současně na Jupiteru vytvořil skvrnu, která se svým průměrem vyrovnala celé naší planetě. (http://cs.wikipedia.org/wiki/Shoemaker-Levy_9)

H a r t l e y o v a   k o m e t a

A v neposlední řadě bych se rád zmínil o nejnovější kometární události. Na konci října nás ve vzdálenosti 18 milionů km minula Hartleyova. Nebyla to sice žádná velká vlasatice. Víceméně se její jasnost pohybuje jen málo nad hranicí viditelnosti pouhým okem. Ale i tak patří pořád k těm jasnějším a významnějším kometárním událostem. Kometa byla objevena 15. března 1986 astronomem Malcomem Hartleyem, který se proslavil objevem celkem třinácti komet. Velikost tohoto kosmického tělesa je malá. Jeho jádro má pouze něco kolem jednoho kilometru. Oběžná doba je něco kolem  6,5 roku. (http://www.astro.cz/clanek/4434,  http://technet.idnes.cz/k-zemi-se-riti-hartleyova-kometa-v-rijnu-ji-uvidite-pouhym-okem-pvr-/tec_vesmir.asp?c=A100908_003519_tec_vesmir_kuz )

Tak, to bylo sedm komet, které dle mého názoru patří mezi ty zajímavější. A tak věřím, že každý, kdo si můj článek přečetl, už ví, že komety nejsou ve skutečnosti nic žhnoucího, ale naopak studeného, plného sněhu a ledu. Hold ať chceme nebo ne, voda v různých skupenstvích je ve sluneční soustavě něčím zcela běžným. Jen jsem zvědavý, jak dlouho budeme čekat na objev další velké komety, která naší obloze dá punc něčeho, co upoutá pozornost většiny lidí. Takový objev může přijít buď za dlouho. Může to trvat deset let nebo i více. A nebo to naopak může být zcela nečekaný objev, jako kometa Hyakutake. Ta byla objevena na konci ledna 1996 a o pouhé dva měsíce jsme ji tu už měli a to s plnou parádou. A aby vám to čekání na další velkou kometu rychleji uběhlo, můžete si třeba mezitím zazpívat některou z písniček, jejichž je kometa hlavní motivem. Ať už je to písnička Jany Kratochvílové   dlouha-bila-zhnouci-kometa, jejíž název jsem si vypůjčil pro tento článek. Nebo to může být i písnička Kometa od Jarka Nohavicy nebo od Slávka Janouška písnička o té nejznámější vlasatici, prostě Halleyova kometa.

Zdroje včetně fotografií:

Wikipedie,

odkazy uvedené v článku

Souček L.: Nebeské detektivky, senzace a záhady, Baronet, Praha, 1997

Hlad O., Pavlousek J.: Přehled astronomie, Polytechnická knižnice, Praha, 1990

Související články:

Kde všude hledat život ve sluneční soustavě?

Kde se vzaly měsíce asteroidů?

Jak pak znáte vnější část sluneční soustavy?

Jaké je galaktické okolí Mléčné dráhy?

Jaký tajuplný kód nám předává sluneční soustava?

Co by také mohla být betlémská hvězda?