Možná jste ve sdělovacích prostředcích zaregistrovali zprávu, že bylo zjištěno, že v minulosti již byl život na Marsu. Jak se na to přišlo? Před třinácti lety, v roce 1996, přišli vědci s objevem, že na meteoritu ALH84001 nalezeném v roce 1984 na Antarktidě a který přitom pocházel z planety Mars, byly objeveny struktury, podobající se bakteriím. (viz můj článek Život na Marsu?). Zpráva zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Mnozí vědci v tomto kameni začali vidět důkaz, že život se nevyvinul jen na třetí planetě sluneční soustavy. Dokonce i sám tehdejší americký prezident Bill Clinton si ho všiml a prohlásil: „Hornina k nám promlouvá přes všechny ty miliardy let a miliony mil. Hovoří o možnosti života. Jestliže se tento objev potvrdí, je to s jistotu jedno s nejpřekvapivějších nahlédnutí do vesmíru, jakého se vědě doposud dostalo.“ Ovšem ozvaly se i hlasy kritiků, které začaly tvrdit, že se kameny mohly kontaminovat až zde na Zemi. A tak povyk kolem tohoto 2 kg těžkého kamenu začal postupně ochlazovat. Jenomže letos se naštěstí opět vrátil na scénu. Vědci totiž použili lepší přístroje a modernější vybavení a znovu si na legendární meteorit posvítili. A výsledek? Dokonce i mnozí skeptici z roku 1996 začínají mít na věc jiný názor. Například astrobiolog Dennis Bazylinsky z University v Nevadě prohlásil: "Myslím, že studie je excelentní. Dosud jsem byl skeptik, ale dokument v podstatě vyloučil nebiologické vysvětlení,"   Nově objevené struktury, které připomínají produkci bakterií, se totiž nalézají hlouběji pod povrchem kamene, což naznačuje, že tam byly dříve, než kámen dopadl na Zemi. Závěrem tohoto odstavce přidávám i odkazy na dva články z médií: Jednak   Na Marsu byl život. Stopy bakterií skrýval meteorit z Antarktidy (idnes.cz) a Před tisíci lety přiletěl na Zemi život z Marsu (novnky.cz).

V souvislosti s tímto případem bych též chtěl připomenout některé další příbuzné případy. Jednak je to objev kyseliny mravenčí (nejjednodušší organické kyseliny), která byla objevena na jednom z meteoritů spadlých v roce 2000 v Kanadě: Na kameni z vesmíru přicestovala mimozemská kyselina mravenčí.

Organické sloučeniny byly objeveny i v jiném známém meteoritu, a to v meteoritu Murchison, objeveném v roce 1969 v Austrálii (http://en.wikipedia.org/wiki/Murchison_meteorite) . Navíc, jak oznámil v roce 1997 astrofyzik Richard B. Hoover, i na tomto meteoritu prý bylo objeveno něco, co se podobá fosilním mikroorganismům. Tento meteorit však nepochází z Marsu, ale odněkud jinud, neznámo odkud.

 A o ještě o dvou podobných meteoritech se zmíním. Oba dle vědců, stejně jako ALH84001 pocházejí z Marsu. I ty obsahují údajně a dle mých zdrojů struktury podobné bakteriím. Jednak jde o meteorit nalezený v roce 1911 u egyptského města Nakhla a pak jde o meteorit nalezený v roce 1865 u Shergotty v Indii (NASA chce nalézt více důkazů pro existenci minulého života na Marsu)

Důležitou surovinou pro vznik života je voda. Jeden z výše uvedených odkazů, které jsem přikládal k odstavci o nejnovějších výzkumech ALH84001, se zmiňuje i o tom, že meteorit nese i stopy po působení vody v kapalném skupenství. Jak se z nejnovějších výzkumů ukazuje, voda je ve vesmíru něčím zcela běžným. Na jaře letošního roku zveřejnil  John McKean z Nizozemského institutu pro radioastronomii nový objev, který říká, že byly nalezeny důkazy o přítomnosti vody i v daleké cizí galaxii ( Vědci objevili nejvzdálenější vodu ve vesmíru). 

Ovšem nejen v dalekém vesmíru. Voda byla objevena i v tom vesmíru nám velice blízkém. Ještě nedávno jsme se ve škole učili, že Měsíc je pustý svět bez vody. Dnes víme, že už to není tak docela pravda. Začátkem listopadu jsme mohli sledovat sondu LCROSS, kterou NASA vyslala k Měsíci, aby tam narazila do oblasti kráteru Caebus poblíž jižního pólu, kde se předpokládaly větší zásoby ledu.  Při nárazu, při kterém vznikl kráter o velikosti 20 metrů a hloubce pět metrů, se do okolí dostalo i velké množství vodní páry, která by dodala desítky litrů vody (Na Měsíci je velké množství vody, potvrdila NASA po bombardování).

Nyní si zkusme tento objev propojit s jinými zajímavými objevy. Vědci z Evropské kosmické agentury vloni oznámili, že se jim podařilo vypěstovat rostliny v půdě, která svým složením odpovídá měsíčnímu regolitu. Vědci pěstují rostliny v napodobenině měsíční půdy - Denik.cz A NASA zas provedla obdobný pokus se sinicemi. Pozemské sinice mohou růst v měsíční půdě. A nebo s dalším zajímavým zjištěním, že se na Měsíci podařilo na sondě Surveyor 3 přežít pozemským mikroorganizmům „Streptococcus mitis“ tři roky. Možná jste poznali kam směřuji. Je to sice jen čistě hypotéza, ale při těchto všech objevech, o kterých jsem se zmínil, by zas tak šíleně znít nemusela. Vždyť Měsíc, jako potencionálního nositele nějaké formy života označil vedle Marsu, Ceresu, Pallasu, Vesty, Ganymédu, Evropy, Titanu a Tritonu i přední americký vědec  dr. Thomas Gold (1920-2004) z renomované Cornellovy university.

Jak je vidět, vědci i ostatní lidé této planety začínají mít stále častěji k životu mimo planetu Zemi otevřenější mysl. A je to dokonce vidět i na církevních představitelích. Tak například Vatikán nedávno uspořádal několikadenní seminář na téma astrobiologie, na kterém se tázal, zda existuje nějaká forma mimozemského života (viz Vatikán se táže, zda existuje mimo Zemi život). I přesto, že život tam venku ještě nalezen nebyl, mnozí účastníci tohoto semináře jsou přesvědčeni, že takový objev přijde poměrně brzy. Zvlášť sympatický je mi ředitel vatikánské astronomické observatoře, argentinský jezuita José Gabriel Funes, který vloni prohlásil, že víra v Boha je slučitelná s vírou v mimozemšťany, a dokonce řekl, že by mohla existovat planeta obydlená bytostmi, které se neprovinily prvotním hříchem. (viz též můj článek Vatikán uznává existenci mimozemšťanů)

A je to dobře, že jak vědci, tak teologové se snaží jít tímto směrem. Alespoň bude lidstvo dobře připraveno, až toto poznání jednou definitivně přijde. Pokud bude lidstvo na tuto informaci skutečně dobře připraveno, nemuselo by pak dojít k tolik obávanému kulturnímu šoku, ale místo toho, by to mohlo mít na něj kladný vliv. A jaký? Především ten, že jak lidi, tak i jednotlivé pozemské národy by pak k sobě mohli mít o hodně blíž než je tomu dnes. Zanechají svých žabomyších sporů (jak je to dnes obvyklé) a místo toho si začnou připadat jako jeden pozemský národ, jehož obyvatelé se vydají vstříc společné budoucnosti ve vesmíru.  

Zdroje a použitá literatura:

Wikipedie a odkazy uvedené v článku

Dále:

Potvrdí sondy život na Marsu?, Magazín 2000 č. 11, roč. 1996, Etna

Šance najít život, Magazín 2000 č. 10, roč. 1997, Etna

Nové důkazy života, Magazín 2000 č. 1, roč. 1998, Etna

Kyslík na Měsíci, Magazín 2000 č. 13, roč. 1999, Etna

podle Johanese von Buttlara, Život na Marsu, Magazín 2000 č. 15, roč. 1999, Etna