Pohádka: Jak se planety učily jezdit na kole

V době Vánoc se už několik let snažím dodržovat tradici, že zde zveřejním nějakou svoji pohádku. Na letošek jsem vymyslel pohádku kosmickou o tělesech sluneční soustavy. Takovou, která by mohla dětem pomoci i ve škole.  

Tento příběh je jakési pokračování pohádky: "Jak se planety učily bruslit"

Bylo to v těch dávných dobách, kdy se naše Slunce a jeho planety vydaly na společnou cestu po Mléčné dráze. Když se všechny čtyři obří planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun naučily jezdit na kolečkových bruslích (viz Jak se planety učily bruslit), rozhodlo se Sluníčko, že by do nějakého sportu mělo zasvětit i své čtyři menší planety, Merkur, Venuši, Zemi a Mars, aby se po své dráze pohybovaly rychleji než ty čtyři vzdálenější. A tak přemýšlelo, ale na nic nepřišlo. A tak se šlo poradit ke své nejbližší sousedce Proximě Centauri.

"Ahoj Proximo. Můžeš mi prosím poradit nějaký zajímavý sport pro mé čtyři nejbližší planety, aby byly na své cestě rychlejší než ty vzdálenější planety?"

"Snadná rada, milé Sluníčko," odpověděla Proxima. "Zkus u nich to, co dělám já! Podívej se na mne. Nevšimlo ses někdy, že já tu jezdím na kole? Ano! Dvě hvězdy, a to Alfa Centauri A a Alfa Centauri B, které obíhám, tak mi vlastně tvoří takový bicykl, na kterém kolem nich jezdím. Možná, že by se právě jízdní kola zalíbila tvým čtyřem planetám."

Sluníčku se nápad Proximy Centauri velmi zalíbil. A tak na její radu napsalo do souhvězdí Velkého vozu, kde mají výběr ze všelijakých vozítek, zda tam náhodou také nemají i jízdní kola. A výsledek? Když nastaly vánoční svátky, tak Merkuru, Venuši, Zemi a Marsu přišly pod stromeček dárky v podobě čtyř krásných jízdních kol v barvách, které u planet převládají. Hnědé pro Merkura, žluté pro Venuši, modré pro Zemi a červené pro Mars. A tak planety na ně usedly a začaly se na nich učit jezdit.

A jak jim to šlo? Po pravdě řečeno různě. Merkuru s Venuší jízda na kole vůbec nešla. Zkusili to, ale každou chvíli z nich spadly. Držet rovnováhu se zkrátka nenaučily. A tak není divu, že svoje kola za nedlouho odložily.

Za to Země a Mars byli daleko šikovnější. Také jim ze začátku jízda nešla. Ale jak trénovali, šla jim jízda na kole stále lépe a lépe. Mars na své kolo nedal dopustit, a tak se do něj zamiloval, že už mu zůstalo na vždy. Obě kola jeho dvoukolového miláčka tak dodnes tvoří dvojice jeho měsíců Fobos a Deimos.

A Země? Ta největší z čtyř vnitřních planet byla ze všech i tou nejšikovnější a musela jít všem ještě větším příkladem. A tak časem dokonce přesedlala z bicyklu rovnou na jednokolku. A tu můžeme u ní dodnes vidět v podobě jejího Měsíce.

A Merkur s Venuší? Ty už na svá jízdní kola dávno zapomněli. Svědčí o tom i to, že nemají žádné své měsíce. Ale také i to, že na rozdíl od Země a Marsu nejsou tolik obratné, protože se otáčejí kolem své osy hodně pomalu a den na nich trvá hodně dlouho.

Další pohádky:

Pohádka o zázračném betlému

Jak se planety učily bruslit

Jak inlajny chtěly být čisté

Pohádka o (ne)šťastné Třináctce

O Honzovi a říční víle Stříbravě

Pohádka o dračím stromu

Pohádka „O bílé paní Bradlecké“ a další mé dárky čtenářům

 O zakleté králově a kouzelném amuletu