Jak vidím budoucnost českého státu v příštích 20. letech?

Na tuto otázku se ptá antizemanovský server Forum 24 známých (tedy zřejmě asi protizemanovských) "osobností". Dovolte, abych se k této věci vyjádřil i já i když asi čtenáře onoho plátku mé vize asi moc nepotěší.

Na otázku, "Jak vidím budoucnost českého státu v příštích 20. letech?", bych já odpověděl dvěma způsoby. A to tak, že bych napsal, jakou budoucnost bych si přál a jakou bych si nepřál.

Nejprve popíšu, jakou budoucnost bych si nepřál, i když někteří pražskokavárenští "intelektuálové" by si ji možná přáli. V žádném případě bych občanům naší země nepřál diktaturu politické korektnosti a diktaturu multikulturalismu. V žádném případě bych například nechtěl to, aby každý tady musel brát ohledy na zfanatizované náboženské sektáře, jejichž kultura je neslučitelná s kulturou naší a kteří chtějí vítězství své kultury nad světem. V žádném případě bych si nepřál, aby takto zfanatizovaných sektářů, jejichž kultura je neslučitelná s kulturou naší, mělo v naší zemi přibývat. V žádném případě bych si nepřál, aby nejen multikulturalismus, ale i jakákoliv jiná politická doktrína byla v tloukána do dětí ve škole. V žádném případě bych si nepřál, aby u nás chodili lidi k soudu (nebo dokonce do vězení) jen proto, že jejich vyjádření se nějak dotkne výše popsaných náboženských sektářů. V žádném případě bych si nepřál, aby u nás byla zavedena tzv. juvenilní justice po vzoru Norska a podobných zemí. V žádném případě bych si nepřál, aby u nás byly zakazovány nebo dokonce předělávány díla klasických autorů jen z těch důvodů, že nejsou genderově či politicky korektní. A tak bych mohl pokračovat dál s dalšími věcmi, které bych si skutečně nepřál a které by jistě vyznavačům politické korektnosti nadzdvihly mandle. I když se bojím toho, že pokud by se k moci dostali právě oni, že něco takového budou chtít zavést.

A teď ještě popíšu, jakou budoucnost českého státu bych si přál. Přál bych si především takovou budoucnost, která bude ekonomicky prosperovat a ekonomicky předhánět jeden vyspělý stát za druhým. Přál bych si takovou budoucnost, kde se nebude s žádným člověkem (ani tím nejníže postaveným) jednat jako s hadrem. Přál bych si takovou budoucnost, ve které se nikdo nebude bát říci na veřejnosti svůj názor. Přál bych si takovou společnost, ve které půjde dopředu i kultura, a to bez ohledu na to, zda je či není politicky korektní. Přál bych si, aby se v příštích dvaceti letech opět začaly více točit klasické komedie, na které se budou lidé v televizi těšit i za sto let. A i tady bych mohl pokračovat dál.

Tak co, milí čtenáři. Která má vize příštích dvaceti let se vám více líbí? První nebo druhá? Osobně se tedy domnívám, že to, kam se vydá naše společnost, není o filozofování. Ale je to především o lidech, které si vybereme do čela. Pokud si vybereme multikulturalisty a stoupence politické korektnosti, naplní se první vize. Pokud si vybereme odborníky, demokraty a stoupence svobody slova, mohla by se snad naplnit ta druhá vize. Takže budoucnost příštích nejen dvaceti let není na filozofování, ale o nás, jakou cestu si vybereme.

Související články:

Jak si vůbec někdo může přát konec demokracie v Česku?

Mají učitelé při výuce vykládat dětem své politické názory?

Neomarxisté mají strach, že se jim tu nepodaří nastolit jejich nová totalitní diktatura

Muzeum totalitních režimů by mělo vzpomenout i na islamismus a multikulturalismus