Holašovice se nalézají cca 16 kilometrů západně od Českých Budějovic.
Ves je poprvé připomínána v rove 1292 (vláda krále Václava II.)
Vesnici většinou obývali německy mluvící občané.
Po odtržení pohraničí v rámci Mnichovské dohody tak ves byla připojena k Říši.
A po skončení 2. světové války naopak došlo k odsunu většiny německy mluvících obyvatel.
V roce 1995 se Holašovice staly vesnickou památkovou rezervací.
A v roce 1998 se dostaly na seznam kulturního dědictví UNESCO.
A důvod? Jádro vsi tvoří 23 chráněných památkových usedlostí z 19. století, postavené ve stylu selského baroka.
Všechny usedlosti jsou rozloženy podél obdélníkové návsi o rozměrech cca 210 x 70 metrů.
Kaple sv. Jana Nepomuckého na návsi.
Ves sloužila i jako kulisa k několika filmům.
Například "Už zase skáču přes kaluže" z roku 1970 s malým Vladimírem Dlouhým v hlavní roli.
Nebo film "Stříbrná paruka" z roku 2001.
A nesmím zapomenout ani na Babovřesky od Zdeňka Trošky z roku 2013.
Výlet sem je skutečné pohlazení po duši někoho, kdo chce nasát venkovskou atmosféru.
Při své návštěvě Holašovic jsem navštívil i Selský dvůr.
Zde se v prostorách bývalých stájí nalézá muzeum hospodaření na vsi v 2. polovině 19. století.
A druhou věc, kterou jsem se nemohl v Holašovicích nechat ujít je návštěva zdejšího "stonehenge"
Na rozdíl od pravěkých anglických originálů jsou však toto moderní megality z roku 2008.
Pojďte si tak ještě na závěr vychutnat venkovskou atmosféru Holašovic na dalších fotografiích.
Použité zdroje informací: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hola%C5%A1ovice
Foto: Libor Čermák
Další podobná místa na mém blogu:
Za zubrnickými mlýny a Dešťovou vílou
Za vánočními tradicemi do skanzenu v Kouřimi |