Ano, občas mi příjde meil, co že jsem si to dovolil psát. Dokonce jsem našel takové rekace na FB svých konkurenčních kolegů z našeho zastupitelstva. Z nichž někteří si dovolili opřít, a to já v komunální politice považuji za obzvlášť zvrácený přístup, nejen do mých politických názorů, ale i do mých dalších nepolitických aktivit ze soukromého života. To do komunální politiky nepatří a voliči by to měli trdě spočítat každému, kdo s něčím takovým začne. I když jsem jim pak slušně poděkoval alespoň za propagaci mého blogu. Protože i takováto propagace je propagace mých názorů.
Ano, věnoval jsem se prezidentské volbě i na blogu. Ostatně podobně, jako jsem se občas věnoval politickým záležitostem po těch celých deset let, co jsem tady na blogu (viz moje blogerská rubrika Politika a společnost ). A že jsem v době voleb psal články denně? Tak podívejte se. V tuto chvíli mám na blogu 1764 článků, a to na nejrůznější témata (více než 60 rubrik). A jestliže za pár dní tomu bude deset let, co sem píšu, tak je to v průměru jeden článek za dva dny. Čili jinak řečeno, psát články denně není pro mne žádný problém stejně, jako to pro mne byl problém po celých těch deset let. Zkrátka a dobře jsem člověk, kterému v hlavě pořád něco šrotuje a nerad si své myšlenky nechává jen pro sebe.
Ale vraťme se k těm frustrovaným drahošovcům a pražskokavárečníkům. Pan Halík prý nedávno někde řekl, že po prezidentských volbách viděl slzy v očích mladých lidí. Tedy asi to, že viděl slzy v očích těch, kteří nevolili Miloše Zemana, protože určitě všichni mladí lidi nevolili Drahoše. Zajímavá to rakce. Jako kdyby vítězství Miloše Zemana a prohra Jiřího Drahoše nějak ohrožovala demokracii v Česku či dokonce jejich existenci. I když oni si to z nepochopitelných důvodů skutečně myslí! A co já s tím? Jestliže nastává pláč a skřípění zubů u těch, kteří by rádi v České republice nejraději nastolili ještě hlubší či dokonce hluboký multikulturalismus, jako tomu je v některých státech západní Evropy, je to pro mne jako pro antimultikulturalistu a antineomarxistu samozřejmě jen balzám na nervy.
A z podobných světových stran se za moje články začali navážet i na mne. Jako kdyby jeden jediný bloger dokázal něco ovlivnit. I když po pravdě řečeno, tak za leden čtenost mých článků po několika letech překročila 60 tisíc přečtení. A rozdíl mezi J. Drahošem a M. Zemanem byl asi jen cca 150 tisíc hlasů. A to není zas tak velký poměr. A tak říkám, že pokud by moje články přesvědčily byť jen jednoho nerozhodného voliče, tak bych to samosřejmě považoval za svůj velký úspěch.
Související články:
V Praze se chystá demonstrace proti svobodě a demokracii
Je váš postoj skutečně i váš názor?
Neomarxisti, ruce pryč od pana kardinála!