Libor Čermák

Na třicet let starém kole podél Vltavy

22. 08. 2017 11:28:13
Tuto neděli docela vyšlo počasí, a tak jsem se rozhodl pro další výlet. A to výlet rovnou na kole. Vydal jsem se podél Vltavy z pražského Braníku, přes Zbraslav do Vraného mad Vltavou a Skochovic a zpět. A docela zážitek.

Nejprve jsem se ráno rozhodoval, které kolo si vezmu s sebou. Kola mám dvě. Jedno horské z roku 2001, které jsem si pořídil, když jsme před šestnácti lety uspořádali cyklistický letní tábor pro členy našeho oddílu. Na tom jsem absolvoval všechy předešlé cyklovýlety, které jsem na svém blogu popisoval. Tedy "Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic", "Na kole podél Jizery", "Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka", "Na kole podél Labe" a "Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara". Ale vzhledem k tomu, že tentokrát nepojedu po žádném složitém terénu, ale většinou jen po rovynných asfaltkách kolem Vltavy, tak co kdybych si tentokrát vzal pánskou silniční Libertu, kterou jsem dostal ještě jako dítě? Před několika lety jsem si toto kolo nechal zrekonstruovat a tak opět jezdí. A tak jsem se s ním vydal vlakem do pražského Braníka. A odtud po vltavské cyklostezce.

Vlastně jsem tudy nejel poprvé. Před časem jsem tuto trasu jel i na inlajnech, o čemž jsem udělal reportáž v článku "Inline výlet kolem Vltavy". A letos v červnu, na konci školního roku, jsme pro šest vybraných dětí z našeho turistického oddílu za odměnu uspořádali cyklistický výlet po vltavské cyklostezce. Mimochodem, vzal jsem si s sebou to samé kolo, které mám s sebou teď. To proto, aby děti měly nějakou srandu i motivaci z nějakého toho retra. A zvládlo se to. Akorát jsem je chtěl na konci výletu za odměnu vzít do lanového centra, které je u stezky nedaleko nádraží, ale měli tam zavřeno pro nějakou soukromou akci. A do třetice tuto cyklostezku jsem použil i pro svůj aktuálně tvořený seriál "Páťa a kolo Zláťa", a to v dílech "Páta a kolo Zláťa: Zloděj na cyklostezce ".

A tak jsem podjel Branický most, známější spíš pod jménem „Most inteligence“. Je to železniční most, budovaný v letech 1949 – 55, jenž je tak nazýván na připomenutí smutného faktu, že na jeho stavbě pracovala i řada příslušníků tzv. inteligence (právníci, inženýři, lékaři, filosofové a další vzdělanci), kteří z politických důvodů byli nuceni v 50. letech nastoupit do dělnických profesí.

A dojel nejprve k lodní restauraci.

A modřanskému jezu.

Zpestření je jistě i keltský labyrint, který se tu nalézá na jednom z okolních hřištích. Ten jsem tentokrát nevyfotografoval, a tak pro změnu přidávám fotku, kterou jsem tu vyfotil při červnové výpravě s turisťákovými dětmi. To, kdyby si někdo všiml, že tam mám jiné kalhoty.

Vltavská cyklostezka tady vlastně kopíruje vlakovou trať na Dobříš a do Čerčan. Tento vlak zrovna stojí na zastávce Praha - Modřany.

No a u ní nějaká maminka s dětmi krmila kachny a labuťě.

Dojel jsem až k Lahovickému mostu, který od roku 2010 součástí Pražského okruhu.

Most je zajímavý tím, že ho od roku 2014 doplňuje i lávka pro cyklisty. Pozor! lávka není vhodná pro inlinebruslaře, kterých se na cyklostezce také pohybuje hodně. Její povrch tvoří ocelový rošť a ten by dokázal kolečka inlinebruslí nevratně poškodit. Ale když po něm jedete na kole a přímo pod pedály vidíte i Vltavu, je to docela hustý zážitek.

Vltava z mostu. Vlevo je vidět i dlouhá nájezdní rampa na most.

A i tady tvoří svá umělecké dílka sprejeři.

To další most v pořadí má také dost společného s cyklistikou. Jmenuje se "most Závodu míru", což byl cyklistický závod konaný v letech 1948-2006. Tento železobetonový most byl postaven v roce 1964 na místě staršího železného mostu z roku 1896 spojujícího Zbraslav se Závistí. Na most jsem vyrazil i já. A to ze dvou důvodů.

Jednak jsem si chtěl vyfotit vrch Hradiště s keltským oppidem Závist. Na tom jsem byl v roce 2011 při výletu "Krajem, kudy chodívali trampové na osady". A tak připomenu, že se jedná o naše jedno z největších keltských hradišť, které fungovalo v období mezi 6. stoletím před naším letopočtem a 1. století našeho letopočtu.

A pak, jsem se chtěl podívat do Zbraslavi, která leží na druhém břehu Vltavy. Ta je poprvé zmiňována roku 1115 (doba vlády knížete Vladislava I.).

Ale poblíž náměstí se nalézá Zbraslavský zámek. Na jeho místě nejprve stál cisterciácký klášter z roku 1292. Během 18. století byl barokně přestavěn a jeho architektem byl Jan Santitni. Klášter fungoval do roku 1785, když byl císařem Josefem II. zrušený. Později z něj vznikl cukrovar a v roce 1910 ho kupuje textilní průmyslník Cyril Bartoň z Dobenína. Ten nechal zámek přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče zpět na zámek. Dnes je zámek vrácen zpět Bartoňům z Dobenína. Ale to nejsou zdaleka všechny zajímavosti, které se k zbraslavskému zámku vážou.

Hned vedle je barokně přestavěný kostel sv. Jakuba Většího, kde je pochován král Václav II. Dříve tu byli pochováni i další Přemyslovci, dokud nebyli přeneseni do katedrály svatého Víta. Ve středověku tu totiž stál konventní chrám Panny Marie, který měl velikost a všechny prvky středověkých katedrál. Bohužel během husitských válek byl zbořen. To je samozřejmě ohromná škoda, neboť kdyby se tak nestalo, měla by dnes Praha dvě katedrály, čímž se může pochlubit v Česku jen Kutná Hora.

Je tu i zámecký park, který je bohužel otevřený jen s části.

Já jsem se pak vrátil zpět přes Vltavu na Vltavskou cyklostezku a pokračoval jsem dál na jih. Za nedlouho jsem na druhé straně Vltavy spatřil zbraslavský kamenolom. Ten jsem měl v roce 1994 možnost osobně navštívit, když jsme zde byli na exkurzi v prvním ročníku stavební průmyslovky.

Za nedlouho jsem se dostal ke Károvskému údolí, kde asfalt končí. Bruslaři se tu zpravildla otáčejí, protože na hlíně se jim špatně jezdí. Otočili jsme se tady i v čevrnu my, když jsem tu byl s turisťákovými dětmi na cyklovýpravě. Tehdy tady bylo i dřevo z poražených stromů, takže si tu člověk mohl posadit a za příjemní vůně dřeva i nasvačit. Teď už tu dřevo nebylo, a tak jsem ani nezastavoval a pokračoval dál po cca půl kilometrů po hliněné cestě.

Když jsem konečně dorazil opět na asfalt, měl jsem po pravé straně stále Vltavu a po levé vrch Zvolskou Homoli.

Konečně Vrané nad Vltavou a nad ním televizní vysílačka Cukrák.

U přívozu bezpečí cyklotrasy končí. Dál se musí využít ulice Vraného nad Vltavou.

První zmínka o Vraném nad Vltavou je už z roku 993, což je dokonce ještě dva roky před vyvražděním Slavníkovců knížetem Boleslavem II. . Toto je původně románský kostel sv. Jiří, který byl v 17. století přestavěn barokně.

A hle, další labyrint, tentokrát chartreský, jaký je nejen ve slavné francouzské katedrále v Chartres, ale i v Praze na Petříně a na Vyšehradě. A jak vidím, tak i ve Vraném nad Vlatvou.

Vrané nad Vltavou jsou nejznámější hlavně svojí přehradou s vodní elektrárnou, která byla vybudována v letech 1930-36.

Já jsem pokračoval ještě dál do Skochovic. Cestou jsem si koupil oběd v jednom z kempů, které jsou zde u Vltavy.

A tady jsem se ocitl vnejjižnějším místě mého cyklistického výletu. Tady je železniční výhybka, odkud jedou vlaky doprava přes železniční most na Dobříš a rovně do Davle a do Čerčan.

Nad Skochovicemi jsou i chaty. A historie některých zdejších chatových osad sahá až do doby první republiky, do doby největšího trampského rozkvětu. Bob Hurikán se ve svých Dějiných trampingu zmiňuje o osadě Na Koutech, která vznikla u škochovické vlakové zastávky. A také o trampské osadě Zlaté slunce, která vznikla v roce 1927 naproti vodácké a trampské hospody u Boudníků v Leznici. Byla to tehdy hlavně stanařská osada, která se však mohla pochlubit vlastní kapelou a dokonce vlastním hokejovým klubem.

Já v kempu "Pod mostem" u železničního mostu mezi Skochovicemi a Měchenicemi. Všiml jsem si, že přesně za hodinu by mi měl jet vlak z nádraží V Braníku. Proto jsem se rozhodl, že po cestě zpět se přeci jen trochu víc oddám cyklistickému sportu a dám si trošku víc do těla. Sám jsem zvědavý, jetli to stihnu.

Ale i tak jsem se občas zastavil, abych si udělal nějakou fotografii. Toto je Zvolská homole fotografovaná od Vraného nad Vlatvou.

Takováto překážka na cyklotrase je jistě zkouška dovednosti pro každého cyklistu.

Budete se divit, ale do Braníka jsem dorazil pět minut před odjezdem vlaku. Stihl jsem to. A myslím, že těch 32 kilometrů, které mám v pedálech, jsou také dobrým výkonem. A hlavně jsem rád, že to zvládlo i to moje třicet let staré silniční kolo.

Zdroj: wikipedia, Hurikán B.: Dějiny trampingu, Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha, 1990

Další cyklistické výlety:

Na kole podél Labe z Nymburka do Čelákovic

Na kole podél Jizery

Cyklistický výlet z Prahy do Mělníka

Na kole podél Labe

Na kole Prokopským údolím po stopách Jaroslava Foglara

Inline výlet kolem Vltavy

Páťa a kolo Zláťa

Páta a kolo Zláťa: Zloděj na cyklostezce

Autor: Libor Čermák | karma: 16.47 | přečteno: 741 ×
Poslední články autora