Můj další pěší výlet nebyl zas tak dlouhý. Ale vedl po zalesněných kopcích Besedná a Veselý vrch s rozhlednami a jedním zajímavým venkovským muzeem v Prostřední Lhotě.
Ve čtvrtek jsem měl nějaký menší úkol v Novém Kníně, kde jsme udělali letos s naším turistickým oddílem dětský letní tábor (Obrázky z letního tábora). Já jsem se tam vydal autobusem 361 z pražského smíchovského nádraží. Tento autobus jede mimo jiné přes Davli, Štěchovice, takže většinu cesty se díváte na Vltavu. V Štěchovicích zahne nahoru na Slapy a projíždí dvěma vesnicemi, jejichž názvy, pokud se spojí dohromady, znějí docela legračně. První vesnice se jmenuje "Buš a druhá "Čím". Čím tady asi mám bušit? V každém případě v Buši mají hezkou kamennou radnici, jež vypadá jako horská chalupa. A protože jsem tudy nejel zdaleka poprvé, vím, že už řadu let na ni visí americká vlajka. Proč? Nevím. Akorát mne napdlo, zda to náhodou není kvůli dvěma nedávným americkým prezidentům, kteří se jmenovali stejně jako tato obec. Jinak se omlouvám za neúplně kvalitní fotografii, kterou jsem pořizoval z okénka autobusu, a proto se v ní odráží všechno možné.
Z autobusu jsem vystoupil až ve druhé jmenované vesnici, v Čími. První zmínka se váže k roku 1318 (doba vlády Jana Lucemburského.
Já jsem se odtud vydal po červené turistické značce. A též jsem tady narazil na statek postavený s kamenů.
Zhruba po kilometru chůze jsem odbočil na rozcestí pod Ostrým vrchem na zelenou turistickou značku.
A z tohoto kopce je nádherný rozhled na celou vesnici Čím.
A konečně jsem se ocitl v lese.
Cesta pak vede podle maskáčové marinkotky, tentokrát s naší českou vlajkou.
A začne stoupat na vrchol Besdná (496 metrů nad mořem), kde se nalézá dřevěná Drtinova rozhledna.
František Drtina, po kterém je pojmenovaná, se narodil v roce 1861 v nedalekém Hněvsíně. Byl to filozof, univerzitní profesor, politik, spolupracovník T. G. Masaryka. Kromě toho to byl i jeden ze zakladatelů českého skautingu. Už v roce 1912, tedy ve stejném roce, kdy A.B. Svojsík poprvé tábořil se skauty poblíž Lipnice nad Sázavou (viz S plnou polní přes Lipnici do Světlé nad Sázavou), založil Fr. Drtina první český oddíl vodních skautů. A ti ještě v tomto roce spluli na vorech Vltavu z Českých Budějovic do Prahy.
Rozhledna zde byla otevřena 11. července 1926 a původně měla tvar husitské hlásky. V roce 1967 byla pro schátralost a pro nezájem úřadů o osobu Františka Drtiny stržena. V letech 2014-15 zde byla vystavěna nová rozhledna - tato dřevěná.
Rozhledy jsou z ní nádherné.
Zde je na příklad Veselý vrch ze sousední rozhlednou. A vzadu Brdy. Takto teď bude vést moje cesta.
Tak jsem pokračoval dál do zelené turistické stezce.
Těsně, než jsem přišel do Sejcké Lhoty, překvapilo mne na odpočující cestě toto sousoší s Pannou Marii. Nejprve jsem si myslel, že jsem někde v Lurdech nebo ve Fatimě. (Sto let od mariánského zjevení ve Fatimě)
Samotná Sejcká Lhota. První písemná záznam pochází z roku 1335 (opět doba vlády Jana Lucemburského).
Také jsem tu prošel kolem ohrady s koňmi. Jeden z nich přišel až ke mne. Jako kdyby chtěl, abych si ho vyfotografoval.
Tento rybník má roztomilý název. Jmenuje se Šolovník.
Hezké místo. co říkáte?
Přišel jsem do nádherného borového lesa. Nevím, zda je to jen moje vlastnost, ale vždcky, když jsem v místech, kde jsou borové lesy, tak pokaždé se mi tam dobře spí.
A tak jsem postupně dorazil k druhé rozhledně. Tentokrát ocelové na 489 metrů nad mořem vysokém Veselém vrchu.
Rozhledna je to tzv. "průhledná". To znamená vybudováná od schodiště až po vyhládkovou plošinu ve 25,5 metrech z ocelového roštu. takže jsem si vychutnal i pohled skrz ně až dolů.
Nic pro slabé nátury. Ale já se naopak na takovéto rozledny, ze kterých se člověku závratí doslova klepají nohy, docela i těším. Takto vypadá 26 metrů až dolů.
I přesto, že pokladna byla uzavřena, tak rozhledna byla otevřena. Nejprve jsem znejistěl, zda můžu nahoru. Ale nakonec jsem se přeci jen odvážil. Odměnou mi byl nádherný výhled na meandr Vltavy před Slapskou přehradou.
Jo a ještě něco. Pod tímto kopcem u Mokrska se nalézá jedno z největších zásob zlata v Evropě. Hovoří se až o 120 tunách!
Odbočil jsem na modrou turistickou stezku a ocitl jsem se v Prostřední Lhotě.
Tady jsem si nejprve došel na trošku pozdní oběd. Cestu k restauraci lemovala zídka posázená velkým množstvím netřesků.
No a po něm jsem navštívil asi největší zdejší zajímavost, muzeum Špýchar věnovaný životu ve středním Povltaví.
Ukázka typické domácnosti.
Jé, klasické sněžnice.
Nejrůznější zemědělské stroje.
A jízdní kola a motocykly.
Když jsem vyšel po prohlídce Špýcharu opět ven, myslel jsem, že nevěřím vlastním očím. Přihnala se nějaká fronta a s ní i déšť. To tedy bude hezké, v tomhle jít až do Nového Knína. Naštěstí ale jel kolem autem místní hajný. A tak mi zastavil a do Nového Knína mne svezl autem. O tomto městě už tentokrát podropněji se popisovat nebudu, to protože jsem se mu podrobně věnoval při loňském výletu "Pěší výlet z Dobříše přes Nový Knín".
Ale i tak si myslím, že jsem si udělal hezký pěší výlet. Sice jen deset kilometrů pěšky, ale hezkou přírodou a po zajímavých věcech.
zdroj: wikipedie, místní informační tabule
