Členové skauta a turistických oddílů by měli chodit pěšky, jezdit na kole, na lyžích, na loďkách. Ale, že by k tomu měli přidat i sporty typu inlinebruslení? Kdyby jen zakladatelé těchto sdružení slyšeli, co to ten Čermák chce!
Pokud si myslte, že inline bruslení se mezi aktivity skautských a turistických oddílů nehodí, tak vězte, že to zcela určitě není žádná pravda. Takovéto volnočasové aktivity jsou přeci nastaveny tak, aby se při nich daly dělat nejrozmanitější činnosti. Snad jen na politické akce konkrétních stran a hnutí bych děti a mládež netahal. Protože to není nic jiného, než politická propagace a vymývání mozků mladým lidem. A to by rodiče jiných politických názorů asi nevydýchaly. Ale cokoliv jiného zajímavého a užitečného, ať se tam klidně dělá. A to klidně včetně inline bruslení. Navíc se při něm vykonávají podobné pohyby jako třeba při lyžování. A co hlavně, je to venkovní aktivita, tudíž i aktivita dobrodružná, která dokáže i odlákat od nejrůznějších domácích přístrojů - debilizátorů. A aby tomu nebylo málo, kdo máte doma komiksy Foglarových Rychlých šípů, jistě víte, že jeden díl se jmenuje "Rychlé šípy na kolečkových bruslích". A že tehdy měly kolečkové brusle trochu jiné uspořádání koleček než moderní inlajny? To už je přeci vedlejší. Takže až vám někdy někdo bude povídat, že inline bruslení do takovýchto aktivit nepatří, bez obav se mu vysmějte, protože i sám skautský spisovatel Jaroslav Foglar o nich ve svým příbězích psal.
Je ovšem důležité přidávat tuto aktivitu rozumně. Pokud máte v oddílu mladší děti, dá se předpokládat, že většina z nich to nebude na inline bruslích moc umět. I když čest výjimkám. Proto jsem u sebe v turistickém oddíle zavedl tzv. inlajnovou školičku. Důležité je také, aby vedoucí na inlajnech jezdit uměl. A ještě lépe, aby měl i nějakou instruktorskou kvalifikaci na učení tohoto sportu. Proto jsem si kvůli tomu i já udělal školení na instruktora inlinebruslení.
Tato inlajnová školička pro členy mého oddílu má dvě fáze. Na tu první vymezím například jednu schůzku turisťáku a vezmu na ni svoje inlajny, přilbu a chrániče. A děti zkouší, jaké je to alespoň na chvíli se postavit na jednořadé kolečkové brusle (i když jsou jim třeba velké, na tu chvilku to nevadí). A jaké je to mít na sobě i všechny ty možné chrániče na lokty, zápěstí, kolena a přilbu na hlavu. To se dá doplnit i nejakou jednoduchou hrou na základní pohyby na bruslích. Například my jsme nosili na bruslích šišky do košů či kbelíků.
Dobré je také, když se děti naučí, jak za pomocí imbusu nebo dvou imbusů vyměňovat kolečka. Není to nic těžkého. Děti to zvládnou. A jde to udělat i v klubovně, když je třeba nepříznivé počasí, jaké bylo v posledních týdench.
Druhá fáze, ta už je individiální. Kdo má zajem se přeci jen trošku na inlajnech naučit, domluví si se mnou individiální termín, kdy mám čas já i on. A pak jdeme na asfaltovou cyklostezku, kde má už své brusle. Tedy takové, které mu nejsou ani malé ani velké. A tam ho to na nich učím. A jak probíhá tato lekce, která trvá zhruba jednu hodinu?
1) Důležitá je určitě rozvička. Často se mi stává, že se natěšené dítě začne do bruslí přezouvat hned, jak tam příjdeme. Ale ještě dřív je to rozcička, která by měla být důležitá před sportovním výkonem kvůli protažení a zahřátí. Ta trvá cca pět minut a teprve po ní začíná nandavání bruslí a chráničů
2) Jak nandavat brusle a chrániče? Držím se toho, že bezpečí dětí je při učení inlinebruslení nejdůležitější. Bez chráničů do toho zkrátka nikdy nejdu. A tak první, co chci, je aby si na hlavu nasadily přilbu. A hned po ní chrániče na kolena a na lokty. Teprve potom přichází na řadu kýžené obutí kolečkových bruslí. Chrániče na zápěstí si může nasadit až po obutí do bruslí, aby mu nepřekážely při nazouvání bot a utahování přezek.
3) Dřív než dítě - začátečníka, pustím na bruslařský povrch (asfalt, případně beton). Nacvičím s ním základní postoje a chůzi na měkkém povrchu, nejlépe v trávě. Teprve až bude mít jistotu na trávě, můžeme jít na asfalt.
4) Jízda na asfaltu je pro absolutního bruslařského začátečníka ze začátku přeci jen o něco náročnější, než stání či chůze na měkkém. A tak se teď učíme všechno znova, s tím, že místo trávy jezdíme po asfaltu. K tomu se samozřejmě přidávají i techniky brždění (brzdění patní brzdičkou, brzdění pluhem, brzdění otočkou, brzdění o trávu, se zkušenějším bruslařem můžete zkusit i T-stop). Dále se učíme jízdu, obloučky a přenášení váhy z jedné brusle na druhou. Podobně jako např. při lyžování atp.
(Brzdění patní brzdičkou: nohu, na které máte brzdičku, přednožit a pak s ní šlápnout na patu. Brzdění pluhem: přenést váhu na špičky bruslí. Brzdění otočkou: správně přenést váhu, dokud vás brusle neootočí o 180 stupňů. Brzdění o trávu, neboli grass stop: silnější nohu přednožit a vjet na trávník, který už bruslaře sám zastaví. T-stop: vytočit jednu nohu o 90 stupňů do strany a brzdit tak všemi čtyřmi kolečky.)
5) A co nesmí na závěr mé lekce inlajnové školičky chybět, je míčová hra na bruslích. Na inlajnech můžete hrát prakticky všechny možné míčové hry, které vás napadnou. Výhodu to má tu, že se dítě začne více soustředit na míč a brusle na noze bude vnímat jako přirozenější. Proto je to velice vhodná aktivita, když na nich chcete dítě naučit jezdit.
Takže, kdo by mi chtěl tvrdit, že inline bruslení ke skautům a k členům turistického oddílu nepatří, tak ať si ještě jednou přečte můj článek. Je to pohyb na čerstvém vzduchu, dobrodružství i zábava. Jsem přesvědčen, že skauti i členové turistických oddílů budou rozhodně ve svém prostředí jak v lese, u vody i jinde v přírodě, tak i na inline stezkách. A všude tady určitě budou dokonce víc doma, než třeba na nějakých politických akcích nejrůznějších sluníčkářů. Že mám pravdu jistí skauti z Brna?
Související články o inline bruslení:
