Kdybychom se náhodou rozhodli přejít toto bělavé pohoří, můžeme začít buď v Pavlově a nebo v Dolních Věstonicích. A právě mezi těmito dvěma obcemi byla 13. července 1925 nalezena týmem archeologa Karla Absolona známá soška Věstonické venuše, vysoká 11,5 cm. Tato soška je vyrobena ze směsi hlíny a vápence a její stáří se datuje na 29-25000 let.Ta je tak považována za vůbec nejstarší sošku člověka na světě a dnes je v majetku Moravského zemského muzea v Brně.
Další zastávka vede na zříceninu hradu Dívčí hrady. Ten se nalézá na skále nad Pavlovem a je přístupný pouze z jedné strany. První zmínka o hradu je z roku 1222, a to pod názvem Dewiczky. Je zde možné spatřit zbytky zdí, traktů a sklepení. A hlavně je odtud nádherný výhled na Novomlýnské vodní nádrže. K hradu se váže také řada pověstí. Ta nejznámější se týká nedalekých tří skalních útesů, o kterých se povídá, že to jsou tři zkamenělé dívky. Další pověst říká, že v noci obcházejí hrad dvě bílé paní. Jiná pověst vypráví o zlatém pokladu ukrytém pod hradem, který hlídá velký černý pes. Jenomže je před námi ještě dlouhá cesta, a tak se vydáme dál.
Přímo před námi se tyčí Děvín, se svými 549 m nejvyšší vrch Pálavy. Už zdálky spatříme zdejší televizní vysílač. Ten, kdo se trochu vyzná v botanice, jistě si tu všimne i celé řady zajímavých rostlinek. Jsou zde k spatření i nádherná skaliska a jak jsem se dočetl na jedné z informačních tabulí, tak i zde bylo v sedmdesátých letech 19. století objeveno rozsáhlé 26 ha rozsáhlé sídliště z doby bronzové. Ten kdo má fantazii, si jistě představí pravěké lovce prohánějící se mezi zdejšími skalisky.
Potom nás turistická trasa na chvíli zavede na silnici, na které můžeme kromě aut spatřit i mnoho cyklistů. A před námi se otevře pohled na obec Klentnice a nad ním další skalní hrad s názvem Sirotčí hrádek. Jakmile budeme k němu stoupat, nesmíme se zapomenout otočit, spatříme nádherný pohled na bílé vršky Děvína a Dívčích hradů. Jakmile se dostaneme k hradu, budeme jím doslova fascinováni. Je postavený na několika rozeklaných vápencových skaliskách a naštěstí se dá na něj dostat až nahoru. Hrad byl postaven ve 13. století rodem Sirotků. Dnes už z něj zbyla také jen zřícenina, ale i tak se tu dochovalo několik pověstí. Jedna například vypráví o templářském rytíři, jenž porušil slib celibátu a žil zde se svojí ženou. Když byl pak za trest sťat, zjevuje se tu s přízrakem svého syna. Jiná pověst vypráví o černém ohnivém psu, který se v noci a někdy i ve dne potuluje pod hradem směrem na Klentnici. Když si tu odpočineme, můžeme pokračovat dál. Čekají nás další cíle.
Tím nejbližším je 458 m.n.m. vysoká Tabulová neboli Stolová hora. A právě zde se nalézá opevněné sídliště z mladší doby bronzové, tedy přesněji z doby velatické kultury. Jeho rozloha je 7,2 ha a je jednou z nejvýznamnějších pravěkých památek v okolí. My lajci tady hlavně spatříme nádhernou louku, ze které je nádherný výhled na Sirotčí hrádek, na Děvín a na Dívčí hrady. I zde roste celá řada chráněných rostlinek a žijí vzácní živočichové. Například na jedné z informačních tabulí se psalo o zvláštním druhu žížaly, který dokáže dorůst až do půl metru. Když přejdeme louku na druhou stranu, otevře se nám výhled na jih na Turold a na Mikulov.
Potom sejdeme dolů ze svahu lemujícím několik skalisek Přijdeme opět k silnici. A najednou si všimněme, že zhruba 100 metrů na sever zastavují auta. Že by se tu něco dělo? A on se zde ve starém lomu nalézá Pony ranč. Takže se tady na chvíli ocitneme jako na divokém západě. A jak jsem zjistil, dokonce se tu dá ubytovat.
Avšak naše cesta vede po silnici a před sebou teď máme další skalní útvar tzv. Kočičí skálu. Je to zajímavý vápencový útes, ke kterému se váže pověst o uschovaném sudu zlata a drahého kamení, které hlídají skřítci. Ta se prý otevírá pouze na Velikonoční neděli.
Pověsti o zakopaných pokladech střežených skřítky se vážou i dalšímu cíli našeho výletu, a to k jeskyni na Turoldu u Mikulova. Ze silnice zahneme do lesa a po turistické trase se za chvíli dostaneme k pokladně, kde už můžeme zakoupit vstupenky do této zpřístupněné jeskyně. Neuvidíte zde sice varhany krápníků jako třeba v Koněprusech nebo v Moravském krasu, tady jsou k vidění zase jiné zajímavé věci. I když krápníková výzdoba tu je, ale pro špatně prostupné chodby se k nim nedostaneme. Místo toho uvidíme jiné vápencové útvary, a to například i takové, které se nalézají na velice málo místech na světě. K vidění jsou zde například tzv. pisolity, tedy jakési jehličkové a paličkové útvary nebo krystalky kalcitu. Některé útvary připomínají korál nebo květák. Jinak je zde stabilní teplota kolem 8 stupňů. Také v této oblasti kolem Mikulova se opět hojně vyskytovaly pravěké kultury. Byla zde zjištěna přítomnost lidí ve starší i mladší době kamenné, dále úněticky, mohylové, velatické kultury, a i v době železné.
Vlastně teď je to už přímo kousek do Mikulova, města ve kterém můžeme navštívit také celou řadu zajímavostí. Kromě toho, že se zde nalézá známá vinařská oblast, tak je tu například přírodní rezervace Svatý kopeček s křížovou cestou a poutním kostelem Sv. Šebestiána nebo Kozí hrádek, což je dělostřelecká věž z 15. století na Kozím vršku. A také tu byla ve středověku jedna z nejrozsáhlejších židovských obcí a mimo jiné zde působil i známý tvůrce pražského Golema rabi Löw.
Jinak několik kilometrů odtud se nalézá i Lednicko-Valtický areál, jenž stojí též za návštěvu.
Hezkou návštěvu jižní Moravy přeje
Libor Čermák
Zdroje:
http://www.hrady.cz/index.php?OID=127
www.caves.cz/cz/jeskyne/jeskyne-na-turoldu/
www.treking.cz/regiony/mikulov.htm
místní informační tabule
Stejskal M.: Labyrintem tajemna, Paseka, Praha, 1991