Příběh horolezectví

Netradiční vánoční dárek si vloni na Štědrý den dal devítiletý hoch Tyler Armstrong. V ten den se totiž stal nejmladším pokořitelem Aconcaguy, s 6962 m.n.m. nejvyšší hory obou Amerik.

Když tohoto výkonu dosáhl, prohlásil: "Každé dítě tohle může zvládnout. Jediné, co musí udělat, je zkusit to a nastavit si myšlení na splnění cíle." V každém případě toto devítileté „horolezče“ zasluhuje obdiv. A právě tento netradiční vánoční dárek tohoto chlapce mne pobídl k tomu, že bych se i ve svém článku adventní kalendáře 2014 více zaměřil na tento dobrodružný a také možná i nebezpečný sport. Víte ale někdo o nějakém pohybovém sportu, který by byl úplně bezpečný? Já ne. A tak i zde platí, že pokud budeme dodržovat všechny základní bezpečnostní postupy, tak se i horolezectví stane naprosto bezpečné.

Lézt po něčem, zdolávat a pokořovat něco bylo odpradávna jedním z podmínek člověka o přežití. Nezřídka se stávalo, že musel umět vylézt na stromy, aby tam buď získal potravu nebo aby se tam zachránil před divokou zvěří. Když vznikla první náboženství a vznikala první božstva, lidé si je začali umisťovat na vrcholky hor, kde údajně podle jejich mytologií žila. Také  útvary ve skalních městech se pro ně stávaly něčím posvátným, a tak se v minulosti nezřídka stávalo, že v jejich okolí vznikaly nejprve pohanské a později i křesťanské svatyně.

Pro jiné se skály staly výzvou. A tak v druhé polovině 19. století vznikají první horolezecké spolky. Zpočátku se jednalo převážně o náročnou vysokohorskou turistiku a postupně se k tomu přidávalo ono lezení po skálách. U nás se tradičním místem k tomuto dobrodružství stala pískovcová skalní města, která se táhnou po celám severu naší republiky, kde jsou pozůstatkem dna druhohorního moře. Například Prachovské skály v Českém ráji. Když jsem dělal instruktorský kurz pro lezení na umělých stěnách, tak si pamatuji, že nám naši přednášející říkali třeba i to, že když před sto lety studenti začínali s lezením na skálách v okolí Prachova, tak jim tenkrát za tento jejich koníček dokonce hrozilo i vyloučení ze školy! Tak se tenkrát dívalo na tento sport. A myslím, že nejen na něj. Dnes asi už těžko pochopíme, proč se tehdy na takovéto a podobné sporty dívalo jako na něco nemravného. Od té doby se však změnilo hodně. Lezení se dnes považuje za jeden z nejvhodnějších sportů pro děti. To proto, že se u něj rovnoměrně zatěžuje většina svalů v těle. Není jednostranně zaměřen jenom na ruce nebo na nohy, ale používáme při něm všechny tyto končetiny.

Od svých počátků, kdy horolezectví vzniklo se také vyvinulo mnoho lezeckých disciplín a o některých z nich bych vám nyní zmínil.

„Volné lezení“ je takové lezení, při kterém se nepotřebuje žádné speciální vybavení.

„Dobývání vrcholu“ je asi jedna z nejtěžších disciplín. Kolikrát se stane, že tento výstup trvá i několik dní, a tak si lezec musí sebou postupně vytahovat všechny potřebné věci včetně materiálu, jídla i outdoorového vybavení.

„Lezení na ledě“ je asi jistě nejnáročnějším lezením vůbec, kromě bezpečného jištění lezec potřebuje ještě mačky a cepíny, pomocí nichž se pohybuje vzhůru.

„Lezení na umělých stěnách“ je bezpečným sportovním vyžitím, hojně používaným ve sportovištích, tělocvičnách, fitcentrech a i při tréninkové přípravě horolezců. Každý si na nich může vyzkoušet, jak by mu asi mohlo jít skutečné lezení na skalních stěnách. Lezení na umělé stěně se ve svých dětských kroužcích věnuji i já.

Tak pokud některý čtenář horolezectví podniká nebo se o to chce pokusit, tak mu chci popřát pevné lano, dobré jistící pomůcky, dobré spolulezce, na které se vždy může spolehnout. A v neposlední řadě také příjemný pocit z právě pokořeného výstupu.

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/devitilety-american-zdolal-aconcaguu-dw7-/zahranicni.aspx?c=A131230_174641_zahranicni_ert

http://www.novinky.cz/koktejl/323095-devitilety-zdolal-nejvyssi-americkou-horu.html

Psal jsem právě před rokem v adventním kalendáři 2013, věnovanému mým předvánočním dárkům:

Umíte vázat uzly?

Psal jsem právě před dvěma roky v adventním kalendáři 2012, věnovanému vánočním a adventním tradicím:

Dnes by chodily Lucky

Rád bych také chtěl připomenout některé ne úplně všeobecně známé vánoční koledy. Dnešní odkaz na takovouto vánoční koledu je:

Czech Pastorale "Poslyšte, Křesťané

Související články v rubrice adventní kalendář 2014

1. prosince: Advent začíná, vánoce jsou přede dveřmi

2. prosince: I jako dospělý stále píšu Ježíškovi

3. prosince: Předvánoční Staroměstské náměstí

4. prosince: Barborková námraza

5. prosince: Mikulášské hrátky s ovocem

6. prosince: Pomohlo nám snad strašidlo Mulisák ze Šmejkalky?

7. prosince: Příběh ledního bruslení

8. prosince: Tak byla ta letošní Barbora na ledu a nebo ne?

9. prosince: Urážliví náboženští magoři nemají do našich vánoc co mluvit

10. prosince: Virtuální vánoční výstava

11. prosince: Běžkařské dobrodružství na krkonošských hřebenech

Příběh jízdního kola

Příběh in-line bruslí

Příběh lyží

Příběh ledního bruslení