Libor Čermák

Výročí dvou záhadných havárií

29. 06. 2008 13:22:39
V následujícím týdnu si svět připomene výročí hned dvou tajuplných událostí. V obou případech došlo k jakési havárii něčeho, co přiletělo ze vzduchu. Zasvěcení již jistě tuší, o čem chci psát. Ano o Tunguzce a o Roswellu.
Model údajné havárie UFO
Model údajné havárie UFOLibor Eermák (i autor modelu)

30. června 2008 uplyne sto let od události, jež se odehrála nad Sibiří. Ráno 30. června 1908 otřásla celou Sibiří mohutná exploze o síle 15 Mt TNT. Očití svědkové vypověděli, že onoho dne viděli letět po obloze objekt oválného tvaru, který prý i často měnil směr. Podle jednoho cestujícího na transsibiřské magistrále se pohyboval na východ, avšak chaoticky a za sebou nechával světelnou dráhu. V průměru měl 60 metrů a když těsně před dopadem explodoval, tak tlaková vlna otřásla oblastí mnoha kilometrů daleko. Následkem výbuchu bylo i to, že několik následujících nocí obloha i na značnou částí Evropy jasně zářila, že v noci osvětlovala i například ulice v přes čtvrt planety vzdáleném Londýně. První expedice vedená vědcem Leonidem Kulikem se na místo katastrofy dostala až v roce 1927. Když dorazili do cíle, zjistili, že bylo zničeno 1000 čtverečních kilometrů lesa, ale nikde nebyl žádný kráter, který by dokazoval pád meteoritu. Od té doby se už objevily desítky teorií, co zde vlastně spadlo. Ale i když se teorie pádu meteoritu jeví jako nejpravděpodobnější, tak neustále se o této hypotéze vedou spory. Proč se objekt pohyboval chaoticky? Proč po sobě nezanechal kráter ani sebemenší zbytky? Srážek meteoritů se zemí je známo celá řada. A jak často se meteority chovají takto? (Zdroj: Stonehill P. , Mantle P. : Sovětská akta UFO, Rebo, Čestlice, 1999).

Druhá událost ze začátku července roku 1947 je o něco složitější. Pravděpodobně zde došlo k havárii více těles neboť existují svědectví podivných atmosférických událostí jak z 2. července, tak ze 4. července.

2. července manželé Wilmotovi seděli na své verandě v Roswellu v Novém Mexiku, když v tom uviděli na obloze velký žhnoucí objekt velký 5-7 m, jenž vypadal jako „dva obrácené talíře těsně u sebe.“ Obyvatelé často uváděli, že přitom slyšeli zvuk hromu, který byl od normálního bouřkového hromu značně odlišný. Začíná tak nejdiskutovanější případ UFO v dějinách. Obyvatelé Roswellu (např. františkánské sestry z nemocnice Saint Mary, rančer Wiliam Woody a jeho otec) pozorovali 4. července planoucí objekt, jenž se velkým obloukem snesl dolů severně od Roswellu. Rančer William Brazel, nájemce na Fosterově ranči pak uslyší společně se svými sousedy explozi. Další svědek Jim Ragsdale, který se svojí přítelkyní tábořili 70 km od Roswellu pozorovali zřícení jasného objektu. Když se druhý den vydal Brazel v doprovodu sousedova sedmiletého syna Williama „Dee“ Proctora, podívat na škody, které způsobila bouře, nalezli pole podivných trosek neznámého objektu velké 1200 x 200 metrů. Všude tam ležel podivný materiál, jenž vypadal jako kovová fólie, která když se zmuchlala, tak se opět narovnala do původního tvaru. Dále zde byly tyčky ve tvaru „T“, jenž vypadaly jako z tropického dřeva, avšak byly nehořlavé a obsahovaly podivné hieroglyfy, které nikdo neznal. Některé úlomky si Mac. Brazel vzal sebou. 6. července se vydal do Roswllu, ohlásit nález do kanceláře místního šerifa George Willcoxe. Pak o události informuje leteckou základnu v Roswellu, a to konkrétně důstojníka zpravodajské služby majora Jesseho A. Marcela. Následně se o události dozvídá velitel základny plukovník Blanchard, jenž o tom informuje svého nadřízeného, brigádního generála Rogera Rameye, velitele 8. letecké armády z Fort Worthu. Okolo 15. hodiny nechává plukovník Thomas Jefferson DuBose společně s gen. Clementsem McMullenem z Petagonu Brazelův materiál převést na základnu Andrew Air Fields u Washingtonu a dále na Wright Field v Daytonu. V 19 hodin byl pak objeven i vrak neznámého objektu, a to i s jeho posádkou. Nalezla ho skupina archeologů pod vedením W. Curryho Holdena, jenž zde prováděla výzkumy předkolumbovské kultury. Na místě se nalézaly čtyři 1,20 – 1,30 m vysoké bytosti s velkými hlavami, čtyřmi prsty a stříbrnými kombinézami. Jedna z nichž zřejmě ještě žila. 7. července nařizuje plukovník Blanchard uzavřít všechny příjezdové silnice. Glennu Dennisovi, zaměstnanci místního pohřebního ústavu telefonuje nějaký důstojník z letecké základny s dotazem, jaké nejmenší rakve má na skladu. Později mu opět telefonuje s dotazem, jak se preparují těla, které ležela dlouho na poušti. Večer sesbírali důstojníci letectva většinu částí vraku. Jesse Marcel je ukazuje svému jedenáctiletému synovi Jeseemu a své ženě a říká jim, že to nepochází z tohoto světa. Materiál se údajně skládal z 99 procentního hliníku se stopami železa. Byly údajně objeveny další údajné fragmenty. Jeden z nich se skládá z 96 % ze stříbra a je pokrytý mědí. Další se skládají z ryzího hliníku s příměsí silikonu, další fragment se stává z vizmutu, s vrstvami hořčíku a zinku.

Co je však také podivné na celé události, je to, jaká vysvětlení o této události přicházela ze strany americké armády. 8. července 1947 vydává Blanchard a Walter Haut, vojenský důstojník pro tisk sdělení, že mnohé zvěsti o létajících talířích se právě potvrdili. Později je tato zpráva dementována, a to tak, že se jednalo o pouhý meteorologický balon. Nastávají dlouhé roky sporů a dohadů, které nekončí ani dnes. Zajímavé je i to, jak se z pohledu americké armády měnily pohledy i v devadesátých letech, kdy se po celém světě zvýšil zájem o tuto událost. Nejprve se řeklo, že to vlastně nebyl žádný meteorologický balon, ale špionážní balon Mogul. Zhruba kolem 50 výročí této události se zas přišlo z jiným vysvětlením, že tam údajně probíhalo nějaké tajné cvičení s jakýmisi figurínami. Zvláštní, že americká armáda, která měla vše hned z první ruky, takto neustále tuto událost vykládá pokaždé jiným způsobem. Pro ufology se však Roswell stal doslova Mekkou. Dokonce jeden z hlavních aktérů této události tehdejší tiskový důstojník Walter Haut se stal ředitelem jednoho z ufologických muzeí v Roswellu a zároveň tak i jedním z jeho nejvýznamnějších „exponátů“. Ono totiž to, že se stále neví, co se tenkrát u tohoto městečka v Novém Mexiku skutečně přihodilo, je fakt. A už vůbec do tohoto případu světlo nezanášejí ani ta neustále měnící se „vysvětlení“ amerického letectva, což dokonce nenahrává ani skeptickým hypotézám. Dle mého názoru mohlo jít hned o několik havárií. Nevylučuji ani to, že třeba jeden z těch havarovaných objektů mohl být i onen zmiňovaný Mogul a že tehdy mohlo dojít i ke srážce tohoto tajného balonu a právě neidentifikovatelného létajícího objektu, jaké byly v americkém vzdušném prostoru hlášené v té době každou chvíli. Svědčilo by o tom například i to, že bylo nalezeno více míst s troskami.

V souvislosti s těmito dvěma haváriemi bych se však chtěl zmínit ještě o něčem. Tyto dva případy jsou klasickým obsahem většiny publikací zabývajícími se UFO a jevy jím podobnými. Dokonce existují knížky vztahující se konkrétně a výhradně těmito událostem. Protože jsem však náruživý sběratel všech zpráv, týkající se neidentifikovatelných létajících objektů, vím dobře, že v historii nedošlo pouze k těmto dvěma haváriím. Za patnáct let jsem posbíral informace o dalších téměř dvě stě padesáti obdobných událostí z celého světa, ke kterým údajně mělo dojít od nejstarších dob až do současnosti. Jednotlivé případy bych dle informovanosti rozdělil do čtyř kategorií. V první kategorii by byly ty, které jsou všeobecně známé. To jsou zatím právě jen tyto dva případy. Do druhé kategorie bych dal takové případy, o kterých se občas nějaké informace objeví, takže i tyto případy jsou celkem známé, ale nikoliv už mezi prostou veřejností. Sem bych zařadil například události ze 17. dubna 1897 v městu Aurora v Texasu, z 31 května 1947 u Socorra v Novém Mexiku, z 25. března 1948 u Aztecu též v Novém Mexiku, z ledna 1959 u polské Gdyně, z 9. prosince 1965 v Kecksburghu v Pensylvánii, z 6. května 1978 u El Taire v Bolivii, z prosince 1980 u Rendleshamu ve Velké Británii, z 29. ledna 1986 u Dalněgorsku v tehdejším SSSR, 7. května 1989 v JAR, z 20 ledna 1996 v brazilské Varghině a další. Do třetí kategorie bych zahrnul takové případy, o kterých jsem se dozvěděl pouze z jednoho zdroje a konečně do čtvrté kategorie takové, o kterých jsem v jednotlivých publikacích našel pouze zmínku, že se tam tehdy možná něco stalo. A tak mám závěrem výzvu pro všechny, kteří se touto problematikou zabývají. Pojďme společně hledat další informace i o těch méně známějších případech, aby se jich co nejvíce dostalo alespoň do té druhé ne-li dokonce do první kategorie. Myslím si, že toto je úžasná tématika, která si to určitě zaslouží.

Libor Čermák

Zdroje: Stonehill P. , Mantle P. : Sovětská akta UFO, Rebo, Čestlice, 1999

Schmitt D., Randle K.: Havárie UFO u Roswellu, Etna, Praha 1995

Hesemann M: Zřícení UFO, Etna, Praha 1997

Autor: Libor Čermák | karma: 30.43 | přečteno: 5660 ×
Poslední články autora