Nechtělo se mi tomu ani věřit, když jsem o tom poprvé slyšel. Ale na internetu se o tom objevují informace stále více. Tak na tom asi něco bude. Tvrdím, že se jedná o jednu z největších zrůdností současnosti.
Možná to původně nebyl zas takový špatný nápad. Děti, které jsou svými rodiči skutečně týráni, také bohužel existují. Například si všichni jistě pamatujete na kuřimskou kauzu. Tam, když byly děti odebrány rodině a dány do klokánku, tak to jistě mělo své závažné opodstatnění. Jenomže to, co se v této oblasti děje v mnohých státech, je podle mého názoru přímo do nebe volající a je třeba proti tomu bojovat! Rodiče dětí jsou kolikrát nařčeni z naprosté banálnosti, malichernosti až absurdnosti (například za mytí nádobí, za nedávání nadměrného kapesného nebo se třeba vyskytly i případy, že doma bylo málo pomerančů apod.). A na základě tohoto přijedou sociální pracovníci a děti jim odeberou. Rodiče se pak snaží své děti získat zpět, což může trvat třeba i dlouhé roky. A přitom se s nimi kolikrát nesmějí vůbec ani stýkat! A to i přesto, že jejich vlastní rodiče se o ně starat chtějí, chudáci děti potom musí žít v pochybných zařízeních a nebo jsou dány do pěstounské péče. Tito pěstouni pak nezřídka bývají i lidé pochybných kvalit a o děti se chtějí starat hlavně kvůli tomu, že za to od státu dostanou peníze.
O tom všem existuje zajímavý půlhodinový dokument, který doporučuji ke shlédnutí, neboť se z toho dozvíte vše nejdůležitější, co se s dětmi a jejich rodiči děje. Je například na adrese: http://www.youtube.com/watch?v=2UXoRhyTCXo&feature=share Z toho, co se jsem se z dokumentu dozvěděl, je člověku až do pláče. K tomu všemu bych chtěl přidat ještě odkaz na článek o tom, co se například stalo jedné české rodině v Norsku: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/54289/ceske-deti-uvizly-v-norsku-u-pestounu-matka-se-je-marne-snazi-ziskat-zpet.html. V Norsku má mimochodem juvenilní justice snad tu nejhorší pověst, jakou si lze představit. A i v dalších podobných zemích je tomu obdobně. Viz například tento odkaz: http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/3584-ve-finsku-byla-vydana-kniha-o-detskem-gulagu-juvenilnich-koncentracnich-taborech.aspx . Dříve se o tom tolik nemluvilo, ale v poslední době se o takovýchto a ještě daleko horších případech začalo pronikat stále více informací.
A tak se ptám, komu vlastně pomáhá juvenilní justice? Rodičům? Když jim takto rozloží rodinu a ti se svými dětmi se pak nesmí pořádně ani stýkat? Těm asi ne. A nebo snad dětem? Když je násilím vytrhnou z milujících rodin a dají je do zcela cizího prostředí, kde zažívají nepředstavitelná traumata ze stesku po rodičích a přátelích? Tak to asi také nebude žádná pozitivní pomoc. Jestliže je nějaká instituce, která nepomáhá ani jedné ze zainteresovaných stran a místo toho jim vyloženě škodí, neboť v nich pěstuje stres, úzkost a rozbité rodiny, tak zkrátka a dobře je to instituce zrůdnosti a v moderní společnosti by pro ni vůbec nemělo být žádné místo. Lidé v Evropě by se proti takovýmto praktikám měli spojit, tlačit na vlády a dělat vše pro to, aby nejen z celého kontinentu, ale jinde takovéto postupy jednou a pro vždy vymizely. A všechny děti aby měly mít právo žít ve své pravé rodině.
