Pěší túra ze Sloupu přes Ortel a do Cvikova

Ráno jsem se ve svém stanu probudil, vykopal se ze spacáku a rozhodl se k dalšímu pěšímu dobrodružství. Tentokrát jsem se vydal ze Sloupu přes tajuplnou horu Ortel, přes Cvikov na Dutý kámen a zpět. 

Hned ráno po snídani jsem opustil kemp u Radvaneckého rybníka a vydal jsem se nejprve do Sloupu. Na včerejší procházce jsem poznal zdejší hrad a tři jeskyně, jež se v okolí této obce uprostřed pískovcových skal nalézají. (viz Výlet po Sloupu v Čechách). Ovšem dnes jsem se rozhodl, že si nejprve projdu některé zdejší okruhy, které vedou po okolních skálách a pak, že se vydám na onu delší pěší túru.

Nejdřív ovšem musím projít i kolem zdejšího zámku. Správně čtete. V obci Sloup se nenalézá jen známý skalní hrad, ale i zámek. A dokonce nemalý. Ten byl vybudován v letech 1730-33 hrabětem Maxmiliánem Kinským.  Původně byl barokní, avšak roku 1828 byl upraven empírově. Je zde i zámecký park s barokními sochami. Po roce 1945 tu byla postupně ozdravovna pro děti, škola v přírodě, ústav sociální péče a domov důchodců. V současné době je veřejnosti nepřístupný.

 A tak jsem se nejprve rozhodl pro „Sloupský vyhlídkový okruh“. Ten vede od hradu a na protějším svahu začíná stoupat nahoru do skal. Nejprve vede kolem „Lesního divadla“. To bylo postaveno už v roce 1921. Za podpory hraběte Kinského, místních podnikatelů a továrníků se postavila jedinečná scéna pod širým nebem. Zákulisí bylo například vybudováno ve zdejších pískovcových skálách. Díky vynikající akustice nebylo žádnou výjimkou, že se zde hrály mimo činoher i opery. V 60. letech divadlo upadlo v zapomnění a bylo úplně zdevastováno. Až v roce 2004 bylo opět opraveno a od té doby se tu opět hraje divadlo, a to několikrát za měsíc.

Divadlo jsem si vyfotografoval a pokračoval dále. Další zastávkou byla chata Na Stráži, u které je zbudována nová rozhledna. Bohužel otevřeno má až od 10 hodin a zatím je jen kolem 8:00. Dvě hodiny tu čekat nebudu, to bych nikam nedošel. Rozhlednu si tedy nechám na jindy.

Tak se alespoň podívám z vyhlídky, která je na skále za chatou. I zde je hezký výhled na celé městečko, hrad i okolní kopce.

Vyhlídkový okruh dále pokračuje souběžně s červenou turistickou trasou, až nahoře na stráni se odděluje. Cesta pokračuje přes vyhlídku Emanuela Maxe a hraběnčinu vyhlídku, odkud je hezký výhled na sloupský zámek, o kterém jsem se zmínil na začátku dnešního výletu.

Pokračuji dál a dostávám se do Sloupského skalního města, kde jsem si prohlédl například zdejší skalní útvar s názvem „Turecká hlava“.

Poté jsem se ještě vydal kousek po dalším vyhlídkovém okruhu – „Okruhu kolem bílé paní“ a šel jsem se ještě na „Vyhlídku Poštolek“, odkud je nádherný výhled na panorama sloupského skalního města.

A kousek od této vyhlídky se nalézá jeskyně zvaná „Jezevčí díra“.

A tak jsem pak sestoupil zpět do městečka a vydal se dál po žluté turistické značce. Nejprve jsem šel kolem ohrady s koňmi, za kterou se v dálce tyčil můj další dnešní cíl, magická a záhadami opředená hora Ortel.

Nejprve je však třeba projít kolem Záhořínské kaple.

A jen co jsem vyšel z lesa, už jsem ho vyděl. Jako Gausova křivka se z krajiny zvedala ona tajuplná hora Ortel. Je jen náhodou, že v jeho okolí se často nalézají kapličky? Je to snad proto, aby nějak odvedly onu negativní energii, která z této hory dle psychotroniků čiší?

V jedné kapličce jsem dokonce nalezl oltář plný šišek. Má to snad nějaký ochranný význam? A tak jsem tam pro jistotu také symbolicky jednu šišku vložil.

A teď už začínám stoupat na horu. Už ve starých německy psaných kronikách ze 17. století je zmínka o tom, že vrchu se je nejlépe vyhnout. Podle kroniky prý patří mocnostem pekelným, řádí tu draci, ohnivá pometla a plamenní mužíci. Ovšem já jsem záhadolog-badatel, a tak mne tato varování nijak nemůžou odradit. Naopak, ještě víc vzbudí mojí zvědavost. Má snad s těmito pověstmi něco společného událost z roku 1950, kdy údajně lidé z Kunratic u Cvikova spatřili nad vrcholem kroužit záhadné světelné formace?    

Samotný vrch je do nadmořské výšky 554 metrů tyčící se znělcový lakolit, což znamená, že je sopečného původu. Dle wikipedie byl v prehistorických dobách uměle dosypán. No vida, jaké zajímavosti se tam ještě najdou! Že by už přitahoval lidi v dávném pravěku? A později ve středověku, zde údajně podle pověstí bylo i popraviště. Další pověsti původem z 18. století vyprávějí, že zde údajně mělo dojít i k zmizení několika lidí. A Další nejrůznější nevysvětlitelné události zde prý zažívají lidé i v moderní době. Zažiji tu snad také něco podivného i já?

A tak jsem stoupal do velice příkrého kopce. Vede tu odbočka žluté turistické značky, která končí až nahoře na vyhlídce. Cestu lemují statné buky, u nichž jsou patrné rozvětvené kořeny, které se tu kroutí doslova jako hejno nějakých hadů. Asi nejspíš takto bych si představoval pověstný bludný kořen.

Nic netypického jsem tu bohužel nezažil. Vlastně až na jednu událost. Když jsem byl nahoře na vyhlídce, všiml jsem si v dálce, že oproti všem předpovědím počasí se blíží obrovský mrak. A při mém sestupu dolů mne skutečně zastihly dvě dešťové přeháňky. Naštěstí to byl jediný déšť, jenž mne na mých zdejších výletech překvapil. A tak jsem si stoupl pod stromy a přečkal, až to přejde. A poté pokračoval dále do Cvikova. Ale že mne dostihl právě tady?

Cvikov je městečko na Boberském potoce vzniklé ve 13. století. Je zde farní kostel sv. Alžběty Uherské. Ze 13. století.

Já jsem se zde naobědval a po zelené turistické značce pokračoval k další přírodní památce, k Dutému kameni. Musím se přiznat, že cestou se mi podařilo trochu zabloudit. Zmátlo mne to, že směrem, kam ukazovala šipka na rozcestníku, vedli dvě cesty, z nichž přes jednu byly vrata. Tam jsem však měl jít. Místo toho jsem došel na louku, odkud ale byl celý skalní útvar hezky vidět. Takže pokud bych byl nezabloudil, neviděl bych jak útvar vlastně vypadá zespoda. Je to zcela jedinečné skalní město. Díky působení sopečného magmatu tu totiž pískovec vytvořil obdobné šestihranné varhany, jako třeba čedič. A pokud se skalním městem projdeme, tak nás samozřejmě musí uchvátit obdobné pocity, jako třeba v jakýchkoliv jiných pískovcových skálách.

A tak jsem se vydal směrem k hlavní silnici, a tam jsem našel tu správnou cestu, jež skutečně vedla až nahoru. Kromě skal se tu také nalézá pískovcová lavička nebo vytesaný reliéf hlavy básníka Theodora Körnera. Od něj pak schodiště na vyhlídku, kde jsou staré sluneční hodiny.

Já jsem si celé skalní město vyfotografoval a díky tomu vznikl můj fotoblog Málo známé skalní město Dutý kámen. A poté se vrátil po správné cestě zpět do Cvikova.

A po zelené turistické značce jsem se vrátil zpět do kempu. Ta vede Údolím Samoty, což je skalnaté údolí mezi Cvikovem, Novým Borem a Sloupem.

Jsou tady zajímavé pískovcové skalní útvary a také chalupa, poblíž ní jsem zahlédl i letní stanový tábor (viz můj článek Dalších nejméně 100 let klasických letních táborů).

Než jsem došel do kempu, musel jsem ještě projít vísku Radvanec, což je opět vesnička plná roubených chaloupek, a to obdobně jako Sloup (viz můj fotoblog Sloupské roubenky) .

A tak jsem se konečně dostal zpět do kempu. Bylo už pozdní odpoledne, proto jsem se navečeřel a vyfotografoval večerní Radvanecký rybník. Poté si chvíli ve stanu četl knížku a nakonec zachumlal do spacáku a zvědavý, jaké dobrodružství mi přinese následující den, jsem usnul.  

Zdroje: wikipedie, informační tabule, http://www.kpufo.cz/wcl/uvod_soubory/ortel.htm

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ortel_%28Cvikovsk%C3%A1_pahorkatina%29

Související články:

Výlet po Sloupu v Čechách

Rubrika: dovolená 2012 Sloupsko

Rubrika: výlety a tramping