Podél Sázavy za trampy, vodáky a vojáky

24. 08. 2011 15:54:00
Srpnové dny vybízejí k nějakému tomu výletu do přírody, a tak jsem se opět vydal k Sázavě, abych prozkoumal další trasu a zmapoval, jaká zajímavá překvapení může poskytnout trampům a dobrodruhům.

A tak jsem si opět oblékl své maskáče s koženým opaskem a westernovou přezkou, jak se na správného dobrodruha sluší a patří. Dále si vzal na záda baťoh, do něj pití, mapu, fotoaparát a svého trampského průvodce, tj. dějiny trampingu od Boba Hurikána. Nasedl jsem na vlak a nechal se odvézt na železniční zastávku, na které jsem na trase Praha-Benešov snad ještě nikdy nenastupoval ani nevystupoval. Tou zastávkou je Mrač. Má to zde však jednu nevýhodu. Nevede sem žádná turistická značka, a tak, abych se neztratil, se musím spoléhat jen na mapu. Ale i přes nepřítomnost turistického značení se zde nalézá zajímavá historická památka. Tou je patrová kamenná tvrz v Podmračí, jež pochází ze 14. století. Ta byla nejdříve v majetku pána Beneše Libouně Silného z Dubé a pak jeho potomků. V 17. století se z ní stala sýpka a v 19. století ubytovna kameníků. (viz Mrač na www.hrady.cz ). Škoda jen, že je v současné době z bezpečnostních důvodů uzavřena.

100_0250.jpg

Když jsem si tvrz prohlédl kolem dokola a vyfotografoval, měl jsem namířeno dál. Teče tudy Benešovský potok a z Hurikánovy knížky vím, že tam někde by se měla nalézat další historická trampská osada. Měla by se jmenovat Ztracená stopa. Jenže tu není ani žádné značení a na mapách bohužel většina trampských osad zakreslena není. Vlastně je, ale jen s označením „chaty“. Ale jak se která osada jmenuje, to už ne. A tak mám podle mapy vytypována dvě místa. Jedno z nich to určitě bude. Obě osady se nalézají u zdejšího potoka a vede k nim odbočka nedaleko pod tvrzí. Alespoň podle mapy. A protože jedna taková odbočka tady je i ve skutečnosti, tak z ní zkusím jít. Vyjdu ven z Mrače a dostanu se do nevelkého údolí. A tady jsem narazil na zhruba středně velkou chatovou osadu. Nikde nic a protože je ráno kolem osmé, tak dokonce i nikde nikdo. Hold to nejsou „skřivánci“, jako já, a tak ještě spí. Jen na jedné chatě jsem tu viděl nápis „Orinoko. Ale vzhledem k tomu, že se nápis nalézal na soukromém pozemku, typoval bych to jen na název chaty. Ale i to, je podle mne signál, že už se tu nějak trampsky žije. Vzhledem k tomu, že na webových stránkách Mrače http://www.mrac.cz je v seznamu chatových osad uvedeno na jednom řádku ze Ztracenou stopou i osada „Hájka“, typoval bych, že jsem zrovna v této osadě.

100_0254a.jpg

Osada Ztracená stopa se nalézá vyloženě pár metrů odsud. Musíme však podejít železniční most a tato trampská osada se nám otevře v plné své kráse. Dokonce i osadní vlajka tu na stožáru vlaje. Osada byla založena v roce 1926. To se sem vydala skupina trampů ze sousedního Měsíčního údolí (o tom jsem psal v „Trampská cesta Měsíčním údolím“) a nalezla romanticky bublající Benešovský potok a nádherné zelené údolí plné bažantů. Za několik dnů se přidala další skupina trampů, která počet zde tábořících ještě rozšířila. Ale protože ostatní toto malebné údolí marně hledali, vznikl tak název „Ztracená stopa“. Dokonce i já jsem před rokem na své „Trampské cestě Měsíčním údolím hledal tu správnou odbočku, ale nenalezl. Ve zmíněné knížce Boba Hurikána (z roku 1940) je také zmíněno, že v této osadě se pěstuje volejbal, ping pong, fotbal, cvik a mariáš. A dnes to zde trampsky žije, neboť jsem zde na vývěsce nalezl pozvánku na táborák pro děti.

100_0258.jpg

100_0259.jpg

Prošel jsem celou osadou a došel až na hlavní silnici vedoucí z Čerčan do Poříčí nad Sázavou. Původně jsem chtěl jít směr Poříčí. Jenomže zdejší silnice se opravuje, a tak jsem se rozhodl, že to vezmu přes Čerčany. A tak jsem došel až k nádraží, kde je rozcestník. Čerčanské nádraží je známé hlavně tím, že se zde potkávají obě větve posázavského pacifiku s hlavní tratí Praha – Benešov – Tábor- České Budějovice. Ale ještě něco. Když zde byla vloni zrekonstruována zdejší stanice, tak děti se svými učiteli z místní základní umělecké školy vyzdobily podchod nádhernými obrázky. A je to dobře. Vždy, když se setkám s nějakým úžasným výtvorem, jenž zhotovili děti, vždy se mi hlavou honí takové myšlenky, o kterých jsem se zmínil ve svém článku „Dětské talenty potřebují podpořit“, protože nejen, že se takto zpestří nějaká šedá zeď, ale také, jak tam píšu, že se takovými a podobnými věcmi jen psychologicky podpoří všechny nadané děti. A to si myslím, že je velká investice do budoucnosti nejen naší kultury, ale i do budoucnosti celé naší české společnosti.

cercany.jpg

A pak jsem pokračoval dále po červené. Nejdříve jsem přešel most přes Sázavu, jenž vede hned vedle železniční tratě. Je zde nádherný výhled na řeku, čečenský jez a plovárnu.

100_0270.jpg

Červená trasa pak k pyšelské zastávce a odtud do vesničky Borová Lhota. Ta je zajímavá hlavně tím, že zde na návsi mají novou kapličku, postavenou a vysvěcenou teprve v roce 2008 ( viz Kaplička v Borové Lhotě).

100_0274.jpg

Cesta pak vede do Nespek. Trochu mne rozčilovalo, že jsem musel po hlavní silnici. Ale přišel jsem na hezkou náves s kapličkou, a tak jsem si to vše opět vyfotil.

100_0278.jpg

Od Čerčan jsem šel zatím pořád po kopcích. A teď jsem se konečně vrátil k Sázavě. Po chvíli pátrání v Nespekách jsem našel jez, který je zajímavý tím, že je na něm zbudována malá vodní elektrárna. A aby tomu nebylo málo, tak na její střeše zdejší budovy, která je jinak nevzhledná, jsou nainstalovány fotovoltaické panely. Mne osobně, i když netvrdím že to nutně musí být hlavní energetický zdroj, je každá snaha získat co nejvíc energie z přírodních zdrojů velice sympatická. A naproti Nespekům stojí chaty. Bob Hurikán se o nich opět zmiňuje ve svých dějinách trampingu. Jednak o Mahonově chatě pod nedalekým Lutovem a pak ještě o osadě Nipigon, která stávala přímo naproti Nespekům. Jak autor píše, osada bývala vzorem kamarádské soudržnosti a pohostinnosti. Hlavní chata byla postavena v v roce 1926. Bohužel v době krize, když vrcholila nezaměstnanost, tak byla chata prodaná jakémusi Pražákovi, jenž jí odstěhoval.

100_0280.jpg

A pak už konečně jdu několik kilometrů jen podle Sázavy. Oba břehy „Zlaté řeky“ lemují zalesněné stráně a chaty, opět doklad oblíbenosti tohoto kraje trampy, dobrodruhy a romantiky. Občas přejede nějaký ten vodák, ale o tom se ještě zmíním za chvíli. A já se tak dostávám do vesničky Ledce.

100_0292.jpg

Je tu nádherný rybník za kterým bývala tvrz. Dnes je tu statek s několika domy a farní raně gotický kostel s. Bartoloměje z 2. poloviny 13. století.

100_0297.jpg

100_0300.jpg

Když jsem vyšel z Ledců, už jsem v dálce viděl jeden ze svých dalších cílů, a to zříceninu hradu Zbořený Kostelec. Ale ještě než jsem k němu dostanu, prošel jsem chatovou osadou Čížov. Tato osada byla pojmenovaná podle vrcholu s přírodní rezervací, pod kterým se nachází. Mají zde nádherný tenisový kurt, takže je vidět, že jsem se opět dostal na nějaké živé osady.

100_0305.jpg

Ale tak stále jdu po pravém břehu Zlaté řeky, jak staří trampové nazývali Sázavu. zřícenina hradu už není daleko. Konečně jsem u rozcestí. Nad sebou spatřím hlásku, tedy hradní věž, ale ten hlavní hrad je ještě o několik metrů výš. Trochu to tu znám, protože už jsem tu byl dvakrát. Jednou v osmé třídě na školním výletě a jednou asi o dva roky později s rodinou. Zcela náhodou tu u řeky potkám jednoho pána. Není sice místní, ale dobře to tu zná, a tak se od něj dozvím několik užitečných rad. Například: „Až budete nahoře u té velké stěny, jděte se ještě podívat dolů. Tam je ještě jedna část hradu, o které se moc neví.“

100_0342.jpg

100_0317.jpg

Poděkuji a vydám se nahoru. Přesné datum založení hradu Zbořený Kostelec není známo. Pravděpodobně na zač. 14. století, ale první zmínka o něm pochází z roku 1341, kdy se připomíná v souvislosti s Oldřichem z Kostelce. Původně byl hrad královským majetkem, pak několikrát změnil majitele a nakonec byl v roce 1450 a opětovně v roce 1467 dobit vojskem Jiřího z Poděbrad. Od té doby hrad pustl.

zborenykostelec.jpg

Když jsem došel k hradu nahoru, první co mne upoutalo byl velký příkop a zbytky padacího mostu. Hned za ním jsou trosky hlavní budovy a několika dalších zdí. A tak jsem udělal několik fotografií a poté jsem se vydal tam dolů, jak mi říkal ten pán dole u řeky. Nade mnou se tyčily mohutné ruiny hradu. A vedle mne ohniště. A obdobné jsem viděl i tam nahoře. Takže další místo, které je oblíbené moderními trampy. Zkrátka dobrodruhy zříceniny táhnou. Ale to není všechno. Náhodou jsem se procházel i v příkopě, a tam najednou narazím na starý srub. Co to bylo původně nevím, ale dle ohniště soudím, že v současné době slouží opět hlavně trampům a dobrodruhům, kteří zrovna nemají hlavu kam složit. Zkrátka a dobře trampské sruby jsou na zříceninách v Posázaví častým jevem, když jsem před dvěma měsíci šel Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy, tak pod hradem Dubá se nalézá něco obdobného.

100_0339.jpg

Když jsem si to zde vše prohlédl a vyfotografoval, rozhodl jsem se jít zpět dolů k rozcestníku. Ovšem teď mne čeká další stoupání po červené, a to až k rozcestí „Dolní Požáry“. Zde musím pro dnešek turistické značky opustit, protože tam, co mám namířeno, opět žádná značená stezka zatím nevede. A tak po silnici sejdu dolů do Krhanic, obce, o které první písemná zmínka pochází z roku 1360. A jak mne informoval jeden z mých čtenářů, tak sem prý jezdívala i herečka Jiřina Šejbalová. A z Krhanic pak přes most přes řeku.

100_0349.jpg

Zde se rozhlédnu, protože z tohoto mostu je nádherný výhled na Sázavu. Na pravé straně je vidět jez a lom a na levé, jak řeka teče v takových rovnoběžných korytech, které od sebe rozděluje skupina ostrovů. Občas tam spatřím, jak tam projedou nějací vodáci, a to buď v kánoích nebo na raftech. V minulém putování „Po magických místech kolem trampské řeky“ jsem se zmínil o původu trampsko-vodáckého pozdravu „ahoj“, jenž se mezitím rozšířil do všeobecného povědomí. Nyní bych rád něco sdělil i o historii vodáctví:

100_0357.jpg

Kánoe mají svůj původ zřejmě u amerických indiánů. Ovšem nejstarší nález takové loďky pochází z Nizozemska, kde byla nalezena loďka stará až 10 tisíc let a je vystavena v muzeu v Drentsu. Kánoe byly nejprve vyřezávány a vydlabávány z kmenů stromu. Postupně se začaly stloukat z dřevěných desek a rámů. Kvůli vodotěsnosti byly nejdřív pokryty březovou kůrou, jež pak vystřídalo plátno. Tyto kánoe byly hlavně používány k dopravě, lovu či dokonce k válčení. Za toho, kdo je poprvé použil k rekreačnímu a sportovnímu účelu, je považován Skot John Mac Gregor, který je poznal v roce 1858 na své cestě po Spojených státech. V roce 1866 založil ve Velké Británii Royal Canoe Club, což byl první klub svého druhu, který se dodnes věnuje kanoistice a kajakingu a z jeho řad vzešlo i mnoho olympioniků. V Čechách se kanoe poprvé objevila v roce 1875, kdy jí roudnický lékárník Ferdinand Zinke koupil od anglických obchodníků. Ovšem ke sportovním účelům ji zde poprvé použil až velký popularizátor sportu Josef Rössler Ořovský, jenž ji nechal přivézt z Kanady. A v roce 1913 vzniká Český svaz kanoistů. Dnešní kanoe jsou vyrobeny z laminátu či ze speciálního plastu a je jich několik druhů podle velikosti a účelu. Speciální kategorií jsou kajaky, jenž jsou ze shora uzavřeny a je v nich pouze otvor na sezení. Na rozdíl od kánoe se pohání dvojpádlem. Raft je nafukovací gumové plavidlo, jehož profil je vytvořen tak, aby mělo dostatečnou stabilitu. V České republice vodáci nejvíce využívají Vltavu, Berounku, Sázavu, Ohři, Lužnici a Otavu, ovšem objevují se i na jiných řekách. Z tohoto důvodu kolem nich vznikla řada vodáckých kempů, které však také hojně využívají trampové a další rekreanti, takže vodáctví a tramping jde od začátku ruku v ruce. (Koho zajímá historie i dalších podobných sportů, tak si může kliknout na mé články Příběh lyží, dále Příběh in-line bruslí nebo Příběh jízdního kola, kde se obdobně zabývám historií těchto rekreačních sportů, jenž mají k trampingu i vodáctví více než blízko.)

100_0353.jpg

Když jsem si na krhanickém mostě odpočinul a pořídil několik fotografií zdejší Sázavy, vydal jsem se dál, ale jen kousek, protože hned za mostem se nalézá odbočka k Vojenskému technickému muzeu v Lešanech. Toto muzeum vzniklo v roce 1996 v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren. Tvoří ho více než 700 historických tanků, kanónů, motocyklů, obrněných aut a vlaků, raketová technika a další vojenské prostředky od roku 1890 do současnosti. Jednotlivé haly jsou tématicky členěny. Jak například tématicky (raketová technika), tak historicky, kde je nastíněna atmosféra toho či konkrétního období. Zážitek pro každého je jistě i hala se simulovanou tankovou bitvou, kde má člověk pocit, že je přímo uprostřed toho. A to nejzajímavější si nechám na závěr tohoto odstavce. Do muzea je vstup zdarma.

100_0359.jpg

Kromě toho, v muzeu je povoleno fotografování jen pro soukromé účely. Proto jsem zde několik fotek pořídil, ale budu respektovat tento zákaz a publikovat je zde nebudu. Snad jen jednu fotografii, kterou zde přikládám na důkaz, že jsem zde skutečně došel. Jsem na ni já osobně a vedle mne známý růžový tank původem z pražského náměstí Kinských. Ten tam byl od roku 1945 umístěn jako památník osvobození Československa rudou armádou. V dubnu roku 1991 ho výtvarník David Černý přetřel narůžovo a po jeho uvedením do původního stavu ho narůžovo opět přetřela skupina našich poslanců. Poté byl tank umístěný ve Vojenském muzeu ve Kbelích a nyní je zde v Lešanech. A protože je tento tank všeobecně známý, věřím, že touto fotografií neporuším žádné vojenské tajemství. Jediné, co tam kromě tanku trochu ještě připomíná armádu, jsou moje maskáče, které však nenosím proto, že si v nich chci hrát na vojáky. Ale protože jsou ušité z látky, jejichž barevná kombinace se přímo hodí na toulky přírodou. Ostatně v současné době a nejspíš s týž samých důvodů, je to také jedno z nejpoužívanějších oblečení mezi trampy a dobrodruhy. A tak takové oblečení doporučuji i na každou výpravu členům našeho dětského turistického oddílu, který již třináct let vedu. To protože v maskáčích člověk ideálně splyne s přírodou a nezanáší tam nějaké „cizí“ křiklavé barvy, které se tam nehodí a které by plašili přítomnou zvěř.

100_0382.jpg

A teď už mi zbývá jen se vrátit na krhanické nádraží a odjet přes Čerčany zpět do Prahy.

A na úplný závěr, obdobně jako v předešlých trampských putováních, opět přidávám jednu ze svých trampských rýmovaček, jež se k této cestě hodí. A kdyby náhodou někoho napadla k tomu nějaká melodie, budu jedině potěšen.

100_0320.jpg

Nad řekou stojí starý hrad,

za ty roky už málem spad.

Stojí tu pěkně na skále,

a tak je tu s námi stále

A také tu byl malý kemp,

kde rád stanařil každý tremp.

Tábor pod hradem se líbil,

přátelství si každý slíbil.

Pak tu vyrostla řada chat.

Nevadí, když fouká od blat.

Trampi maj pořád kde spáti,

Na kytary večer hráti.

Zdroje:

Hurikán Bob: Dějiny trampingu, Novinář, Praha, 1990, http://www.hrady.cz/index.php?OID=330, wikipedie

Reportáže z mých dřívějších výprav po historii českého trampingu:

21. Po magických místech kolem trampské řeky

20. Krajem, kudy chodívali trampové na osady

19. Údolím Chroustů za středověkými hrady u Sázavy

18. Z Berouna kolem Staré řeky na keltské oppidum

17. Na běžkách trampským krajem kolem Sázavy

1. – 16. v rubrice: Po stopách trampské historie

Autor: Libor Čermák | středa 24.8.2011 15:54 | karma článku: 20.67 | přečteno: 4738x

Další články blogera

Libor Čermák

Ve srubu pod skálou

Po zázračném osvobození z indiánského zajetí se naši přátelé dostávají do srubu trapera Donalda, kde je jednak čeká odpočinek s idylkou, ale také se dozvědí jedno velké překvapení.

28.10.2023 v 7:46 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 144 |

Libor Čermák

Zázračné vysvobození z indiánského zajetí

Cesta našich přátel za tajemnou čelenkou pokračuje přes Brazelovu farmu, kde si budou vyprávět staré indiánské legendy. Nakonec ale padnou do indiánského zajetí. Ale i zde najdou spojence, který jim spolu s Manitouem pomůže.

12.8.2023 v 7:50 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 227 |

Libor Čermák

Indián v Roswellu

Naši čtyři přátelé Tom, Jack, Dan a indiánských hoch Tokakua se ukryli ve vesnici Apačů. Proč? Když byly u petroglyfů Tří řek, všimli si, že je pronásledují čtyři banditi ze strýcova gangu. Morgan, Hill, Smith a Dark.

17.6.2023 v 10:23 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 177 |

Libor Čermák

Tajuplnosti indiánských souhvězdí

Ve scifi westernu "Putování za tajemnou čelenkou" teď naše bandity pronásledované hrdiny převede sám velký Manitou přes hory a dostanou se tak do apačské vesnice, kde mimo jiné budou rozjímat nad indiánském pojetí hvězdné oblohy.

29.4.2023 v 13:34 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 185 |

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 484 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 2384 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1897

Věnuji se mnoho aktivitám. Vedu dětské kroužky, (např. turistický oddíl, deskové hry a hlavolamy, modelář, apod). Mnoho let se také zabývám různými záhadami a vesmírem. Také mne zajímá historie, zajímavá místa, turistika, tvorba křížovek do časopisů a mnoho dalšího. Nechci se také smířit s tím, že by pozemský život měl být ve vesmíru něčím ojedinělým.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...