Ptáci nebo letadla?

Prastaré civilizace nám zanechaly spoustu podivných artefaktů, které můžeme považovat za ptáky. Ovšem po podrobnějším průzkumu však musíme náš soud trochu přehodnotit. Co když se za tím skrývá něco daleko fantastičtějšího?

Naše dnešní putování po archeoastronautických záhadách začneme v Bogotě, hlavním městě Kolumbie, a to v „Museo del Oro“ neboli v „Muzeu zlata“. Zde se nalézá asi na 25 000 exponátů, z čehož je značná část z předkolumbovské kultury. Mimo jiné se zde nalézá část z „pokladu Quimbaya“. První dílo o tomto pokladu vydal Ernest Restrepo roku 1892. Součástí tohoto pokladu jsou zřejmě i zlaté amulety, staré až 1500 let, jež jsou dle vědců vyobrazením ryb nebo hmyzu. Jenže, pokud si tyto amulety dobře prohlédneme, spíš než ryby nebo hmyz připomínají trysková letadla 20. století. Viz foto. (A nebo tento odkaz) Připomínám, že tyto amulety byly objeveny ještě před vynálezem letadla bratry Wrightovými. O co zajímavější bylo zjištění skupinky německých badatelů, když si 90. letech 20. století vyrobili maketu těchto amuletů a zjistili, že mají perfektní aerodynamické vlastnosti a dokáží tak bez problému létat (http://www.philipcoppens.com/bbl_plane.html).  Měly tedy předkolumbovské kultury nějaké povědomí o létání?

Jenže tento nález není kupodivu ojedinělý. V roce 1898 byl v šachtovém hrobu nedaleko známé stupňovité pyramidy v egyptské Sakkaře objeven další pták, dlouhý 14 cm a s rozpětím křídel 18 cm. Jeho stáří – 2200 let. Jenomže na rozdíl od jiných skutečných ptáků má tento svislou ocasní ploutev a rovná křídla. I tento „pták“ má tělo dokonale aerodynamicky tvarované a kromě špičky trupu se žádný detail neshoduje z částmi těla jakéhokoliv známého ptáka. Je zde podoba s moderním větroněm pouze náhodná?

Létajícími stroji se to ve starověké mytologii jen hemží. Ve svých článcích jsem se již dříve zmínil o Starověkém Řecku (Starověké Řecko z hlediska archeoastronautiky). Takový bůh Hélios, jeho syn Faethón, Bohyně Éos, bůh Hermes, okřídlený kůň Pegas, bájný letec Ikaros mluví za vše. Ve starověkém Římě (Starověký Řím z pohledu archeoastronautiky) se to zas hemží létajícími štíty a četnými pozorováními, které bychom dnes bez váhání zařadili mezi UFO. Ve starověké Číně zas měli létající draky. Charakterizovalo je to, že jedli, pili, ale nedýchali. Když však začali dýchat, vznikl vítr. Císař Jao jednou vydal příkaz, aby tato nestvůra byla zničena, a tak uprostřed umělého jezera nechal zřídit pozorovací věž, ze které bylo možné sledovat na obloze let draka. Nakonec dokázali, že se drak skutečně zřítil (Hausdorf H., Krassa P. :Satelity bohů, Erika, Praha, 1998).

A co si máme myslet o tom, že na dvou různých místech na světě se nalézá středověké vyobrazení jedné všeobecně známé starověké události, nad kterým přelétávají dva podivné objekty? První pochází ze 17. století a nalézá se v katedrále v Mtskhetě v Gruzii. Na zobrazení ukřižování Krista vidíme v pozadí se vznášet dva objekty, které bychom dnes nenazvali jinak, než létající talíře. Oba objekty mají dokonce trojici trysků nebo snad světel, což současné pozorování takovýchto objektů ještě více připomíná.

Kdyby se jednalo pouze o jednu malbu, ale obdobný výjev se nalézá i v kosovském klášteře ve Viskoki Decani. Tento obraz je ještě o 3 století starší a pochází z let 1350. Opět je zde vyobrazeno ukřižování Krista a při tom na obloze za ním se honí dva podivné létající objekty. Jeden z nich má tvar, který se podobá soudobé helikoptéře. I druhý objekt má aerodynamický tvar a vypadá jako koule s jednou špičkou vepředu a třemi v zadu. A co víc, v obou objektech setí piloti! (zde je celkový pohled na výjev ). Nemůžu si pomoci, ale kde se vzaly ve 14. století takovéto létající objekty? A kde se vzaly v 17. století létající talíře? A to prosím ještě k tomu na zobrazení události staré bezmála 2000 let!   

Nemůže se klíč k této záhadě skrývat ve starověké Indii? I zde se to hemží nejrůznějšími létajícími stroji z pradávných časů. A dokonce zde mají tyto stroje i svůj speciální název. Říká se mu „viman“ nebo také „vimana“. Píše se o nich v mnoha indických textech (Jadžurvéda, Manusamhitá, Kathásaritságar, Rámájana či Mahábhárata). Ovšem asi nejvýznamnější dílo je „Vimanika Šastra“. To je dílo, které, pokud by nepocházelo z pradávných časů, tak by se dalo nazvat učebnicí pro piloty či pro konstruktéry viman. Popisují se zde typy viman, z čeho jsou vyrobeny, jaký mají pohon, na co létají a mnoho dalších podivuhodností. (http://www.matrix-2001.cz/clanek-detail/1225-vimanika-sastra).

A jak se mi podařilo na internetu vypátrat, je docela možné, že jedna z legendárních indických viman byla již možná nalezena! A co víc, na jejím objevu se podílel Čech! Vlastně se vraťme do období první světové války, do roku 1917. V Kyjevě tedy probíhaly archeologické vykopávky nedaleko dnešní Čajkovského konzervatoře. Tehdy zde působil i český archeolog Čeněk Chvojka, který zde pracoval i jako ředitel muzea. A jemu se na objev záhadného stroje přisuzuje největší zásluha. Objekt dle informací kopáčů byl stříbrný. A uvnitř něho byly údajně nalezeny i nápisy v sanskrtu. Jednalo se tedy o pradávnou indickou vimanu? ( http://pandora.idnes.cz/part/2003/6/42744)

Můžou za těmito prastarými látajícími stroji, které máme vystopované po celém světě stát staří Indové? Pokud ano, nabízí se další otázka. Jak k takovým to vědomostem přišli? Přišli na to sami? A pokud ne, kdo byli jejich učitelé? A pokud nepocházeli z Indie, odkud tedy? Z nějaké dřívější civilizace, z vesmíru nebo úplně odjinud? Tato otázka zůstává stále v platnosti.

Závěrem mého pojednání zabrousíme k nám domů do České republiky. I zde jsem totiž narazil na věci, které by do naší dnešní problematiky mohly zapadat. Jsou to však trochu zvláštní vyobrazení. Při mém dlouholetém odkrývání ley lines a geometrických souvislostí jsem totiž narazil na tři tzv. ley lines obrazce, jenž létající objekty hodně připomínají. Především bych chtěl nejdřív připomenout, co to vlastně ley lines obrazce jsou. Z mého pohledu se jedná o geometrické souvislosti, které se vyskytují mezi místy nějak podobnými. (viz článek Ley lines z mého pohledu nebo pojednání ley_lines na mých stránkách. Ale teď k věci.

Možná, že někteří z vás jezdí rádi tábořit k Orlické přehradě. Je to oblast plná kempů a rekreačních oblastí, kam lidé jezdí rádi odpočívat. Jenže v těchto místech se už zřejmě líbilo i lidem v dávných dobách. Jinak by se zde nenacházelo tolik pravěkých či raně středověkých hradišť. Asi nejvýznamnější bylo zřejmě keltské oppidum Nevězíce, které se nalézá zhruba 3 km jižně od dnešního zámku Orlík nad Vltavou. Důležité místo v této pradávné historii měl i ostroh, kde se dnes nalézá hrad Zvíkov. Pokud tyto dvě místa spojíme a pak linii prodloužíme, narazíme na další tři pravěká hradiště: Svatý Jan, Kořensko u Hostů při soutoku Vltavy a Lužnice a Litoradlice. Podél této osy jsou pak souměrné další dvě pravěké památky. Jednak hradiště „Hrad“ u Skočic a halštatské mohyly u Dražiček nedaleko Tábora.  Vzniká nám tedy kříž, který je základ tohoto téměř sedmdesát kilometrů dlouhého ley lines obrazce, kterému říkám „Orlický pták“, a který navíc kopíruje tok řeky Vltavy. Tento pták má i hlavu se zobákem. Tu vytvoří další tři dávné památky, jež mají navíc tu vlastnost, že jejich vzdálenost je od sebe ve velice podobných relacích, a to cca 9 -10 km: Baba, Hradec (poblíž Hluboké nad Vltavou) a slovanské mohyly na vrcholu „Vávra“ v Mojském lese. Tento pták má i zadní ocas, který vytvoří pravoúhlý rovnoramenný trojúhelník s obdobnými proporcemi, jako u „hlavy“. Vytvoří ho Hradeň u Vystrkova a Hrad u Čimelic.  Celý obrazec je pak možné si prohlédnout na přiloženém obrázku a nebo na googlemapě.

Při podrobnějším zkoumání tohoto kraje pak zjistíme, zajímavou věc. Že v místních a pomístních názvech se to taty jen hemží různými opeřenci. Stačí si připomenout jen Orlík nad Vltavou. Ale je tu také Chocholouš, Krahulčí, Výřice a další. Co je také zajímavé, že i mezi těmito místy existuje určitý geometrický vztah, viz  tento obrázek. Že by další souvislost?

Přesuňme se však o něco severněji, a to k řece Berounce. Zde se nám totiž vytvoří další obdobný obrazec. Jeho základ tvoří čtverec o straně zhruba 30 km. V jeho vrcholech se pak nalézají pravěké hradiště Damil u Tetína a Hamouz, dále Jemníky (menhir - viz Jemníky na kpufo.cz) a pověstné Kounovské řady (Kde leží český Carnac?). Když si jejich okolí prohlédneme dále, zjistíme že další obdobně významná pradávná místa (Klobucký menhir  a Žatec na severu a hradiště Otmíčská hora a Radná na jihu) opět vytvoří symetrii, která dodá čtverci dojmu křídel. Významné pravěké hradiště Vladař u Žlutic (viz Máme linii svatého Michaela také v Čechách?) na západní straně a keltské oppidum Závist společně s dolnochaberským menhirem, pak vytvoří obrazec jakéhosi obřího draka. Toho jsem podle řeky Berounky, která mu kopíruje část obou úhlopříček nazval „Berounský“. Opět viz obrázek a nebo podrobněji googlemapa ley lines obrazců . Nyní si pozorný čtenář jistě vzpomene na čínské pověsti o dracích, o kterých jsem psal o pár odstavců výš.

Když jsem si pak vzal k ruce publikaci „Labyrintem tajemna“ od Martina Stejskala, zjistil jsem, že v této oblasti se vyskytuje mnoho míst, ke kterým se vztahuje nějaká pověst o drakovi (Džbán, Hředle, Dřevíč, Smečno a další). O to však zajímavější pohled se mi vyskytl, když jsem se ve zmíněné publikaci podíval na mapku rozmístění dračích pověstí na Moravě. (Brno, Macocha, Ždánice, Kudlov, Náklo, Velké Karlovice, Drahotuš, Dobešov, Nový Jičín). Vždyť to připomíná také obraz draka. A když to doplníme o Venušinu sopku, jednu z mála kdysi aktivních sopek na našem území, která tedy skutečně, obdobně jako dračí hlava, kouřila, dostaneme tak obraz dokonce tříhlavého draka, jak ho známe z pohádek.  Opět viz googlemapa.

Máme tedy i my v České republice takto vtisknuté do krajiny prastarou vzpomínku na setkání dávných lidí s něčím neobvyklým? Ať si čtenář posoudí sám, zda tyto obří obrazce, které jsem zde nalezl, můžou rozšířit už tak rozsáhlý panteon prastarých ptáků a draků, které však, jak jsem psal v první části tohoto článku, můžou být něčím o dost zajímavějším, než jen pouhými vyobrazení živočichů.

Viz též rubrika archeoastronautika

googlemapa ley lines obrazců

Zdroje a doporučená literatura

Odkazy uvedené u článku

Wikipedie

Belting P.: Eenboom A., Fiebag P.: Letadla Faraonů, Dialog, Liberec, 2006

Hausdorf H., Krassa P. :Satelity bohů, Erika, Praha, 1998

Daniken E.: Vesmírné lety ve starověku, Baronet, Praha, 1997

Daniken E.: Strategie Bohů? Naše vojsko, Praha, 1996

Stejskal M.: labyrintem tajemna aneb průvodce po magických místech Československa, Paseka, Praha, 1991

http://www.thelivingmoon.com/49ufo_files/03files2/UFOs_in_Art_01.html

http://www.bibliotecapleyades.net/esp_autor_whenry03.htm

http://www.theopenscroll.com/vehicles.htm

http://en.wikipedia.org/wiki/Saqqara_Bird

Fotografie: www.flickr.com, http://www.theopenscroll.com/vehicles.htm, , http://www.thelivingmoon.com/49ufo_files/03files2/UFOs_in_Art_01.html, www.google.com/maps

Novinka: V dubnu 2010 k nám do České republiky opět zavítá švýcarský badatel, spisovatel a cestovatel Erich von Daniken (www.daniken.cz).