Tajuplnosti jižní hvězdné oblohy

Jižní hvězdná obloha. Souhvězdí, které obyvatelům našich zeměpisných šířek zůstávají navždy zakryty obzorem naší rodné planety. Ovšem jaká je ta noční obloha našich protinožců? Není pestřejší? Přicházíme o hodně? Inu uznejte sami.

okolí jizniho hvezdneho poluLibor Cermak

Před časem jsem zde uveřejnil článek  „Interaktviní mapa severní hvězdné oblohy“, ve které jsem představil svojí webovou práci, jakousi jednoduchou interaktivní mapu severní hvězdné oblohy. Aby práce byla úplná, rozhodl jsem se totéž udělat i s jižní oblohou. A co tam vůbec můžeme vidět za zajímavé hvězdy a objekty?

Dle mého názoru přicházíme o hodně (ale, co se dá dělat), protože i zde jsou velice zajímavá souhvězdí a hvězdné objekty. Jižní obloha se totiž může pochlubit jednak několika velice rozlehlými souhvězdími, jako jsou Eridanus, Kentaur nebo Loď Argo. Ovšem na druhé straně mnoha malými souhvězdími, z nichž mnohá například zavedl v 18. století francouzský astronom Nicolas Louis de Lacaille a většinou je pojmenoval podle užitečných vědeckých přístrojů. A tak zde můžeme najít například souhvězdí Dalekohled, Mikroskop, Hodiny, Síť (někdy se též užívá název Mřížka), Pravítko, Kružítko, Pec, Kompas nebo Vývěva. A protože své výzkumy prováděl v jihoafrickém Kapském Městě, neopomněl jedno ze svých souhvězdí nazvat též „Tabulová hora“.

Ovšem stejně jako u nás na severu, tak i zde se nalézají souhvězdí na motivy řeckých bájí a pověstí. Již jsem zmínil Kentaura, Eridanus nebo Loď Argo. Avšak posledně jmenované souhvězdí bylo tak rozlehlé, že ho astronomové rozdělili na tři díly. A tak se tu dnes můžeme namísto Lodě Argo setkat se souhvězdími „Lodní kýl“, „Lodní záď“ a „Plachty“.

Na naší severní obloze je asi nejznámějším a asi i souhvězdím „Velký vůz“, podle kterého se na obloze obvykle orientujeme. Na jižní obloze tuto úlohu nepochybně přebírá „Jižní kříž“, a to nejen pro jasnost jejich hvězd, ale i pro to, že pokud svislé rameno Jižního kříže prodloužíme čtyřikrát, dostaneme se zhruba do polohy jižního pólu (obdoby naší Polárky). Ale pozor, na jižní obloze existuje i „nepravý jižní kříž“, a to na rozhraní souhvězdí Plachet a Lodního kýlu. A tak správný Jižní kříž poznáme podle toho, že na něj ukazuje spojnice dvou velice jasných hvězd Tolimana a Ageny v souhvězdí Kentaura, nalézající se v jeho sousedství.

Samostatnou kapitolou na jižní obloze je Mléčná dráha. Její pás je zde sice obdobný jako u nás. Co tu však je vidět navíc, s čím se na severní obloze nesetkáme, jsou Magellanova oblaka. Jsou to dvě satelitní galaxie naší Mléčné dráhy, a tak zde vypadají, jako by byly vytrženy z pásu Mléčné dráhy. Velký Magellanův oblak, nalézající se na rozhraní souhvězdí Mečouna a Tabulové hory, je nepravidelná galaxie o průměru zhruba třetinovém naší Galaxie a její vzdálenost je zhruba 170 000 světelných let. Nalézá se v ní obrovská emisní mlhovina Tarantula, která zaobírá  až 1000 světelných let. Více viz Velký Magellanův oblak. Malý Magellanův oblak, jenž se nalézá v souhvězdí Tukana, je ve srovnání s Velkým asi poloviční a je asi 200 000 světelných let vzdálený. Jako zajímavost je ta, že obě tato nepravidelné galaxie mají větší průměr než oba satelity galaxie M31 v Andromedě. A tak z pohledu této galaxie bude na Mléčnou dráhu jistě velice zajímavý pohled, nemluvě o tom, že kromě těchto dvou velkých satelitních galaxií, se u Mléčné dráhy nalézá nejméně sedm dalších trpasličích. (http://astronomia.zcu.cz/objekty/galaxie/26)

A nyní bych se rád dostal k některým významným hvězdám. Na rozdíl od severní oblohy se zde nalézají tři velice jasné hvězdy, jejichž magnituda (hvězdná velikost dosahuje záporného čísla. Nejjasnějším je Sírius, který však můžeme vidět v zimních měsících i u nás. Ale to další dvě hvězdy už u nás nevidíme. Druhou v pořadí je Canopus v souhvězdí Lodní kýl a třetí je Toliman, známější možná pod názvem Alfa Centauri a někdy též nazývaná Rigilkent.  Tato hvězda, jejíž hlavní žlutá složka je velice podobná našemu Slunci, je od nás vzdálena pouhých 4,4 světelných let. Ale na jižní obloze to není osamocená hvězda podobná našemu Slunci, která by byla relativně blízko. Totéž by se dalo říci například i Tau Ceti nebo Epsilon Eridani, hvězdy známé z projektu OZMA (Byl už zachycen signál mimozemské civilizace?). Ze záhadologické a vědeckofantastické literatury by čtenáři mohli znát další, a to hvězdu Zeta Reticuli v souhvězdí Mřížka, vzdálená cca 39 světelných let . Ta se skládá ze dvou hvězd, opět podobných našemu Slunci, které jsou od sebe vzdáleny asi 0,1 světelného roku. Takže pokud u některé z nich existuje planeta podobná Zemi v přibližně obdobné vzdálenosti jako Země od Slunce, proč by na ni nemohla vzniknout nějaká forma života?   

A na závěr bych zde chtěl představit svojí interaktivní mapu jižní hvězdné oblohy.  Protože se jedná o amatérskou práci, vytvořenou na jednoduchém htm editoru, věřím, že mi odpustíte i případné nedokonalosti, jako například „Ž“, které mi grafický soubor převedl na „Ť“. Ale i tak bych ji zde rád představil a popsal.

  Za prvé: Hvězdná obloha je opět rozdělena do devíti segmentů. Znázorněné jsou zde souhvězdí, jejich hranice, hvězdy podle jasnosti i myšlené spojnice mezi hvězdami určující tvar souhvězdí. Nechybí zde ani pás Mléčné dráhy a další objekty (hvězdokupy, mlhoviny a galaxie) odpovídající této části oblohy

 Za druhé: Levý sloupec je rozdělen na několik částí. Jednak je zde seznam souhvězdí, seznam nejjasnějších hvězd a seznam  dalších objektů. Při kliknutí na název hvězdy, souhvězdí či  objekt se Vám automaticky otevře ve velkém čtverci ten segment hvězdné oblohy, ve kterém se ten objekt nalézá.

  Za třetí: Některé významnější hvězdy a objekty obsahují v levém sloupci i odkazy na stránky, které se tím či konkrétním objektem zabývají blíže.

  Za čtvrté: Levý sloupec obsahuje i krátké popisy některých druhů vesmírných objektů jako kulové a otevřené hvězdokupy, difúzní a planetární mlhoviny, spirální, eliptické či nepravidelné galaxie.

 Za páté: při kliknutí na souhvězdí v zobrazeném segmentu ve velkém okně, vás to přesměruje na odkazy, které to, či které souhvězdí popisuje blíže. 

Vstup na mapu je na  http://cermak.libor.sweb.cz/mapajho.htm 

  Přeji si, aby se všem dobře s touto internetovou pracovalo a aby mohla být alespoň  trošku i zajímavá.

Zdroje: wikipedie, odkazy u článku

Kleczek J.: Naše souhvězdí, Albatros, Praha, 1986Karkoschka E.: Astronomický atlas hvězdné oblohy, vydavatelství a nakladatelství Blesk, Ostrava, 1995

Související články v rubrice: Vesmír a život v něm